Smrtonosná kosa, klobásy na stromech a elixír lásky. Pohádka Největší dar v reálu hlavně nudí

V jedné valašské chalupě (dejme tomu v 19. století) se právě narodilo děvčátko. Božský ortel je ale nekompromisní, má zemřít švihnutím smrťákovy kosy (Petr Vančura). Situaci změní bohyně Vesna (Sabina Rojková), která holčičce věnuje ochranné pomněnkové náušnice. Dívenka dostane jméno Jaroslava a vyroste z ní rozpustilá a často se smějící dívka. Zhrzený smrťák se vrací za matkou Morenou, vládkyní zimy (Zuzana Slavíková), která se v přestrojení spolu se synem vydává mezi venkovský lid, aby nastolila těžké časy a získala pomněnkové náušnice pro sebe.

Oproti jiným pohádkám se autorky Největšího daru Daria Hrubá a Marta Santovjáková Gerlíková nechaly inspirovat slovanskými bájemi a zabydlely svět roztodivnými bohy a bohyněmi. Vládne jim Svarožic v podání Boleslava Polívky, dalším je záporák Černobog ztvárněný Jiřím Dvořákem, Pavel Nový v roli Radegasta, Perun v podání Petra Čtvrtníčka obdařeného mohutným černým plnovousem a kyjem nebo Chantal Poullain v úloze jezinky.

Marta Santovjáková Gerlíková na území Valašska situovala již svoje předchozí režijní počiny Děda (2016) a drama mladé židovské dívky Tehdy spolu (2017). Pokud měly její předchozí filmy především lokální odezvu, Největší dar by se díky pohádkovému žánru, solidnímu hereckému obsazení a uvádění během adventu mohl setkat s mnohem větším diváckým zájmem.

Hlavní příběhový motiv pohádky je dost obehraný. Zlá bohyně se chce pomstít lidem i dalším bohům. Každému je jasné, jak to dopadne, pečou se frgále, seče se tráva, ale je to tak nějak okatě naroubované a nepůsobí to jako moderní pohádka, nýbrž jako promo video pro Moravia Tourism. Mluví se tu o pohanských bozích, ti se však od lidí kromě kostýmů v ničem neliší. Cestují z místa na místo, takže je publikum občas zmatené, kde se právě nachází, a špatně se orientuje v ději.

Poullain v roli jezinky mluví svou francouzskou češtinou, Bolek Polívka deklamuje jako kdyby zrovna točil reklamu na paštiku a Petr Vančura se pitvoří. Z filmu až příliš trčí, že by chtěl být obdobou Anděla Páně, jenže k tomu mu chybí lehkost, jednoduchý vtip, schopnost udělat si z tématu legraci, nebýt tak vážný.

Trochu našlápnuto má Perun v podání Petra Čtvrtníčka, který vládne mohutným kyjem a nejednou odstartuje solidní valašskou tancovačku. Scenáristky Daria Hrubá a Pavla Horňáková si to v rámci děje hodně zjednodušovaly. Například Bolek Polívka dostane v jedné scéně do uší žaludy, což zapříčiní, že Svarožic neslyší, takže vše promešká a Morena nastolí krutou zimu. Mocný to vládce bohů!

Ačkoli má snímek jen něco málo přes hodinu a půl, subjektivně je o poznání delší a dost vyprázdněný. Škoda, od podobného žánru by člověk čekal, že ho tvůrkyně využijí a popustí uzdu fantazii. Přitom pohanství a syrový venkov jsou u filmařů poměrně oblíbenými zdroji inspirace, i když spíš než pohádce slouží thrillerovému nebo hororovému žánru (Pavel Soukup natočil kraťas Lesapán a chystá Divoký hon).

Jenže tady kromě lehčích triků, kdy roztává led nebo rychle zmrzne voda, na publikum nic moc nečeká. Režisérka Gerlíková to v jednom z rozhovorů vysvětlovala tím, že během realizace v covidu odstoupili někteří partneři, takže na dokončovací práce museli vyhlašovat crowdfundingovou kampaň. Během postprodukce navíc zemřel hudební skladatel David Stypka, jemuž je film věnovaný.

Nové české pohádky ale neoplývají vysokými rozpočty, důležitější je nápad. Tajemství staré bambitky 2 působilo snad ještě televizněji než Největší dar, a přitom u publika uspělo. Zakletá jeskyně vytáhla jako trumf působivé kulisy a prostředí, příběh byl ale podobně jako u Největšího daru překombinovaný a děj plný děr. Princezna zakletá v čase 2 z toho vychází nejlépe, také se inspiruje u jiných, ale dělá to moderně, svěže a pro mladé publikum.

Největší dar tak ve výsledku působí jako simulace časů, které pominuly, a publikum posílá na poměrně nezáživnou výpravu do skanzenu. Chantal Poullain se zástupem divoženek, Radegast s kořalkou a klobásami nebo Jiří Dvořák (který bavil spolu s Ivanem Trojanem v Anděli Páně) to nezachrání.

Jde o jeden z nejslavnějších filmů z minulého režimu, co skončily v trezoru. Nyní jde do kin jeho restaurovaná verze. Recenze se noří hluboko do minulosti, nachází nečekané paralely a ukazuje, v čem je Ucho nadčasový snímek.