Je Kořist nejlepším Predátorem od jedničky? Asi ano! Jenže stačí to?

Kořist získává plusové body už tím, že Predátor v ní není jen náhodné populární monstrum, o němž je potřeba natočit film, je zhmotněním osobního konfliktu hlavní hrdinky. Mladá členka kmene Komančů jménem Naru (Amber Midthunder) je svými bratry a sestrami respektovaná pro své stopařské a lékařské schopnosti. Ona by však chtěla být lovkyní, touží tedy zastávat funkci tradičně okupovanou muži. Teoreticky jí v tom nic nebrání, má tedy nárok podstoupit zkoušku, jejímž cílem je ulovit něco, co bude zároveň lovit ji. Myslí si, že to bude skalní lev, který ohrožuje vesnici, v údolí se ale mezitím objevil nový dravec...

Lidské postavy tedy nejsou jen maso do mlýnku. I kdyby do dění neviditelný mimozemšťan nevstoupil, mohly by prožít nějaký jiný příběh, kde by Naru svou hodnotu pro kmen dokázala jiným způsobem. Údolí plné dravých zvířat a neurvalých franzouzských kolonistů by k tomu poskytly řadu příležitostí.

Predátor se vrací jako lovec skrytý ve stínu, představující nedotknutelnou hrozbu, jež likviduje jednoho nepřítele za druhým. Tedy tak, jak si ho lidé zamilovali v jedničce. Stačí jediný, aby přemohl všechno a všechny v celé džungli. Samozřejmě jen do chvíle, kdy si hrdinové uvědomí, že "když to krvácí, jde to zabít." Režisér Dan Trachtenberg s monstrem zachází se vším respektem, i když samozřejmě, že v době, kdy máme za sebou víc než pět filmů, komiksy a počítačové hry, už se napětí okolo jeho odhalení buduje těžko. Kořist přesto dělá, co může, aby budil strach při minimální účasti.

Jako bytost si ale Predátora beztak není třeba idealizovat. Jiní už ostatně dřív podotkli, že není symbolem férového lovce, který dodržuje kód cti, jak si asi sám o sobě myslí, ale spíš znuděného milionáře, jenž si v safari zaplatí možnost zastřelit lva. Rád dělá gesta respektu a rovnosti, když má zaručené vítězství, zároveň se ale vždy spoléhá na svou nadlidskou fyziologii a výrazný technologický náskok, díky nimž doopravdy nevěří, že by se mohl dostat do úzkých. Vlastně nevíme, jestli by přijal soupeře na své úrovni, vždy ho vidíme lovit jen bytosti, na něž hravě stačí.

To ale skvěle zapadá do příběhu mladé Indiánky, která sama řeší, co pro ni vlastně znamená "lov". Vysvětluje, že lovkyní chce být právě proto, že jí ostatní říkají, že jí být nemůže. Na to jí jedna z moudrých žen kmene vysvětluje, že lov by měl být otázkou nutnosti a přežití, ne honby za ctí a statusem. Predátor jako ultimátní profesionální lovec, který údajně vyhledává tu největší výzvu čistě z principu, tedy jako by dorazil přímo pro Naru.

A aby toho nebylo málo, do dění vstupují i kolonisté, kteří nemají žádnou úroveň a nepředstírají kód cti, zásady ani potřebnost své agrese. Tvoří třetí bod trojúhelníku, byť by šlo namítnout, že jejich úhel pohledu mohl být rozpracován trochu lépe. Jsou zde jen jednorozměrnými padouchy, nad nimiž, na rozdíl od indiánských hrdinů, nikdo slzy ronit nebude.

Nadšené reakce části publika dávají smysl, protože Predátor: Kořist je velmi smysluplný film. Během kompaktních 90 minut se svižně převypráví příběh, kde každý dílek skládačky nakonec zapadne do sebe. Každá maličkost, s níž se hrdinové seznámí, každá sdělená informace se vrátí, aby byly nějak zužitkovány.

Patrick Aison jako by dostal za úkol napsat scenáristické cvičení na téma Čechovovy zbraně. Když hrdinka na začátku vylepší svůj tomahavk, víme, že ho později použije proti Predátorovi. Když najde bažinu, jistě i ta jí eventuálně poslouží. Čehokoliv si všimne, později se ten postřeh nějak vrátí. Chvílemi je ta absolutní ekonomičnost možná už trochu nápadná a snímek působí mechanicky. Pořád je ale radost vidět film, který si dává tak záležet na tom, aby v něm vše mělo nějaký účel.

Neznamená to ale, že je Kořist geniální. Zrovna inteligence a schopnosti samotného Predátora velmi haprují a způsob, jakým se dá nakonec nachytat, se jeví až dětsky naivně. Nezdá se, že jeho kolega, který bude o tři stovky let později lovit Arnolda, by skočil na tak primitivní past. Na druhou stranu není důvod čekat, že každý příslušník tohoto živočišného druhu je mistr strategie. Predátor tu byl navíc už zraněný a možná byl v plném módu paniky... Podobné odhalení "lidskosti" by nakonec nemuselo být špatné.

Je ale škoda, že ze všech těch zajímavých paralel a srovnání třech typů lovců (čtyř, pokud počítáme pozemská zvířata), k nimž jsme vyzýváni, pořádně nic nevyplyne. Důslednost detailů není aplikovaná pro práci s hlavními tématy. Upřednostní se happy end, který v mnoha ohledech zabraňuje tomu, aby Naru prošla vývojem a nějak se posunula. Šťastně pro protagonistu skončil každý film, v němž se kdy Predátor objevil, takže to ani nejde považovat za spoiler. Nicméně přímočarost Kořisti opravdu trochu zaclání.

Naru si přála být lovkyní a na cestě uviděla mnoho věcí, které její přání komplikují a mohou jí dokázat, že život je o něčem jiném. Jenže pak prostě porazí Predátora, získá, co chtěla, zahraje k tomu vítězoslavná hudba a je konec. Celá ta důmyslná skladba se najednou jeví tak trochu zbytečně. Skoro jako by se tvůrci lekli toho, že jejich film směřuje k poselství, že být Predátor vlastně není cool, tak nakonec uhnuli k finále, které legitimizuje vítězství nejsilnějšího lovce, aby se fanoušci necíliti uražení.

Když už je řeč o přání fanoušků, velkou nedůvěru budilo oznámení, že si Predátor, jež coby HULU Original v mnoha regionech startuje na platformě Disney+, ponese věkovou přístupnost od třinácti let. Predátor od Disneyho přístupný dětem, to jsme to dopracovali! Bylo by bláhové si myslet, že brutální scény mohou zachránit špatný film, to ostatně demonstrovalo už několik předchozích "nekompromisních" pokračování. Přesto je pravda, že "suché" násilí v Kořisti je místy trochu neuspokojivé. Tvůrci jdou na hranu toho, co jejich přístupnost dovoluje, ale ne vždy to stačí. Vzhledem k tomu, jak jde snímek ve šlépějích prvních dvou dílů, jejichž pevnou součástí byla i brutalita, její absence nepřechází bez povšimnutí.

Kořist je přesto asi opravdu "objektivně" nejlepší Predátor od jedničky (postrádá snad jen neotesané kouzlo dvojky) už díky tomu, že se vrací ke kořenům. Mnoho věcí dělá dobře a vyhýbá se největším chybám svých předchůdců už tím, že nemá potřebu na nás naházet deset Predátorů s pěti novými zbraněmi. Ví, že jeden zdánlivě nepřemožitelný lovec, jemuž jsou hrdinové ponecháni napospas, bohatě stačí. Při nabídnutém potenciálu to ale přece jen mohlo být trochu lepší. Byla tedy kletba prolomena? Leda napůl.

PS: Na Disney+ si můžeme pustit i verzi namluvenou v indiánském jazyce s anglickými titulky, pokud chcete unikátnější zážitek.

Dva režiséři, co si říkají jen „Daniels", točí opravdu crazy videoklipy a filmy. Tento má zatím nejlepší recenze roku, ale musíte být hodně velcí fandové kung-fu, paralelních světů a buddhismu, abyste ho ocenili.