Pýcha a přemlouvání kombinuje Bridgertonovi s Pýchou a předsudkem

Vítejte v Anglii na přelomu 18. a 19. století. Anna Elliotová je prostřední ze tří dcer sira Eliotta, do sebe zahleděného šlechtice, který se kromě sebe nevěnuje ničemu jinému. Bezmyšlenkovitě utrácí, a tak se musí přestěhovat na venkov, aby částečně umořil své dluhy pronájmem rodového sídla. Nejstarší dcera Elizabeth je stále neprovdána a je stejně sebestředná jako otec, nejmladší Mary je vdaná, ale ani ona nemá nejmenší ponětí o tom, jak se starat o své blízké. Děti zanedbává a nejraději by, aby se celý svět točil kolem ní. Když ale onemocní, je to právě Anna, kdo má přijet a starat se o ni. Anna má naštěstí jako jediná z rodiny velmi milou povahu, své synovce zbožňuje, hraje si s nimi a skvěle si rozumí i se dvěma sestrami sestřina manžela.

Přesto není šťastná, před osmi lety podlehla nátlaku rodiny a zrušila zasnoubení s milovaným mužem – chudým námořníkem Frederickem Wentworthem, čehož dosud lituje. Když se u sestry Mary Frederick nečekaně objeví s hodností kapitána a slušným jměním, Anna neví, co má dělat. Nikdy ho nepřestala milovat, ovšem hrdý muž jí zradu neodpustil, navíc se začíná dvořit jedné ze švagrových sester. Má vůbec Anna ještě naději najít lásku? Podaří se jí Fredericka přesvědčit o pravosti svých citů nebo dá přednost panu Elliotovi, jedinému mužskému příbuznému, který po siru Eliottovi zdědí jeho majetek, jehož upřímnost je jí více než sympatická?

Dílo Anna Elliotová není tak slavné jako Pýcha a předsudek, ale i zde hraje hlavní roli láska, tvrdohlavost a osobité kouzlo hlavní hrdinky, která vybočuje z řady všech těch vdavekchtivých a poslušných mladých slečen. Je chytrá, vtipná a laskavá. Do všeho se vrhá po hlavě, a tak i často řadu věcí zkazí a dostává se i do trapných situací. Přesto drží hlavu vztyčenou a nepřestává bojovat a milovat.

Role Anny se v novince Netflixu Pýcha a přemlouvání ujala Dakota Johnson a poměrně jí sedne. Sice jsem si myslela, že jí dobovou nevinnou dívku neuvěřím, ale její výhodou je, že Anna zas až tak nevinná není. Svou chybu si bolestně uvědomuje a díky lekci, kterou od života dostala, ví, co od něj chce a jde si za tím. Samozřejmě ji zbrzdí několik nedorozumění, ale už to není žádná mladičká husička, která neví, co dělat. Snaží se žít po svém jak jen jí to její postavení dovoluje a najít si v nudném, běžném životě něco, co jí přináší radost a sílu jít dál. Z tohoto pohledu můžeme příběh chápat jako vyspělejší. Tvůrci se navíc opět rozhodli vydat modernější cestou a text přiblížit současnému publiku.

Je to taková kombinace Pýchy a předsudku (2005) a Bridgertonových. Rozhovory hlavních hrdinů nejsou tak šroubované, není tu tolik intrik a klevetění, hlavní hrdinka svůj vlastní příběh vypráví jako když si s publikem povídá a nechybí ani modernější hudba v podobě skladby od britské zpěvačky Birdy, ovšem doplněná melancholickým orchestrem jako ze zmíněné Pýchy a předsudku. Jedinou nevýhodou je, že toho povídání s diváky je chvílemi až moc a příběh kvůli tomu postrádá větší poetiku, která dílům Jane Austenové tolik sluší. Navíc by díky tomu dostali i větší prostor další postavy (Frederick, pan Elliot nebo Frederickovi přátelé z námořnictva) a jejich sympatičtí herci, kteří ale i tak podávají slušné výkony. Zvláště pak Richard E. Grant v roli Annina otce, Cosmo Jarvis jako charistmatický Wentworth a šarmantní Henry Golding.

Není se ale moc čemu divit, neboť snímek je filmovým režijním debutem Carrie Cracknell, která je uznávanou divadelní režisérkou. A její počin tak trošku divadelní představení připomíná, není to tak košaté a výpravné. Pro řadu diváků by to ale mohlo být naopak výhodou, neboť film se díky tomu netopí v přemíře sladkosti a hrdinka si nijak nelibuje ve svém smutku. Ostatně i knižní předloha je mnohem hubenějším dílem.

I atmosféru snímku mohu hodnotit kladně, kostýmy, masky i výprava jsou povedené a pěkně dotvářejí příběh. Na několikrát zmíněnou Pýchu a předsudek to ale nemá. Klasika je zkrátka klasika, Pýcha a přemlouvání je jen menší sestrou, která neurazí, ale ani nijak extra neuchvátí. Jako příjemná letní oddychovka u nějakého dobrého pití ale splní službu dokonale.

Čtvrtý díl komiksového Thora už není lehká komedie, ale vyloženě sebeparodie. Drama zmizelo, i když hrdinovi umírá jeho milá a hrozí mu smrt.