Hertzko Haft se bil na život a na smrt, trpěl nočními můrami. Představitel Jana Žižky je pouze jedním z trumfů nového dramatu oscarového autora

Harry (Hertzko) Haft byl původem polský Žid, který přežil holokaust díky tomu, že boxoval v zápasech na život a na smrt, na čemž v sázkách s ostatními dozorci vydělával „jeho“ esesman (herec Billy Magnussen kandiduje na představitele nacisty roku), jemuž proto dávalo smysl živit ho a udržovat v dobré formě. Po válce Haft boxoval v mnohým evropských zemích, až se na konci druhé poloviny 40. let dostal do New Yorku, založil rodinu a později otevřel obchod, ve kterém se svou ženou prodával ovoce a zeleninu.

Režisérský veterán Barry Levinson v koprodukčním životopisném dramatu Harry Haft: Boxer z Osvětimi (v originále Survivor) postihuje obě etapy Haftova života; válečné roky jsou natočené černobíle, poválečná etapa je zabalená do retro hávu čtyřicátých a padesátých let. Film má velmi solidní production values (vznikl v produkci HBO) a u nás jej v rámci svého VOD přináší společnost SupremeXP.

„Vídám všechny ty mrtvé,“ svěřuje se Haft v podání Bena Fostera během 129minutového filmu a dává tušit, že tohle nebude klišé boxerské drama s povrchně traumatizovaným hrdinou. Už jen proto, že Haft ve filmu boxuje pouze do roku 1949 (zemřel roku 2007 ve věku 82 let) a tahle disciplína mu ve výsledku zachránila život, nikoli sebevědomí či společenský status. A zapříčinila mimořádné trauma, s kterým de facto bojuje až do filmového finále.

Divácky vděčnější jsou černobílé pasáže z éry druhé světové války, v nichž Haft skládá své protivníky k zemi a bojuje s výčitkami svědomí, protože svými údery posílá své druhy na smrt. Levinson ke scénám přistupuje mimořádně syrově, používá zpomalené sekvence a halucinační výjevy. Je vidět, že se inspiroval například Schindlerovým seznamem (1993). Nechybí originální hudba Hanse Zimmera, který si do boxerského zápasu ze 40. let dovolil dát dynamické electro. Jedním z vrcholů filmu je boxerský zápas, který se protáhne až do pozdních večerních hodin, organizátoři musí zapnout umělé osvětlení a na závěr souboje následuje dialog mezi Židem a chladnokrevným esesákem.

Ben Foster je v roli Harryho Hafta mimořádně působivý, perfektně dokáže skloubit výkony z boxerského ringu a psychologické stavy muže, který si neví rady se svými prožitky, démony a výčitkami. Práce maskérů a Fosterovo hubnutí i příbývání na váze už působí jako vedlejší efekt, i když také důležitý.

Motorem v Haftově životě bylo shledání s dávnou láskou, s níž ztratil kontakt během druhé světové války. Měli se vzít ještě jako teenageři, jenže dějiny a okolnosti rozhodly jinak. Kvůli mladé dívce Haft v roce 1949 boxoval (a prohrál) se slavným Rockym Marcianem a vlastně i kvůli téže dívce si našel jinou, celoživotní partnerku a manželku, osudovou ženu Miriam, kterou ve filmu ztvárnila Vicky Krieps (mimořádně talentovaná herečka uměřeného projevu by se mohla stát druhou Meryl Streep). Haftovi pomáhala smazat pomyslné výčitky a vyrovnat se s válečnými traumaty. Ve snímku se v roli trenéra objeví například i slavný Američan z italské enklávy Danny DeVito.

Tvůrcům sloužila jako předloha kniha Haftova syna Alana, jemuž se otec se všemi hrůzami svěřil jen pár let před smrtí roku 2003. Někdy se drželi přesně faktů, jindy si pomohli fiktivní postavou (novinář, který Haftův příběh přinesl veřejnosti) nebo skokem v čase (Hafft synovi nesvěřil svůj příběh tak brzy).

Přes tyto nesrovnalosti a delší stopáž je nicméně snímek Harry Haft i po téměř šesti dekádách od konce druhé světové války velmi kvalitním a empatickým příspěvkem k tématu válečné stigma a jak se s ním vyrovnat. Skutečného Harryho Hafta najdete ve videu pro Shoah Foundation zde. Porovnání filmu a historie nabízí například tento web.

Nový životopis o zpěváku Elvisovi Presleym má 160 minut, ale trvat by mohl klidně i déle. Je to film o rychlém vzestupu a pomalém pádu. Formálně je mnohem nápaditější než nedávná úspěšná, ale nudná Bohemian Rhapsody.