Interceptor: Nová jednička netflixu je jednou z nejslabších vykrádaček Smrtonosné pasti vůbec
Ostatně další Smrtonosné pasti, minimálně s Brucem Willisem v hlavní roli, už se nedočkáme – nejenže Willis ukončil kariéru, ale samo studio plány na případný další díl dávno předtím zařízlo –, takže dává smysl, aby někdo Johna McClanea zastoupil. Nově to zkouší Elsa Pataky, fanouškům akčního žánru dobře známá ze série Rychle a zběsile jako armádní kapitánka J. J. Collins. Jejím úkolem je ubránit před teroristy vzdálenou stanici pro zachycování raket. Pokud to nezvládne, lehnou americká města popelem.
Hřištěm je tedy tentokrát odlehlá stanice kdesi uprostřed oceánu, přičemž většinu času se snímek odehrává v hlavní kontrolní místnosti. Právě do ní se teroristé snaží usilovně dostat a různými, dost krkolomnými způsoby se s Collins střídají v tom, kdo má zrovna navrch a drží pomyslný prst na spoušti.
Jednoduchost konceptu by nevadila. Ze zmíněné stanice sice vidíme jen pár chodeb a místností, i na malé ploše se ale dá se šikovným týmem rozehrát působivý akční balet. Už tady ale Interceptor rychle narazí. Souboje jsou ospalé, chybí jim dynamika, a i když se snaží o nějakou tu choreografii, většinou působí spíše jako nějaké nadšenecké video než práce profesionálů. Přestože se na akci podíleli lidé, kteří mají mimo jiné na kontě VyproštěníChrise Hemswortha nebo posledního Šíleného Maxe, až na pár izolovaných momentů, jako když jeden z teroristů doslova ztratí hlavu, není o co stát.
Střelou mimo cíl je i obsazení Pataky. Nikdo jí nemůže upřít skvělou fyzičku a nasazení, režie ji ale neprodává tak, abychom jí status neplánované hrdinky věřili. Vyhrává v soubojích čistě proto, že to scénář vyžaduje, nikoli že by disponovala nějakou vynalézavostí. Tvůrci se snaží po vzoru McClaneových bosých noh postavu polidštit zraněním, ale zatímco John se poslední třetinou prokulhal a působil jako skutečná lidská bytost, Collins se změní v de facto neporazitelného terminátora, kdy pro ni žádná překážka není dost velká.
Netflix měl vždy problém s tím, aby jeho kousky v rámci hrané tvorby nepůsobily jako výtvory ze sekáče. Kontrast byl o to větší, jaká péče byla vždy věnovaná seriálové tvorbě. V posledních letech se nicméně karta začala obracet. Interceptor je bohužel návratem k počátkům originální tvorby streamovací služby, které lemovaly vizuálně chabé filmy druhé cenové. Interceptor má laciné a nezajímavé kulisy, papírem šustící dialogy a herce, kteří možná nepůsobí jako úplní amatéři, ale nic svým postavám nedají.
Snímek se snaží být aktuální tím, že dodává hlavní postavě trauma v podobě sexuálního obtěžování v práci. Ale upřímně, kdyby se celá linka vystřihla, na výsledku by se prakticky nic nezměnilo. Jakkoli ostatní postavy pro Collins traumatickou situaci pravidelně reflektují, nic zajímavého, jako když Al Powell musel v první Smrtonosné pasti vytasit po letech zbraň, z toho nevychází.
Jediným světlejším momentem celého filmu je cameo Hemswortha, ve skutečném životě manžela Pataky, který si vychutnal roli poněkud natvrdlého prodejce elektroniky. I jeho intermezza ale mají zábavnostní limity dané líným scénářem. Ale je aspoň menším nečekaným zpestřením v jinak naprosto tendenční a nenápadité vykrádačce legendy. Snímek nicméně slaví na Netflixu úspěch, takže je slušná šance, že se s Collins ještě setkáme. Je ale otázkou, zda i dvojka najde své publikum. První díl jim moc důvodů nedává.