Našlápnutá Halle Berry se v dramatu Modřiny pere s celým světem. Ručník do ringu ale hází scenáristka

V Modřinách Hale Berry ztvárnila zkrachovalou MMA šampiónku Jackie Justice, která dělá chůvu, oddává se alkoholu a sdílí domácnost s hrubiánem Desim (Adan Canto). Poté, co se zúčastní jednoho nelegálního zápasu, dostane šanci vrátit se zpátky do ringu za pomoci trenérky Buddhakan (Sheila Atim). Komplikovaná minulost se Jackie zhmotní před očima spolu se synem Mannym (Danny Boyd Jr.), o něhož se za asistence Jackiiny vyšinuté matky Angel (Adriane Lenox) musí postarat. Oktagon se blíží a na Jackie se vrší jedna nepříjemnost za druhou. Vrátí se ve vrcholné formě do ringu a napraví křivdy z minulosti?

Halle Berry si pro svůj debut vybrala mimořádně překombinovanou látku, navíc v žánru, který je značně vyčerpaný; těžko v jeho rámci natočíte v roce 2021 výjimečný biják. Berry se obklopila solidním štábem (kameraman Frank G. DeMarco) a zajímavými herci, navíc ve svých 55 letech působí v roli zmučené MMA zápasnice mimořádně věrohodně a fyzicky ve formě. Největším problémem Modřin je tak naprosto předvídatelný scénář (Michelle Rosenfarb), potřeba obsáhnout v debutu všechna témata (návrat do ringu, zbavení se alkoholismu, domácí násilí, afroamerická komunita, bezdomovectví, vztah se synem, s matkou, potřeba lásky) a tím pádem i časté klouzání po povrchu.

Snímek má 133 minut, člověk postupem času odhaduje, co se stane dál, jaký další bod do skládačky zápasnického dramatu si tvůrci musí odškrtnout (občas je to mimořádně okaté). Přitom Berry evidentně talent pro režii má, jen by byla potřeba důslednější asistence dramaturga, který by podpořil vyznění řady scén. Je totiž nadmíru jasné, co chce Berry říct, ale občas je potíž, jak šablonovitě to pomocí filmového média sděluje.

Jako sociální drama pojednávající o temných zákoutích současných USA fungují Modřiny možná lépe než jako sportovní film o hrdince škrábající se všemi silami zpět do pomyslné první ligy. Rapová hudba v kombinaci se záběry na potemnělé ulice, byty a bary působí silným dojmem. Až se mi vybavila oscarová 8. míle (2002). Budování vztahu zápasnice Justice a syna Mannyho je nicméně nejsilnějším motivem a motorem snímku. Nemluvný synek pokouší svědomí matky aduše diváků, scény s ním ale občas až příliš tlačí na pilu, což je ve výsledku silnější motor pro matku Justice než pro ty z diváků, kterým se příčí filmové citové vydírání.

Pojetí scén tréninků a zápasů mi mimořádné nepřišlo, bylo pojato standardně; herečka v zimě, mrazu a dešti běhá kolem řeky, táhne za sebou těžkou pneumatiku a potí krev v tělocvičně nebo během zápasu. Modřiny tak skončí mezi zapamatovatelnými sportovními dramaty a o žánrovkách jako Million Dolar Baby (2004), Wrestler (2008) nebo Fighter (2010) si mohou nechat zdát.

Halle Berry však dokazuje, že je stále ve formě (předvedla to například ve třetím Johnu Wickovi) a její slova o případném dalším filmu s Catwoman bychom měli brát vážně, bez posměšků. Jen škoda, že její režijní debut trpí syndromem řady „nováčků“, tedy snahou a touhou mluvit o všem a nenechat si tak skoro nic pro příště. A ono to příště s největší pravděpodobností bude.

Hodnocení: 45 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE.