Recenze: Hvězdně obsazené Přání Ježíškovi je odvarem městských vánočních romantik v čele s Láskou nebeskou. Svůj účel ale plní

Přání Ježíškovi je příběhová mozaika, v níž se během Štědrého dne prolíná několik lidských osudů. Ovdovělý rozhlasový moderátor (Richard Krajčo), jenž žije sám s malým synem, se nečekaně seznámí s dlouhodobě osamělou dívkou, která už na lásku skoro rezignuje (Elizaveta Maximová). Dvojici manželů (Matěj Hádek a Tatiana Pauhofová) vstoupí do života svérázná malá uprchlice z dětského domova. Nezodpovědný sukničkář (Petr Vaněk) dojde prozření prostřednictvím setkání s drzým puberťákem, který mu ukradne mobil. Párek výstředních rodičů (Jaroslav Dušek a Eva Holubová) se nemůže dočkat, až jim jejich dospělý syn, zámožný ale nadutý podnikatel (Jiří Burian), konečně představí svou vyvolenou. Deprimovaný policejní vyjednavač (Jiří Langmajer) se pokouší dát znovu dohromady svou rozklíženou rodinu, tvořenou nevěrnou manželkou (Anna Polívková), odcizenou dospívající dcerou (Veronika Marková) a dobrosrdečným otcem (Arnošt Goldflam).

Vánoční romanticko-komediální drama Marty Ferencové (Všechno nebo nic, Příliš osobní známost) je remakem (a dle traileru hodně doslovným) úspěšné polské Noci plné zázraků, jedné z mnoha filmových odpovědí na britský megahit Láska nebeská, která vděčný koncept velkého městského vánočního filmu s mnoha postavami a podzápletkami odstartovala.

Přání Ježíškovi se však pravděpodobně mezi všemi možnými nápodobami a variacemi (viz Šťastný Nový rok, Na sv. Valentýna aj.) z celého světa velmi snadno ztratí. Snímek Marty Ferencové určitě není výrazně lepší než jiné české vánoční filmy (Šťastný nový rok, Přijde letos Ježíšek?), ale ani za nimi nijak nezaostává.

Tvůrci se nepřehlédnutelně snaží laskavou a pozitivní atmosféru Vánoc tlačit do popředí prakticky od první do poslední minuty (odzbrojující intenzity klasiky Richarda Curtise však nedosáhli ani zdaleka). Ve filmu v podstatě nejsou vyloženě záporné postavy, takže tu jde v první řadě o to, aby se všichni ti v nitru dobří lidé poučili ze svých chyb (nevěra, zanedbávání rodiny apod.) a na konci byli šťastní. Můžete třikrát hádat, zda se jim to povede.

Jiná věc ale je, jakými cestičkami se příběhy jednotlivých postav ke kýženému sladkému konci dopracují. Snímek zcela neskrývaně pracuje s tezí, že o Vánocích se dějí zázraky, a jeho podstatou je naladit publikum na vánoční atmosféru a zahřát u srdce. Díky takto poměrně skromným cílům se mu dá prominout poměrně dost. Téměř pohádkové momenty (absurdní přežití pokusu o sebevraždu), logicky chatrné zápletky (malá holčička jede s cizím dospělým mužem z Prahy až do Brna) či nepříliš přesvědčivé náhlé charakterové proměny (z nevěrníka a budižkničemu přes noc zodpovědným mužem).

Nicméně musíte být hodně zdatným režisérem, aby vám takovéto zkratkovitě podané těžkotonážní nepravděpodobnosti u publika prošly bez většího rýpání (jako to před skoro dvaceti lety prošlo Curtisovi). Marta Ferencová je však jako režisérka přinejlepším průměrná, takže scenáristicky slabší momenty zvládá vesměs rozpačitě. Budete tedy muset nejednou hodně přimhouřit obě oči, aby na vás finální várka dojetí zapůsobila tak, jak bylo zamýšleno.

Podobně tolerantně je třeba nahlížet i komediální momenty, které obvykle dokážou maximálně lehce pozvednout koutky úst. Většina vtipů spočívá v tom, že někdo „legračně“ upadne na namrzlém chodníku, Dušek s Holubovou se chovají jako potrhlí blázni či že muž v převleku Santy Clause je sprostý hrubián (aneb vlažná rodinná variace černé komedie Santa je úchyl). Úroveň humoru je celkově velmi nízká, vyložených trapností v duchu novodobých řachand z dílny např. Zdeňka Trošky (Kameňák , Babovřesky) jsme ale naštěstí zůstali ušetřeni.

Mnoho diváků a divaček film přitáhne už jen svým hvězdným obsazením. Nikdo z přítomných herců sice nepředvádí extra kvalitní či výrazný výkon, u ansámblových snímků to ale lze prominout. Stačí, že do svých rolí pasují a jsou v nich dostatečně sympatičtí (občasné lehké přehrávání se dá přehlédnout). Příjemným překvapením jsou pouze dětští představitelé (zejména Valentýna Bečková), kteří jsou nejen roztomilí, ale i herecky přesvědčiví. Tradičně okouzlující je také Arnošt Goldflam v malé vedlejší roli.

Přání Ježíškovi vzniklo jako sázka na jistotu – žánrovou i hereckou. Tak je třeba k němu přistupovat. Tedy jako k filmu určenému do konkrétního ročního období a za konkrétním účelem. Pokud se chcete ke konci roku v kině mermomocí dojmout ve společnosti několika domácích hereckých (a pěveckých) hvězd, máte možnost. Ničeho závratně zábavného, žánrově významného či filmařsky převratného se určitě nedočkáte, jednorázové porce poživatelného vánočního sentimentu ale kupodivu možná ano.

Hodnocení: 45 %