Recenze: Služka od Netflixu ukazuje, jaké je žít ze dne na den a bojovat s předsudky i bídnou minulostí

Tvrdá práce, nízký plat. A navrch čtyřiadvacetihodinová starost o tříleté dítě a nejistota, co přinese zítřek. Služka vychází z memoárů Stephanie Land a zobrazuje odvrácenou tvář emancipované západní společnosti, která je asi tak příjemná jako zimnice. Alex (Margaret Qualley) dochází trpělivost a společně s dcerkou Maddy ujíždí od manžela Seana (Nick Robinson), jehož nekontrolovatelné alkoholické stavy stále více přerůstají do fyzických napadení. S sebou má kromě auta jen dvacet dolarů, musí si proto rychle sehnat práci, aby mohla být zahrnuta do podpůrných sociálních programů. Pomoc přitom nemůže očekávat ani od své matky (Andie MacDowell), výstřední a svobodomyslné umělkyně, manipulované mladším manželem Basilem (Toby Levins), ani od otce (Billy Burke), s nímž se již v mládí odcizila.

Jak naznačuje název, Alex si nakonec obstarává skromné živobytí v úklidové firmě, čímž se dostává do styku s bohatými klienty a poznává jejich marnivost. Ona přebývá v autě a také v tajném azylovém středisku pro oběti domácího násilí, přičemž její výdělky sotva pokryjí náklady za benzín a školku pro Maddy. Čím méně jich má, tím jsou peníze pro Alex samozřejmě důležitější, což tvůrci zdůrazňují vkládáním jejího konta přímo do obrazu – kdykoli za něco zaplatí, v rohu obrazovky vyskočí zbývající suma. A většinou to není hezký pohled.

„Hezký“ ostatně není přívlastek, který by život protagonistky jakkoli vystihoval. Necelými deseti hodinami sice prostupují záblesky naděje, které souvisí s nezlomnou vůlí Alex, její láskou k Maddy a také s dočasnými dílčími úspěchy, ale převážně jde o psychicky vyčerpávající vršení problémů a neštěstí, u něhož každý empatický člověk uroní nejednu slzu. Je nám líto, že se Alex nedostává pomoci od úřadů, jejichž služby jsou nesrozumitelné a neúčelné, a trhá nám srdce, když potenciální pronajímatelé se smíchem odmítají její žádosti. V jedné scéně, připomínající oscarové drama Cena za něžnost, platí Alex u pokladny pomocí speciální karty pro sociálně znevýhodněné, přičemž prodavačka do mikrofonu pohrdavě svolává „úklid do uličky chudých“, a to podle všeho s jediným záměrem – připravit další lidi ve frontě na zdržení vinou „speciálního“ zákazníka.

Takový přístup ale není charakteristický pro veškeré okolí. Alex nachází také

oporu, kterou jí poskytuje třeba kamarád Nate (Raymond Ablack). Ten je do ní evidentně zamilovaný, dává jí k dispozici vlastní auto a přeje si, aby se o ni i o Maddy mohl postarat. Její soužení by tím skutečně skončilo, ovšem cesta ven není v tomto případě jednoduchá. Alex je znovu přitahována k Seanovi, jenž se účastní sezení anonymních alkoholiků a snaží se abstinovat. „Ženy mívají až sedm pokusů,“ varuje Alex přátelská provozovatelka azylových ubikací a poukazuje na to, že oběti domácího násilí často tíhnou k návratu k agresorům a skutečnou hrozbu si uvědomují příliš pozdě.

„Já jsem tak blbá!“, naříká Alex po Seanově emocionálním výlevu v závěru osmé epizody, přičemž publiku se už už dere na rty škodolibé: „To ti to trvalo.“ Ale psychologicky vytříbený seriál si i méně empatické publikum, nechápavě kroutící hlavou nad Alexinou ignorací Nateových milostných vyznání, dopředu dobře připraví a podobnou reakci mu zkrátka znemožní. Hrdinka, zastupující nespočet skutečných, trpících a chudých žen, se nemůže vymanit ze začarovaného kruhu a odrazit se ode dna, kam člověka stahuje celý špatně nastavený systém, popřípadě vlastní složitá minulost. Alex dělá vše pro Maddy, ale místo v srdci má i pro svou svéráznou matku, která sama kdysi zakoušela toxické manželství s alkoholikem. V tomto ohledu je zajímavé, že ji ztvárňuje právě Andie MacDowell. Ta je totiž matkou herečky Margaret Qualley a její matka byla alkoholička, kvůli níž se rodina v jejích šesti letech rozpadla. A toto vědomí přirozeně dodává jejich společným scénám zvláštní dynamiku a přesah.

Ani Sean není vykreslený jako jednoznačný padouch, ale spíše jako oběť, kterou se postupně naučíme chápat. Oběť alkoholu, který zatemňuje mozek, ale hlavně špatné výchovy bez příkladné autority. Jeho vývoj a postupné odkrývání jeho vlastní zranitelnosti hrají důležitou roli v jeho závěrečném rozhodnutí, které je naprosto srozumitelné a opět nás přinutí uronit slzu. Alex z vlastních i manželových zkušeností ví, že šťastné a spokojené dětství může usnadnit cestu k úspěšné budoucnosti, a v těchto myšlenkách ji povzbuzuje také její práce. Začíná si vést deník a popisuje v něm i jednotlivé domy a rodiny, v nichž uklízí. Zatímco jeden dům má oddělené ložnice a nejeví známky spokojeného soužití, jinde se laskavý postarší pán láskyplně stará o svou těžce nemocnou manželku, kterou doslova přenáší z postele na toaletu. Tam, kde je láska, je také naděje a cesta. A v součtu je lhostejné, jak je člověk bohatý – to nejlépe deklaruje postava „zazobané“ a zpočátku arogantní právničky Reginy, u níž Alex uklízí. Ta má na první pohled všechno, ale i ji nakonec dohání nevyzpytatelné mateřské problémy a s chudou zaměstnankyní se ocitá na stejné lodi.

Významnost a aktualita témat, s nimiž seriál pracuje, jsou v každém ohledu nezpochybnitelné. S dojmem určitého realismu každodenního života na okraji společnosti, kde protagonistka přežívá ze dne na den, je to místy složitější. Zapojování nečekaných a často vtipných střihů, kdy se nám například odkrývají živé představy Alex, nebo videoklipových hudebních sekvencí, jež dění zhušťují a vyjadřují nálady protagonistky, má látku více zpřístupnit mladšímu publiku. Tvůrci by ale udělali lépe, kdyby místo nich zvýraznily například fyzicky vyčerpávající a bídně placenou práci služky, která je odbyta podezřele málo scénami (a ještě méně z nich má odér nepříjemnosti). A také neustálé kupení tragédií vyznívá hlavně zpočátku moc účelově a místy se špatně vyvažuje. V jednu chvíli je Alex s Maddy na úplném dně a peněžně v minusu, následně ale celkem v klidu společně laškují.

Pravdou zůstává, že ekonomickou nerovnováhu v (tomto případě) USA zobrazilo jen málo soudobých seriálů s podobnou přesvědčivostí. Tvůrkyně Molly Smith Metzler zaslouží superlativa za skloubení tolika motivů, mezi nimiž nechybí odvrácená strana mateřství, alkoholismus, psychické násilí v rodinném kruhu a jeho celoživotní stopa, nízká pracovní ohodnocení a nedosažitelnost zákonné pomoci. S hlavní hrdinkou, kterou Margaret Qualley (dosud známá hlavně jako hippie z Tenkrát v Hollywoodu) ztvárnila skvěle, prožijeme deset hodin emotivní jízdy na horské dráze. Převážně se sice bude klesat do deprese, ale radosti z jemných nuancí a z úsměvů Maddy, toho nejnevinnějšího dítěte v zamotaném rodičovském a sociálním soukolí, jsou o to nakažlivější a výmluvnější.

Hodnocení: 80 %