Recenze: Není čas zemřít je výbornou rozlučkou s nejlepším Jamesem Bondem

Po událostech předchozího dílu skončil James Bond (Daniel Craig) službu u MI6 a dopřává si odpočinku v ústraní. Ten však jednoho dne přeruší starý známý Felix Leiter (Jeffrey Wright) ze CIA, když Jamese požádá o pomoc při pátrání po uneseném vědci. Za jeho zmizením stojí tajemný zločinec, který představuje obrovskou hrozbu pro celý svět.

Patřím mezi těch „pár“ fandů/bláznů, kteří viděli všechny filmové bondovky (včetně neoficiálního Nikdy neříkej nikdy), přičemž většinu z nich několikrát. Přesto jsem se dřív nikdy nepovažoval za tvrdé fanouškovské jádro, především proto, že některé díly série mi nikdy úplně nepřirostly k srdci. A do jisté míry i z toho důvodu, že jsem agenta s povolením zabíjet vždy, chtě nechtě, vnímal jako (nepřiznaného) superhrdinu, který je prakticky nezničitelný, tudíž jsem neměl (podvědomou) potřebu se o něj jakkoliv bát.

Ještě o něco více mi však vadilo, že tvůrci za ty desítky let neměli odvahu ikonický charakter nijak významně posouvat (s mírnou výjimkou v podobě V tajné službě Jejího Veličenstva). Od Conneryho až po Brosnana tak platilo, že Bond je primárně drsný cynik, jenž trousí suché hlášky, a ženy jsou pro něj obvykle jen chvilkovým povyražením. Jeho nitro, respektive to, jaké následky na něj jeho práce (a daný způsob života) může mít, dříve nikdo moc neřešil. Ani tvůrci, ani publikum. Stejně tak s provázaností jednotlivých filmů se nakládalo dosti ledabyle. Asi nejlépe to bylo vidět na postavě Blofelda, který v minulosti zemřel už nejméně dvakrát, ale ani jednou definitivně. Zmínit v této souvislosti lze i fakt, že některé obligátní vedlejší postavy jako Moneypenny nebo Felixe Leitera hráli skoro pokaždé jiní herci, zatímco třeba M nebo Q měli svoje stálé představitele.

S touto povrchností a jistou nekonzistentností Bondova fikčního světa dost výrazně zametla právě aktuálně končící éra Daniela Craiga, která je výjimečná ve vícero ohledech. V patnáct let starém Casinu Royale došlo k historicky prvnímu regulérnímu restartu dané značky. Bond musel tentokrát začít od píky a k většině svých trademarků se musel postupně propracovávat. Povolení zabíjet sice získal ihned, na první vynálezy od Q ale došlo až ve Skyfall atd. Ještě mnohem zásadnější však bylo, že tentokrát se nejelo dřívější metodou, kdy každý film obvykle představoval uzavřený samostatný příběh, takže náhodný divák mohl klidně vidět libovolný díl, aniž by nutně musel znát ty předchozí.

Casino Royale oproti tomu rozjelo poměrně sevřenou sérii, vyprávějící jeden velký Bondův (osobní) příběh rozdělený do pěti samostatných kapitol. V současnosti už je navíc v podstatě jedno, zda to tak producenti zamýšleli předem, nebo zda k tomu dospěli postupně na základě ohlasů publika. Teď už jde pouze o to, jak se budou Bondovi fanoušci k tomuto novému (a nyní už završenému) přístupu stavět. Je totiž možné, že bude představovat pouhou anomálii, jakousi slepou vývojovou větev, která už se nebude opakovat, a že tvůrci se v nadcházející fázi zase vrátí k osvědčenému předchozímu modelu.

Craigova série měla původně skončit už v předchozím Spectre, nakonec ale došlo k jejímu prodloužení ještě o jeden film. A osobně jsem za to velmi rád, protože Není čas zemřít jako velké a důstojné završení funguje o dost lépe – zejména pak po stránce emocí a osudovosti.

Není čas zemřít je se svými 163 minutami jednoznačně nejdelší bondovkou vůbec, aniž by přitom byla přesycená opulentními akčními atrakcemi, které by délku snímku uměle natahovaly. Překvapivě dlouhé (téměř půlhodinové!) je už úvodní dvojité intro, téměř tříhodinová stopáž je však plně obhajitelná kvůli velice bohaté dějové konstrukci, v níž se operuje s mnoha (důležitými) postavami.

Poslední Craigovo dobrodružství coby agenta 007 nabídne nejen nezvykle vysoký počet významných padouchů, ale i výrazných ženských postav. Trailery nezanedbatelně propagovaná Ana de Armas má sice menší roli, než by se vzhledem k upoutávkám dalo čekat, pořád zde ale máme Bondovu lásku Madeleine (Léa Seydoux) a agentku Nomi (Lashana Lynch), která po Bondovu odchodu převzala ikonické označení 007. Obě mají v příběhu své pevné místo.

Překvapivě málo prostoru se ale dočkal hlavní záporák v podání oscarového Ramiho Maleka, jehož Safin je spíše povinnou proprietou, svou celkovou charakteristikou (povahou, image, motivacemi) značně odkazující k dřívějším bondovským dobám, nežli skutečně nosným a uchvacujícím antagonistou, jaké v rámci Craigova období předvedli Mads Mikkelsen nebo Javier Bardem.

Není čas zemřít měl původně režírovat prakticky nezaškatulkovatelný Danny Boyle (Trainspotting, Sunshine), ten však zřejmě nebyl schopen se plně přizpůsobit studiovému systému v takové míře, jakou natáčení bondovek obnáší. Nakonec se filmu ujal neméně zajímavý a schopný Cary Joji Fukunaga, který zaujal už svým nízkorozpočtovým debutem Sin Nombre, nejvíce úspěchu ale sklidil za skvostnou první sérii Temného případu. Po Marcu Forsterovi (Quantum of Solace) a Samu Mendesovi (Skyfall, Spectre) je Fukunaga už třetím uznávaným režisérem s uměleckými ambicemi v řadě, který se na sérii podílel.

Ve srovnání se svými předchůdci včetně Martina Campbella (CR) neodvedl o nic horší práci. Jeho snímek sice nemá natolik strhující akční scény jako Casino Royale nebo srovnatelně famózní vizuální ladění, jímž se může pochlubit Skyfall (díky kameře oscarového kameramana Rogera Deakinse), rozhodně se však jedná o skvěle natočený akčně-špionážní velkofilm, jenž neselhává v žádné zásadní složce.

Fukunagův počin má dle očekávání prvotřídní produkční hodnoty (tradičně se podíváme do několika různých koutů světa), bez problémů přechází z komornějších dialogových scén k velkolepým přestřelkám a honičkám, nemá hluchá místa, nabídne několik památných scén a v nejednom momentu dokáže skutečně překvapit tím, s jakou odvahou a nekompromisností přistupuje k donedávna takřka neotřesitelnému bondovskému kánonu. Bude proto rozhodně zajímavé sledovat, jaké názory tento způsob zakončení série v publiku vyvolá. A také to, v jakém duchu se ponese další éra.

Není čas zemřít určitě není kvalitativně neprůstřelný film (hlavní padouch zkrátka zasloužil větší péči) a pravděpodobně se nejedná ani o nejlepší bondovku (konkurence není malá). V některých aspektech je ale zcela bezpochyby unikátní a pro letitou franšízu tudíž zásadní. Dodnes jsem navíc nikdy neměl jasno v tom, které bondovské období je mi nejbližší. Teď už to vím. A stejně tak to, kdo je pro mě nejlepším hereckým představitelem nesmrtelného Flemingova hrdiny: Daniel Craig udělal – v souladu s daným pojetím – z žánrové figury životný, v rámci možností uvěřitelný charakter z masa a kostí, který dokáže být víc než jen cool frajer, co pokaždé spolehlivě zachrání svět.

Hodnocení: 90 %