Recenze: Clint Eastwood ve westernové road-movie Cry Macho pouze recykluje svá nejlepší díla

Snímek Cry Macho se odehrává v roce 1979 a vypraví o bývalé hvězdě rodea a profesionálním kovboji Mikeu Milovi (Clint Eastwood), jenž dostane od svého šéfa (Dwight Yoakam) úkol dopravit jeho třináctiletého syna Rafaela z Mexika od jeho alkoholické matky k otci do Texasu. Samorostlý chlapec, jenž si prostřednictvím svého zvířecího mazlíčka přivydělává kohoutími zápasy, se se stárnoucím mužem vydávají na cestu, v patách však mají matkou najaté gangstery, kteří mají návratu k otci zabránit.

Legendární Clint Eastwood svou hereckou kariéru plánoval ukončit už roku 2008 dojemným dramatem Gran Torino. To však porušil už roku 2012 rolí ve snímku Zpátky ve hře a dosud naposled pak ztvárněním titulní postavy ve filmu Pašerák, jenž i sám režíroval. Nyní přichází 91letá filmařská ikona s dalším filmem, v němž také hraje hlavní roli a opět je i jeho režisérem.

Cry Macho nese rysy typické pro mnohé Eastwoodovy snímky - jak ty, jež sám natáčí, tak i ty, kde pouze účinkuje jako herec. Jde o velmi staromódní (až archetypální) příběh, jehož centrem je sbližování dvou velice rozdílných osob během dlouhé a složité společné cesty. Další podzápletky (pronásledování gangstery a Mikeovo sbližování s mexickou vdovou) jsou pak napojeny na tuto ústřední.

Eastwood zde představuje další z mnoha variací málomluvného, do sebe uzavřeného drsňáka, jemuž nečekané setkání s odlišným člověkem vrátí chuť do života. Jeho postupně se upevňující vztah s dospívajícím chlapcem s rovněž nelehkým životním osudem nemůže v rámci autorovy filmografie nepřipomenout zmíněné Gran Torino, které však bylo ve všem lepší. Především v tom, že mělo více vrstev (odráželo neduhy stáří, nelehký život na předměstí, kde se vyskytují gangy apod.) Eastwooda postava byla nejednoznačnější (šlo o dost tvrdého rasistu) a přitom celkově zábavnější (trousil skvělé nekorektní hlášky) a jeho sbližování s korejským mladíkem fungovalo výtečně v každé scéně, ať už rozverné a humorné (např. návštěva holiče), či laděné do temnějších odstínů (závěr). Mikeovo pouto s Rafaelem rozhodně není nijak špatně pojaté (sympatie si divák snadno najde k oběma), jen bohužel nenabízí nic nového či alespoň opravdu nosného, čím by dokázalo vyniknout a utkvět v paměti.

A to je bohužel zásadní problém celého filmu. Celý jeho děj, včetně postav a zvratů, jichž je navíc minimum (a vyloženě nečekaný není žádný), je až nepříjemně předvídatelný. A ve své předvídatelnosti, která není vůbec nijak ozvláštňována, banální a téměř nevzrušivý. Nelichotivý dojem z extrémně generického scénáře, jenž vznikl adaptací stejnojmenné knihy z roku 1975, nemůže zachránit ani neošizený feeling moderního westernu (přenést děj na Divoký západ by scénáristům dalo naprosté minimum práce). A pokud jste při zmínce o útěku před gangstery náhodou pojali podezření, že jsou ve filmu nějaké akční scény, vězte, že obsahuje stěží dvě (rvačku a automobilovou honičku), navíc krátké a prakticky ničím zajímavé. Cry Macho je pomalou a poklidnou dialogovou road-movie s miniaturními prvky pronásledovacího thrilleru. Svým způsobem takovou vlažnější, unavenější a méně nápaditou verzí Dokonalého světa, jenž - stejně jako Gran Torino - patří mezi Eastwoodovy nejlepší snímky. Kdo by nějakým nedopatřením čekal něco výrazně jiného, bude nejspíš dost zklamán.

Možná úplně poprvé jsem měl problém také se samotným Eastwoodem. Určitě ne s jeho hereckým projevem, který je i tentokrát příjemně tlumený a neokázalý. Vysoký věk už je ale na něm přeci jen znát a když má hrát chlapa, který už sice není žádný mladík, ale přesto stále vzbuzuje patřičný respekt, působí pomalu se šourající pohublý stařec jako ne zrovna dobrá castingová volba. A až nechtěně směšně vyznívá moment, kdy téměř stoletého muže zkouší svádět velmi sexy žena, která je o víc než padesát let mladší... Cry Macho se přitom měl natáčet již v roce 2013 a hlavní roli v něm měl ztvárnit Arnold Schwarzenegger, jemuž v té době bylo 66 let a pro danou roli tak byl určitě vhodnější. Ten však dal nakonec přednost účinkování ve filmu Konečná a z natáčení tohoto snímku tehdy sešlo.

Cry Macho je pro Eastwoodovu tvorbu na jednu stranu příkladným, současně ale poněkud zbytečným dílem. Jeho oddané fanoušky, mezi něž se hrdě počítám, by ničím urazit neměl, jeho "nevýznamnost" a zaměnitelnost ale zkrátka příliš potěšující nejsou. Na druhou stranu, natočit ucházející film v v takto pokročilém věku je samo o sobě dost obdivuhodný výkon i v případě takového kinematografického pardála, jakým je právě Clint.

Hodnocení: 55 %