Recenze: Strhující drama Quo Vadis, Aida? pojednává o Srebrenickém masakru s naléhavostí, kterou citlivější povahy možná nezvládnou

Roku 1995 pracuje učitelka Aida jako překladatelka pro OSN ve Srebrenici. Její rodina je mezi tisícovkami místních, kteří hledají v bezpečné zóně OSN útočiště před srbskou armádou. Schyluje se zde totiž k největší evropské tragédii od konce druhé světové války. Při vyjednáváních si Aida postupně uvědomuje vážnost situace. Jde tady nejen o osud města, ale i o životy jejích milovaných – manžela a dvou dospělých synů.

Koprodukční snímek Quo Vadis, Aida? uznávané evropské režisérky Jasmily Žbanić (Grbavica) pojednává o nechvalně proslulém Srebrenickém masakru, při němž bylo vyvražděno téměř 8400 bosenských mužů a chlapců muslimského vyznání. Šlo o válečný zločin, k němuž došlo v červenci roku 1995 během války v Bosně a Hercegovině. Tato genocida spočívala v naplánovaném masovém vyvraždění zajatých civilistů. Spáchala ji Vojska Republiky srbské pod vedením generála Ratka Mladiće, společně s paramilitární jednotkou zvanou Škorpioni. Neoddiskutovatelné je selhání OSN, jehož mírové jednotky byly na místě právě proto, aby k podobným zvěrstvům nemohlo dojít. Kvůli složitosti a neefektivnosti vlastních pravidel se ale nakonec ukázalo prakticky bezmocné a bezcenné.

Žbanić, sama bosenského původu, pročež má ke zvolené látce hodně blízko, tuto hrůznou událost nahlíží perspektivou obyčejné ženy, která se usilovně snaží předejít blížícímu se neštěstí. Aidin příběh byl inspirován neblahým osudem skutečného tlumočníka Hasana Nuhanoviće, jenž o své tragické zkušenosti vypráví v knize The Last Refuge (Poslední útočiště).

Přestože snímek spadá do kategorie historických válečných dramat, bojové scény byste v něm hledali marně. Žbanić svoje intenzivní a mrazivé drama, které nechá jen málokoho chladným, staví primárně na emočně vypjatých dialogových konfrontacích, nikoli na atmosféře válečné vřavy, střelbě, explozích apod. Její autorský tah zasadit naprostou většinu snímku na území provizorního uprchlického tábora, na němž proběhne strhující boj o záchranu tisíců životů, se rozhodně vyplatil. Místo díla, které by sázelo na efektní pozlátko, jsme totiž dostali spíše tísnivý psychologický thriller s ohromným emotivním dopadem, jehož hlavní síla se zakládá na drastické a ve světě stále silně rezonující nedávné dějinné události.

Režisérka nás rovnou vrhne do víru dění, zaměřuje se prakticky pouze na konání ústřední hrdinky v podání výtečné Jasny Djuricic, jež ztvárnila sympatickou postavu čelící extrémní situaci přirozeně a bez afektovaného přehrávání, k němuž přitom některé scény doslova svádějí. Právě jejím prostřednictvím se stáváme svědky toho, jak snahy a jednání o co nejpokojnější a nejhumánnější řešení vypjatého konfliktu stále více směřují k neúspěchu, jenž bude mít fatální následky. Jak z hlediska širšího (národního, potažmo světového), tak i ryze osobního.

I v tom spočívá síla tohoto filmu – nejde ani tak o precizní rekonstrukci události, snažící se být co nejvěrnější faktům, ale hlavně o lidské drama, které zdařile demonstruje obří tragédii na příkladu jedné konkrétní rodiny, jejíž osud během epilogu nepochybně emocionálně rozebere vysoké procento diváků a divaček na kousíčky.

Quo Vadis, Aida? má trochu smůlu jen v tom, že přichází až po dnes už vcelku početné řádce slavných (a neméně zdrcujících) válečně-dramatických filmových klasik zabývajících se rovněž tématem genocidy, jako jsou např. Jdi a dívej, Schindlerův seznam, Pianista, Hotel Rwanda či poměrně nedávný Saulův syn. Trochu se totiž obávám, že publikum, které má výše uvedené snímky (popřípadě i některé další) poctivě nakoukané (a stále v čerstvé paměti), by případně nemuselo být tímto titulem zválcováno tolik jako v případě jejich neznalosti...

Rozhodně ale nechci nikoho, kdo si potrpí na trochu náročnější a především tíživější filmové počiny, odrazovat od takto kvalitního díla, které výborně zachytilo jednu z nejtemnějších kapitol moderních dějin a které nepochybně bude figurovat v mnoha žebříčcích nejlepších filmů letošního roku. O jeho kvalitách ostatně svědčí např. také nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film či na Zlatého lva v hlavní kategorii na festivalu v Benátkách.

Hodnocení: 85 %