Recenze: Hvězda Tenetu se ocitla ve špatný čas na špatném místě a je z ní štvaná zvěř.

Dovolenou v Řecku si většina z nás spojuje s prosluněnými přímořskými letovisky, se stovkami pobřežních ostrovů a s architektonickými skvosty v kolébce světové civilizace. Tamní pobyt však nabyde zcela jiných rozměrů pro Američana Becketta (Josh David Washington), jemuž se ve zlomku vteřiny obrátí celý svět naruby. Během nešťastné autonehody přijde o život jeho přítelkyně April (Alicia Vikander) a přeživší Beckett se bez vysvětlení ocitá na útěku před ozbrojenými útočníky, jež si nepřejí nic jiného než jeho rychlou smrt. Zmatený a poraněný muž se musí dostat na území americké ambasády a souběžně odhaluje pravdu, která jej v očích politických extremistů činí extrémně nežádoucím.

Snímek pod záštitou Netflixu dostal na starost neznámý italský režisér Ferdinando Cito Filomarino, jenž dosud natočil jen životopisné drama Antonia z roku 2015. A větší zkušenosti schází také jedinému scenáristovi Kevinu A. Riceovi, v jehož filmografii se dosud neskvěl žádný celovečerní zářez. Nedostatek tvůrčí praxe na nejvyšší úrovni je přitom patrný už ze zacházení se samotným námětem, který si alespoň papírově bere inspiraci z filmů o Jasonu Bourneovi, z Uprchlíka a z dalších klasik, jejichž protagonisté byli na útěku před spravedlností a pokoušeli se očistit své jméno. Beckett totiž navzdory atraktivní kulise a celkem vyváženému tempu, které zabraňuje znuděnému kontrolování hodinek, nikdy zcela nenaplňuje potenciál svého příběhu a oproti zmiňovaným předobrazům vypadá jako chudý příbuzný.

A určitě to není chyba mladého Washingtona, jenž tátovi Denzelovi nedělá

ostudu a je vidět, že i mizerně rozvedené úlohy dokáže pozvednout svou pílí a odevzdaností projektu. V loňském velkofilmu Tenet se musel spokojit s bezejmenným Protagonistou a vykřesávat jiskřičky charismatu v oslňujících audiovizuálních hrátkách, za což nacházel zaslouženou chválu. V tomto případě byl pro změnu vržen do přímočarého vyprávění o smolaři, jehož minulost i budoucnost jsou pro příběh vlastně irelevantní a o němž se toho za celou dobu moc nedozvíme. Prostě si užívá klidnou dovolenou se svou láskou, ocitá se ve špatný čas na špatném místě a opakovaně bere do zaječích, aniž by měl dost času na rekapitulaci událostí a potřebnou fabulaci.

Při tragické a jím zaviněné autonehodě totiž spatří něco, co vidět rozhodně neměl, a v patách mu je trojice tajemných štvanců s jediným úmyslem. V tomto bodě se mohlo odbočit k survival dobrodružství v rozlehlé řecké divočině, přičemž tvůrci se k takovému principu okrajově opravdu uchylují - jednak tím, že je Beckett krátkou dobu pronásledován po strmých skaliskách, a jednak také nastoleným rytmem, který protagonistu nenechává vydechnout a podobně se snaží vyčerpat i sledujícího. Pronásledovaný muž nemůže oplakávat ztrátu své milované a spěchá do bezpečí americké ambasády, aby zachránil alespoň svůj život. A tato jednoduchá rovnice je ve výsledku jedinou tvůrčí motivací, která žene snímek i běžícího Washingtona do spíše zapomenutelného finále.

Ne ale, že by se tvůrci nepokoušeli o komplexnější uchopení a gradaci. Přibližně v šedesáté minutě z celkových sto pěti se postřelený a pobodaný Beckett dostává na ambasádu a společně s divákem už ví, kdo a z jakého důvodu jej pronásleduje. Před stále odhodlanějším hrdinou se rozprostírá politické spiknutí v zemi svírané demonstracemi a nespokojeností, přičemž už není pochyb o tom, že se osamělý uprchlík musí spolehnout jen sám na sebe. V podobné pozici byl ostatně i Harrison Ford v Uprchlíkovi, ovšem ten měl k dispozici daleko rafinovanější a vrstevnatější scénář, který tajil identitu skutečného pachatele a jeho motivací až do samého závěru. Beckett bere politické napětí v Řecku jako pouhou kulisu a soustředí se čistě na osud protagonisty, jenž nechybí v žádné scéně a fyzicky čelí hrstce nepřátel.

A tím místy připomíná třeba posledního Jasona Bournea, který rovněž zamířil do nepokojného státu na jihu Evropy, kde unikal spikleneckým machinacím. Film Paula Greengrasse byl však neporovnatelně komplexnější špionážní jízdou, naplněnou mnoha hledisky a liniemi, čímž se rovněž zásadně liší od umírněného a ploššího Becketta. Ten možná disponuje podobnými výjevy z demonstrací a nechybí mu několik kontaktních bolestivých soubojů, ale v součtu neopouští mantinely jednoduchého akčního filmu, jehož poslední akt už docela zanevře na 'co se vlastně stane' a zaměří se na 'jak se to stane'. A byť se pořád nenudíme, tuctový akční konec s jedním superhrdinským skokem na kapotu auta prostě nestrhne tak jako dění v první polovině, kdy tvůrci udržovali i nějakou zvědavost.

Na druhou stranu, jako přímočarý akční film o hrdinovi, jenž se uprostřed politických nepokojů ocitá v úloze štvané zvěře, není Beckett zase tak marný nebo hloupý. Washingtonovi i díky jeho procítěnému výkonu fandíme a tím, že se vyhýbají ostatním hlediskům, tvůrci udržují jednotné schéma a neodbočují k příliš zdržujícím dialogům. Je tedy velká škoda, že většina scén krátce po zhlédnutí spíše vyšumí a nezanechá dojem špičkové a stylisticky sebevědomé inscenace, který umí vykouzlit právě bourneovská tetralogie. Jednotlivé momenty jsou napínavé hlavně díky zajímavé, až hororově laděné hudbě, ale jinak je snímek překvapivě neokázalý a, podobně jako vedlejší postavy, víceméně mdlý.

Beckett rozhodně není film, který by si zasloužil jednostranné negativní recenze a pohrdání jen proto, že občas připomíná žánrové klasiky, jimž se není schopen vyrovnat. Pravda, příliš originálních motivů v něm není a příběh, odvážně kombinující špionážní hry a thrillery o štvaných uprchlících, už krátce po polovině zanevře na moment překvapení a zevšední. Zároveň však neztrácí jistou míru uvěřitelnosti a v závěru přinese i určitou satisfakci coby uzavřený hollywoodský příběh o hrdinovi, jenž se vypotácel z okolního společenského pekla a postavil se nepřátelům, před nimiž musel dlouho nechápavě unikat. V součtu jde o netradiční spojení konspiračního thrilleru sedmdesátých let s moderní akcí, a byť ani v jedné rovině nedostaneme památné zvraty či atrakce, kvůli nimž bychom měli chuť na opakovaná zhlédnutí, příběh si udržuje svou tvář a nedělá z diváka úplného blbce. A to mi v tomto případě bohatě stačí.

Hodnocení: 65%