Králíček Petr bere do zaječích a jedna věc mu zajistí úspěch - neodolatelná zvířátka, která chcete pomazlit

Vítejte zpět u Bey a Thomase, právě se vzali a na McGregorově farmě panuje klid a mír. Králíci mají volný přístup do zahrady (jedinou výjimkou jsou Thomasova rajčata) a jezdí s Thomasem a Beou do práce do jejich hračkářství, kde si užívají popularitu díky knize, kterou Bea napsala.

Jenže kniha o Petrových trampotách nezaujala jen děti a rodiče, ale i vydavatelství z Gloucesteru, které chce na Petrovi a jeho rodině vydělat. Bea by měla dostat novou smlouvu a vydat sérii dalších knih, z čehož je samozřejmě nadšená. Králíkům se ten nápad taky líbí, Petrovi už ale méně, zvláště když zjistí, že by měl v nových příbězích zastávat roli padoucha, který působí jen problémy.

Ostatně přesně takového ho vidí i Thomas, jako průšviháře, který může za všechny katastrofy v okolí. Bee se ten nápad úplně nezamlouvá, ale nakonec se nechá vidinou úspěchu budoucích knih pohltit. Navíc Petr uteče z domova a ve městě se spřáhne se skupinou pouličních zlodějíčků vedenou králíkem Barnabášem. Petr se tu cítí vítán, nikdo na něj nekřičí, že za něco může, nepovažuje ho za toho nejhoršího a neříká mu, že krást se nemá. Postupně se tedy pokouší do ulic Gloucesteru dostat Hupku, Dupku, Bambulku a Benjamína, a nechce už být závislý na Thomasovi s Beou. Dobrodružství ve městě mu ale postupně ukáže, jaký je skutečný význam rodiny a že všechny jeho problémy nejsou tak úplně bez jeho přičinění.

Knihy Beatrix Potterové o Králíčkovi Petrovi jsou velmi populární, byly přeloženy do třiceti šesti jazyků a prodej čtyřiceti pěti milionů kopií z nich dělají jedny z nejprodávanějších knih na světě. Není divu, že se Beatrix Potterová řadí mezi nejúspěšnější autorky dětské literatury v dějinách. Největší základnu fanoušků má rozhodně v rodné Británii. A tam vznikl i první hraný Králíček Petr. Bylo to v roce 2018 a slavil úspěch. Vznik druhého dílu tak byl jen otázkou času. Ostatně je stále z čeho brát. Sama Beatrix vytvořila dvacet tři knih o Petrovi a jeho zvířecích přátelích. Králíček Petr bere do zaječích (už jen v americké a australské produkci) se nyní pokusil navázat na úspěch prvního dílu.

A selhal. Je to smutné, ale je to tak. V druhém díle se Králíčkovi nepodařilo pokračovat ve svěží, neokoukané a zábavné rodinné podívané z prvního filmu. Aby však bylo jasno, Králíček Petr bere do zaječích není vyloženě špatný film. Nechybí mu dynamika (těch devadesát minut uběhlo rychle), má několik povedených momentů a animaci zvířátek se nedá nic vytknout. Ale už to není ono. Dvojce zkrátka chybí hravost a originalita prvního příběhu. Druhý díl až moc zabředává do Petrovy frustrace, že mu nikdo nerozumí a snaží se vtipné momenty dohnat několika nepovedenými a naprosto trapnými pády Thomase, které ještě zhoršují příšerné digitální triky, které tolik bijí do očí v porovnání s animací všech zvířátek.

A ta jsou největším vítězstvím snímku, jen díky nim bude dětské publikum naprosto spokojené. Králíci a jejich zvířecí kamarádi jsou věrní své knižní předloze, namalováni a oživeni jsou mistrovsky. Jsou roztomilí a chundelatí, jen poňufat, jak by řekly děti. I jejich mimika je dokonalá, přesně poznáte, co si myslí, ale přitom si zachovávají vzhled skutečných živých tvorů. A i ústřední dvojice Domhnall Gleeson a Rose Byrne je velmi sympatická.

Příběh je ale snadno předvídatelný a nijak překvapivý. Padouchy odhalíte hned, stejně jako to, odkud přijde pověstné záchranné lano, které bude Petr na konci nového příběhu potřebovat. Přitom se autorům nedá upřít snaha, pokusili se přijít s novými nápady. Cukrový rauš králíka ve vlaku byl geniální, stejně jako narážka na hru Bouchni krtka v popelnicích na tříděný odpad, vtípek se značkou zákaz vstupu zvířátek nebo scény s pouliční zpívající veverkou, která vtipně skáče do použitých písní ve filmu a doprovází Petra v jeho trampotách. A i vybrané skladby jsou super, zazní Boulevard of Broken Dream od Green Day, Run Runaway od Slade, Alright od Supergrass, That's Not My Name od The Ting Tings nebo I Need Help! od Fitz and The Tantrums. A za povedenou bych označila i závěrečnou část filmu, ve které se Petr spolu s Thomasem a Beaou pustí do velké záchranné akce všech zvířátek z farmy. Je totiž tak ulítlá, přitažená za vlasy a za takového hudebního doprovodu, že si ji jednoduše musíte spojit s filmy o Jamesi Bondovi.

A těch podobností s dalšími filmy je tu samozřejmě víc, zvířecí plán na vyloupení farmářského trhu je jak z velkých zlodějských filmů pěkně s přesným popisem, časovým rozvrhem, nákresem... jak z Dannyho parťáků. A scény z domu, ve kterém Petr s Barnabášem kradou jídlo a musí se vypořádat s rozčílenou matkou, jsou velmi podobné těm ze Sám doma. Jenže, když jako dospělý tyto snímky znáte, už vás to nepobaví. Vidět je v podání zvířátek má sice své kouzlo, ale i tady by se našlo několik kousků, které už s tímto nápadem pracovali (viz. Za plotem či Velká oříšková loupež).

Za celý snímek jsem se ani jednou od srdce nezasmála. Je spíše úsměvný, než že by byl vtipný. I když mé děti se u toho samozřejmě řezaly, králík zapadlý v betonu, zmíněné plácaní králíků koštětem v popelnicích nebo knokaut matky dvířky od ledničky je pobavil, ale mě už ne. Navíc mi přijde, že poselství snímku úplně zapadlo a děti z něj nepochopily ani ň. Možná by filmu prospěla větší jednoduchost a návrat na farmu. Zkrátka méně je někdy více, nebo úplně nejlépe, zůstat jen u jednoho povedeného dílu. V mnohém se tato situace podobá té se snímkem Babe – galantní prasátko (1995). Rodinná komedie o prasátku, které se chce stát ovčáckým psem, byla moc povedená, a dokonce si došla pro sedm nominací na Oscara, zato druhý díl, který poslal prasátko do města, totálně narazil a ani diváci ho nijak neocenili. V porovnání s hodnocením Babe 2: Prasátko ve městě z toho ale Králíček Petr vychází vítězně, jeho příběh je lepší a zvířátka sympatičtější a chlupatější.

Hodnocení: 60 %