Recenze: Paddington 2 - Tenhle medvěd má prostě styl, pod kloboukem a jedinečný talent pobavit děti i dospělé

Zápletka druhého Paddingtona není z nejoriginálnějších. Paddington Brown vzpomíná na svou tetu, medvědici z Peru, které chce ke 100. narozeninám darovat nějaký jedinečný dárek. V antikvariátu narazí na staré leporelo s tématikou Londýna, milovaným městem oné medvědice. Ale nemá na to, aby vzácný artefakt zaplatil. Vydá se tedy na dráhu umývače oken a o svém záměru získat londýnské leporelo se zcela naivně a bezelstně svěří "kouzelníkovi" Phoenixe Buchana (skvělý záporák Hugh Grant), který na předmět dostane zálusk. A události se začnou komplikovat, řetězit, rozjíždět a zase sjíždět do jedněch kolejí...

Paddington 2 těží z jedinečného britského humoru, stylu a velmi dobře vybraných herců. Trefou do černého bylo kromě obsazení Granta angažmá Brendana Gleesona do role vězeňského kuchaře. Samozřejmě zde vystupují staří známí z "jedničky" - antikvář s francouzským přízvukem Jim Broadbent nebo otec Brown v podání Hugha Bonnevillea.

Animace medvídka Paddingtona je prvotřídní. Děti se s postavou a její dobrosrdečností (hraničící s až bezelstnou upřímností/naivitou) velmi rychle ztotožní. Tvůrci toho velmi často využívají díky drobným nuancím, změně oblečení, prostředí, nepatrným gestům, pohledům očí a podobně.

A protože je Paddington "vynález" typický britský, je takový i celý film. Režisér Paul King dokáže s citem vytěžit z minima maximum, ale nikoliv víc než maximum. Jsou zde skvělé gagy, které si užijí děti i dospělí (Paddington se učí mýt okna za pomoci kladkového systému s kbelíkem), netrvají ale delší dobu, než je nezbytně nutné. A není jich tolik, aby se jich člověk přejedl.

Tvůrci dělají drobné narážky na Francouze, brexit i rasismus. Ale opět - netrhá to za divácké smysly, děti si toho skoro ani nevšimnou, ale dospělý divák to ocení. Stejně jako nepřímé citace a inspirace známými filmy. Osobně jsem si všiml například Grandhotelu Budapešť (2014), Ratatouille (2007), Podrazu (1973) nebo odkazů na vězeňské a "útěkářské" filmy obecně.

Paddington 2 není emocionálně přeslazeným snímkem, i když emoce zde jsou (není problém, když i dospělému divákovi ukápne slza, načež se začne hurónsky smát). Druhého Paddingtona drží tvůrci velmi jistě pod kontrolou, citlivě střídají žánry a troufnu si tvrdit, že lepší film pro rodiny s dětmi 6 let a více letos do kin nepřišel. A nepřijde. Body dolů za nepříliš originální zápletku a lehce odhadnutelné finále.

Hodnocení: 80%