Mladá krásná žena byla nalezena mrtvá. Jediný podezřelý je neúspěšný básník a novinář. Nový dokument od Netflixu se nese v gotickém duchu

Sophie: Vražda v západním Corku (Sophie: A Murder in West Cork) je trojdílný britský dokumentární cyklus zachycující jeden z nejméně vyjasněných kriminálních případů Irska. V prvním dílu jste seznámeni s případem, druhý se pak orientuje převážně na minulost oběti a v tom třetím se vám dostane náhled do života hlavního podezřelého. Režie všech dílů je tvůrce boxerského dokumentu Thrilla in Manila John Dower. Premiéru měla tato minisérie 30. června na celosvětové VOD platformě Netflix. Proč bychom jí měli věnovat pozornost?

Skutečná událost, jenž cyklus zachycuje, je dle mého názoru jedním z nejodfláknutějších kriminalistických případů moderní doby a dává nám náhled do nitra lidské bezmoci a utrpení. Sophie Toscan du Plantier byla francouzská filmová producentka a matka jednoho dítěte, jež byla v roce 1996 v období vánočních svátků brutálně zavražděna ve svém prázdninovém domě v jižním Irsku. Dle výpovědí její rodiny a přátel byla vždy velmi skromná a introvertní romantická básnířka, jež do tohoto opuštěného domu jezdila načerpávat múzy pro své texty. Utíkala sem před civilizací a užívala si klidných večerů, které proseděla u svého okna s pohledem upřeným do knih či na maják na pobřeží.

Její klidný život ale skončil tragédií, když byla jako 39letá nalezena mrtvá v zuboženém stavu na pozemku svého domu. Podle policejních spisů byla do krve rozdrápaná keři s ostrými trny a její hlava byla rozdrcená nějakým těžkým předmětem, předpokládá se, že kamenem. Pro klidné pobřežní irské město, jenž bylo domovem mnoha cizinců, ale také rodilých farmářů, byla tato událost šokující. Irská policie se ihned po nalezení těla pustila do vyšetřování, přičemž měla od začátku pouze jednoho možného viníka a nijak se nesoustředila na možné vedlejší cesty.

Jak podle sousedů, tak i policie měl být údajným viníkem novinář Ian Bailey, jenž mezi ostatními vyčníval svou robustní postavou, nekorektním humorem a prořízlou pusou. Podle jednoho svědectví byl údajně viděn poblíž Sophiina domu, jiní zase tvrdili, že měl sklony k násilí již delší dobu a ti poslední za jeho činem viděli touhu po zviditelnění. Sám Bailey ale nikdy svou vinu nepřiznal a ani se nedal nachytat při jediné možné lživé výpovědi. Přesto, že policie neměla jediný přímý důkaz, měla o pachateli jasno. Byl to Bailey a ten se jednou provždy ocitl pod palbou nejen nepříjemných pomluv, ale také ne zrovna přívětivé pozornosti v irských, francouzských a britských novinách. Podle všech byl vrah, a to přesto, že sám tvrdil opak.

Šokující na dokumentu je, kolika chyb se irská policie během vyšetřování dopustila a ztratila hned několik důležitých dokumentů, jež mohly dopomoci dopadnout skutečného vraha, ať už to byl Bailey, či nikoliv. Trojdílný dokument v divácích probouzí sympatie s rodinou oběti, která se dodnes nedopátrala spravedlnosti. Představa, že vám během dovolené v zahraničí zabijí někoho blízkého a vy do případu nemůžete jakkoliv zasahovat a cokoliv se dozvědět, je více než ubíjející a depresivní.

Z rodiny zemřelé Sophie, jež v dokumentu po celou dobu průběžně vystupuje, čiší úzkost, vztek a pocity bezmoci. Uvidíte zde její rodiče, tetu, bratrance, ale také se vám naskytne pohled do myšlenek jejího vlastního syna, jenž přišel v raném věku o mámu a dodnes neví, kdo je za tento čin zodpovědný.

Co jsem na titulu shledala skutečně zajímavým, je jeho romantická atmosféra hraničící s gotikou, jež je po dobu trvání všech tří dílů přítomna. Samotářská žena bydlící ve starém a opuštěném domě na kraji města, jež ve své dlouhé bílé košili za nejasných příčin utonula, její kůže byla podrápaná ostrým trním a vrah není k dopadení. Jediný možný podezřelý je novinář toužící po zviditelnění a jeho koníčkem je psaní kostrbatých a lehce morbidních básní. Tyto motivy, které šly ruku v ruce s chladnou barevností a ponurou irskou krajinou, posunuly hranice dokumentu do ještě vyšších emocionálních a zážitkových sfér, díky kterým si jej snadno oddělíte od všech dalších řadových dokumentů, jenž nejen na Netflixu pravidelně vycházejí. Díky těmto vlastnostem tak celý dokument vnímáte mnohem více pocitově, až skoro zapomenete, že se díváte na dokument a lehce jej dokážete zaměnit za film na pokračování.

Dokument se od svých netflixovských sourozenců liší také tím, že se zde nedopátráte žádného jasného rozuzlení. Vše se nese na vlně svědeckých výpovědí, pohledů odborníků, kteří do případu zasahovali a dočkáte se i skutečných výpovědí podezřelého Baileyho, jenž v dokumentu po celou dobu vystupuje a snaží se diváky i tvůrce přesvědčit o tom, že to skutečně neudělal.

Na mě zprvu působil jako příjemný postarší muž, jenž to má v hlavě v pořádku a nějak se sžil se svým nepříznivým osudem. Čím déle jsem jej ale poslouchala a čím více obvinění a nepřímých důkazů na něj bylo sesláno, tím se můj pohled zamlžoval a já ztrácela přehled o tom, kdo mluví pravdu. Jeho výmluvy a teorie mi začaly připadat stále více banální, až jsem mu přestala věřit postupně úplně. Otázkou ale je, zda jsem i já nakonec nebyla ovlivněná všemi těmi výpověďmi hrající v jeho neprospěch. Podívejte se na dokument Sophie: Vražda v západním Corku a udělejte si názor sami.

Hodnocení: 70 %