Smolný pich aneb Pitomý porno: Vítězný film Berlinale originálně a bez jakýchkoliv servítek odsuzuje přízemní morálku a zhoubné společenské předsudky

Učitelka Emi (Katia Pascariu) je součástí učitelského sboru prestižní rumunské školy. Její kariéra se však ocitne ve vážném ohrožení, když se na internetu objeví video, v němž se svým manželem oddává nespoutaným sexuálním hrátkám. Do té doby bezproblémovou a uznávanou ženu nyní čeká setkání s rodiči svých žáků, kteří mají rozhodnout o jejím případném dalším setrvání na dané škole.

Provokativní koprodukční snímek Smolný pich aneb Pitomý porno rumunského scenáristy a režiséra Radua Judeho, autora velkých a oceňovaných festivalových hitů jako Aferim či "Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři", je ve vícero ohledech nekompromisní satirou současné (zdaleka nejen) rumunské společnosti.

O umělecké a divácky zcela nepodbízivé povaze filmu vypovídá už jeho netradiční struktura a stylistické pojetí. Snímek je rozdělen do tří samostatných kapitol, které se od sebe koncepčně nepřehlédnutelně liší. Na úplném začátku však nejprve vidíme celé inkriminované sexuální video. To má cca tři minuty a především ono je důvodem, proč si film vysloužil nejtvrdší možnou přístupnost (v Česku bude v kinech přístupný od 18 let). Je totiž natočeno jako regulérní domácí "sextape", v němž je explicitně vidět téměř vše - kompletní nahota obou zúčastněných, felace a nakonec i (velmi zblízka snímaná) soulož zezadu. Jediné, co zde oproti "klasickým" pornovideím chybí, je finální ejakulace...

Hned poté dojde na první kapitolu, v níž vidíme Eminu cestu Bukureští na zmíněné slyšení s rodiči. Při této "procházce" prosluněným městem se ústřední zápletky snímek dotkne jen úplně okrajově (skrze pár telefonátů s blízkými), jinak jde spíše o filmařsky značně neokázalou observaci běžného současného pandemického dne, stráveného ve velkém městě. Hrdinka se stane svědkyní, posléze i přímou účastnicí, několika šarvátek a rozepří mezi cizími lidmi, na něž cestou na ulici či v obchodě náhodou narazí. Jde o poměrně umírněnou "předehru" pro finální akt, v níž Jude minimalisticky a záměrně takřka nevzrušivě poukazuje na napětí ve společnosti, které v ní dle něj aktuálně panuje. Rovnou dvakrát důrazně upozorní na fakt, jak je město nepřátelské vůči chodcům, jak je hodně rozkopané, i na to, jak je plné reklam, které samy vyznívají pornograficky.

Následující kapitola je pak zcela bezdějová. Jde o specifické edukativní intermezzo, v němž Jude s jemnou ironií a místy opět zcela bez obalu prostřednictvím nejrůznějších záběrů (včetně například archivních či mobilním telefonem natočených videí) a slovních definic divákům vysvětluje nejrůznější termíny, pojmy, vybrané historické osoby či události. Jde o zdánlivě poněkud chaotickou dokumentární směs, zahrnující nejrůznější témata a lidské činnosti. Dozvíme se tak např. něco o rumunské moderní historii, k čemu vlastně slouží matematika (nebo k čemu by sloužit měla) nebo třeba definici (a velmi názorné vizuální ztvárnění) orálního sexu, resp. felace. Během této (téměř půlhodinové!) části se divák může snadno cítit zmaten, poslední kapitola, v níž se zmiňovaná témata probírají, však smysl její existence dostatečně osvětlí. Jude tak chtěl zřejmě docílit toho, aby diváci před následující debatou byli alespoň rámcově znalí celkového kontextu.

V té už totiž (po hodině stopáže) konečně dojde k očekávanému vrcholu příběhu - debatě s rodiči (jednu z matek představuje česká herečka Petra Nesvačilová!). Ta má podobu téměř neustálých (a převážně nepříliš relevantních) slovních útoků na účet učitelky, jež se dle většiny přítomných natočením a zveřejněním daného videa zachovala zcela amorálně a přišla tak o veškerý respekt, jenž by vzhledem ke svému povolání měla vzbuzovat. Tato sekvence má dohromady přibližně čtyřicet minut a ze všech tří kapitol je nepřekvapivě jednoznačně nejlepší. Jude v ní prostřednictvím rozmanitých figurek rodičů (či rodinných zástupců) už naplno rozjíždí nelítostnou kritiku všemožných současných společenských nešvarů.

Inteligentně, zároveň však bez jakýchkoli servítek satirizuje v lidech hluboce zakořeněné předsudky jako jsou rasismus, nacionalismus, antisemitismus nebo homofobie. Dále vytýká buranství a pokrytectví zoufale nepřesvědčivě maskované za okázalý boj o mravní hodnoty. O tom vypovídá např. vynikající a vyznění filmu dokonale vystihující dlouhý statický záběr, v němž jeden z "kultivovaných" účastníků nehnutě desítky vteřin fascinovaně sleduje problematický záznam, zatímco mezi ním a ředitelkou držící tablet poníženě sedí souzená "hříšnice".Vneposlední řadě také ostře zesměšňuje monstrózní neschopnost kritického myšlení projevující se např. důvěřováním sebevíc absurdním konspiračním teorií (to jste věděli, že nacisté včetně Hitlera byli všichni Židé, kteří svůj lid vyhlazovali proto, aby tím dosáhli vzniku státu Izrael?).Je přitom zcela očividné a snad i nepopiratelné, že v podstatě vše, co Jude vyčítá svým krajanům, se dá vztáhnout na většinu společností dnešního civilizovaného světa (včetně české).

Během finálních čtyř desítek minut se toho stihne probrat až překvapivě mnoho. Od začátku je v podstatějasné, na čí straně Jude v onom sporu stojí (hrdinku líčí jako vzdělanou, smysluplně argumentující osobu, zatímco některé rozhněvané rodiče jako hloupé hulváty), pro liberálně smýšlejícího člověka je tak téměř nemožné s jeho postojem nesouznít.

Samotné výchozí dilema (měl by děti nadále vyučovat takto zkompromitovaný člověk?) je nepochybně velmi těžko řešitelné a asi by nešlo se divit kterémukoliv z přítomných rodičů, že požaduje učitelčin vyhazov. Judemu ale šlo zřejmě o něco trochu jiného (a v důsledku závažnějšího). Skrze vypjatou a komplikovanou situaci poukázat na argumentační fauly a celkovou nízkost a podlost, které při řešení složitých problematik, na něž lze pohlížet mnoha různými způsoby, vycházejí na povrch a ukazují, co jsou někteří lidé ve skutečnosti zač. V tomto ohledu má radikální Smolný pich myšlenkově blízko např. i k formálně mnohem usedlejším, ale rovněž černohumorným a sociálně značně kritickým tuzemským Vlastníkům Jiřího Havelky.

Svou novinkou, jež získala hlavní cenu na letošním mezinárodním filmovém festivalu Berlinale, Jude navazuje na své předchozí úspěšné snímky, jimiž se umělecky vyhranil a sklidil za ně obrovský úspěch. Nepochybně jde (opět) o kontroverzní a svérázný titul, jenž rozhodně není divácky snadno přístupný, a to z hlediska jak formy, tak obsahu. Pokud vás ale zaujal primárně svým košilatým názvem a budete od něj očekávat něco na způsob ztřeštěné erotické komedie, budete pravděpodobně výsledkem nemile překvapeni. Milovníkům bytostně originálních, významově plných a žánrově těžce zařaditelných děl a lidem s otevřenou myslí ho však nelze než doporučit.

Hodnocení: 75 %