TV TIP: Hvězdně obsazení Vlastníci přinášejí smích i vztek

Český film Vlastníci vypráví o jedné zpočátku zcela běžné sousedské domovní schůzi, jejíž účastníci se společnými silami snaží vyřešit několik problémů, s nimiž se jejich činžovní dům už delší dobu potýká (odkoupení půdních prostor, stavba výtahu aj.). S přibývajícím časem se však zdánlivě úplně běžná situace začne nepříjemně vyostřovat...

Vlastníci scenáristy a režiséra Jiřího Havelky (Až po uši, Teorie tygra) budou s jistotou figurovat mezi nejvýraznějšími (a osobně doufám, že i nejoceňovanějšími a divácky nejúspěšnějšími) letošními českými hranými celovečerními filmy, společně s Marhoulovým Nabarveným ptáčetem či Staříky Martina Duška a Ondřeje Provazníka.

A pokud jde o komedie, pravděpodobně stanou na úplném vrcholu. Nemalé procento diváků sice dá velmi pravděpodobně přednost uhlazenějším, konvenčnějším a prvoplánovějším oddechovkám typu Ženy v běhu, které diváky hladí po srsti, podbízí se jim a jejich jedinou ambicí je, aby byly zábavnou komunální 'žánrovkou', u které se "lidé večer po práci zasmějí a odpočinou si při ní".

Havelkův snímek má však vyšší a záslužnější cíle. Kromě ryze komediálních momentů (zpravidla situační povahy) nabízí stejnou měrou i velmi břitký obraz soudobé (zdaleka nejen) české společnosti. Kromě drobných, snadno přehlédnutelných lidských chyb a nedostatků (Novotného bábovkový apetit) se Havelka s narůstající intenzitou zaměřuje na ty nejzásadnější, nejproblematičtější a nejhlouběji zakořeněné - rasismus, homofóbii, aroganci, sobectví, neúctu k druhým apod.

Přestože žádný z vlastníků není (naštěstí) vzorovým a bezvýhradně kladným charakterem, s přehledem nejnesympatičtější (ke konci už vysloveně odpornou) postavou je Kubát Jiřího Lábuse. Ten je totiž jakýmsi koncentrátem všech zmíněných významných negativních lidských neduhů. Neustále nostalgicky vzpomíná na předchozí režim (protože ten lidem jeho podlé maloměšťácké nátury hodně přál), při každé příležitosti se uboze strefuje do ostatních (především do Slováka Nitranského v podání Andreje Poláka - kvůli jeho homosexualitě) a jakékoliv řešení domovních problémů, které by ho stálo nějaké peníze či námahu, je pro něj nepřijatelné. Zkrátka člověk, s nímž nechcete mít co dočinění, protože od ostatních pouze bere a sám nic nedává. Ve špatně napsaném, zrežírovaném a zahraném filmu by taková postava působila jako nerealistická a přehnaná karikatura. Vlastníci však takový snímek rozhodně nejsou. A vůbec nepochybuji o tom, že individuí, jako je "pan" Kubát, kteří sami sebe často a rádi označují za 'slušné lidi', chodí po světě spousta. Bohužel...

Druhou výraznou, o něco méně nesnesitelnou postavou je paní Roubíčková v podání Kláry Melíškové. Její (záměrná) otravnost spočívá zejména v až absurdní posedlosti ohledně správně vykonávané byrokracie během schůze (hlasování, zapisování průběhu apod.).

Ostatní postavy už TAK MOC iritující nejsou, naopak nejsympatičtějšími, respektive nejlidštěji a nejrozumněji jednajícími vlastníky jsou manželé Zahrádkovi (Tereza Ramba a Vojtěch Kotek) a pan Nitranský. Postavy Jiřího Černého, jeho (filmové) ženy Marii Sawa či Ladislava Trojana jsou pak vedlejší, v případě Trojana dokonce až úplně okrajové. Velmi dobré (až výborné) výkony ale předváději vesměs všichni - a to je u filmu, jenž je ryze konverzační záležitostí, téměř kompletně se odehrávající v jeden čas v jedné malé místnosti, převelice důležité.

Havelkův debut je poněkud problematický pouze v jednom ohledu. A tím je jeho možná až příliš radikální gradace, kdy se ze zpočátku milé situační komedie stane ke konci takřka sociální psychothriller, v němž už části postav (ze zcela pochopitelných důvodů) rupnou nervy a dostanou hysterický záchvat, doprovázený nadávkami, výčitkami apod. Určitě existují lidé, kteří budou schopni se smát i v těchto chvílích - na to však už musíte být opravdu hodně velký cynik (ne-li rovnou sociopat), který holduje nejčernějšímu druhu humoru. Otázkou však je, zda finální sekvence vtipná vůbec být měla...

Vlastníky lze v každém případě s chutí doporučit především milovníkům rané/české tvorby Miloše Formana (Černý Petr, Hoří, má panenko), Jaroslava Papouška (Ecce Homo Homolka) či Ivana Passera (Intimní osvětlení). Ti v období Československé nové vlny také točili filmy o obyčejných lidech a jejich všedních životech, a skvěle a přirozeně v nich kombinovali inteligentní lidový humor s hořkostí a tragikou. A to se českým tvůrcům v posledních letech příliš často nedaří.

Hodnocení: 75 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Nejlepší komedie let 2001 - 2010?