Castlevania končí přesně tak epicky, jak si zasloužila. Fanoušci od ní mohli očekávat mnoho, přesto ale šokuje

Castlevania je americký animovaný seriál na způsob japonských anime, natočený na motivy stejnojmenné populární videohry od vývojářské společnosti Konami. Původně se mělo jednat o film, jehož se měl chopit producent Kevin Kolde, když se ale v roce 2015 do projektu ponořil také producent Adi Shankar, tak se o Castlevanii začal zajímat i Netflix a animační studio Powerhouse Animation Studios, které seriál natočilo v art-stylu japonské tvůrkyně Ayami Kojimy, autorky vizuální stránky videohry Castlevania: Symphony of the Night z roku 1997.

V prvních dvou sezónách se příběh soustředil na Drákulovo běsnění po ztráty jeho milované lidské ženy. V den jejího upálení se rozhodl lidstvo jednou provždy bez výjimek vyhladit a zdánlivě neexistovala bytost, jež by se mohla rovnat jeho síle a zastavit ho. To do příběhu ale vstoupil lovec upírů, Trevor Belmont a vyvolávačka Sypha Belnades. S pomocí Drákulova polo-upířího syna Adriana Tepeše, přezdívaného jako Alucard, se postavili zlu a zachránili lidstvo. Alespoň to si tehdy mohli myslet. Ani jeden z nich nemohl předpokládat, že to by jen začátek bolestivé a nekonečné cesty a že je nejen v upířích řadách mnohem více hladových vrahů a nebezpečně šílených bytostí, které si budou chtít podmanit svět a pokračovat ve šlépějích mocného Drákuly.

Třetí sezóna nám otevřela zcela nový příběh. S druhou sérií bylo ukončeno Drákulovo běsnění, ale zlo světa jen s jedním nemrtvým neodešlo. Alucard zůstává na svém hradě, kde řeší svou existencionální krizi a Sypha s Trevorem se vydávají na cestu po světě a očišťují města od zbylých nestvůr, upírů a také náboženských fanatiků, kteří chtějí vrátit Drákulu do světa živých. Třetí série skončila velmi nejasně. Obecně si poměrně hodně fanoušků stěžovalo, že byl příběh velmi komplikovaný, přeplácaný a že v něm ani zdaleka nebylo vysvětlené vše, co by mělo. Není se čemu divit, poněvadž se soustředil na putování ne tří hlavních hrdinů, ale rovnou pěti. Důležitou roli zde hráli také Drákulovi bývalí osobní mágové a stvořitelé nočních běsů, Hector s Isaacem. Oba žili odděleně, stejně jako Trevor se Syphou a Alucard, jenž byl na opačné části země. Scenáristé si ukousli velké sousto a bohužel se pro spoustu fanoušků stala tato sezóna zklamáním.

Pro takové mám ale dobrou zprávu, poněvadž vše, co nebylo zodpovězeno, je nyní rozvíjeno v poslední desetidílné čtvrté sérii, již můžete už od 13. května sledovat na Netflixu. Příběhem navazuje na poslední díl předchozí série a stejně jako je tomu u ní, je zde hned pět hlavních dějových linií, které už ale tentokrát nerozvíjí další a další myšlenky, naopak se průběžně jedna po druhé průběžně uzavírá. To alespoň ve mně vzbudilo řadu rozporuplných pocitů. Kdo by nechtěl vědět, jak to s jeho oblíbenci dopadne? Zároveň to ale znamená, že se příběh skutečně blíží ke konci a jeho nejoblíbenější seriál brzy skončí.

Vše začíná tam, kde to začalo, v městě Targoviště, kde byla před několika lety upálena Drákulova žena Lisa. Trevor se Syphou jsou ze svých cest unavení, ale přesto se snaží pomáhat všude, kde je to potřeba. S každým dalším krokem ale vidí nikde nekončící hladomor, bídu a hrůzu, jež lidstvo před lety potkalo a z nějž se nedokázalo vyhrabat. Zdrceni vším tím, čím jsi prošli, doufají, že bude brzy po všem a budou si moct odpočinout, i když zatím stále nevidí světlo na konci tunelu.

Mezitím se Hector, jenž se kvůli dějovým zvratům ve druhé a třetí sérii dostal do zajetí čtyř upírek, konečně pouští do tvoření svých nočních běsů, aby udělal to, co je od něj jeho věznitelkami vyžadováno. Isaac se po posledních událostech začne otevírat světu a prochází velkými osobnostními změnami, jež z muže bez vlastních cílů udělají zcela novou a silnou osobnost. A konečně Alucard se po své ne příliš ideální lidské návštěvě dvou asijských cestovatelů ve třetí sezóně, uzavřel ještě více do sebe a osamocený ve svém hradě se nechává sžírat depresemi a žalem. Své emoce potlačuje pravidelným přísunem svého oblíbeného alkoholu a příchozí lidi odrazuje svou neobvyklou mrtvolnou výzdobou před vstupem do hradu.

Po posledním dílu předchozí série by se od Alucarda dal čekat trochu jiný vývoj. Trochu to na mě působilo, že s ním měli tvůrci prvotně jiný záměr, ale kvůli tomu, že potřebovali seriál touto sérií ukončit, tak od svého cíle upustili a vydali jeho charakter trochu jiným směrem. Není to ale žádná velká výtka, poněvadž to nakonec bylo pro příběh rozhodně přínosnější.

Dle mého názoru dali tvůrci tomuto seriálu přesně takový konec, jaký si zasloužil. Ve čtvrté sezóně se střídá komedie s romantikou, romantika s akčními bitvami a ty se následně mění v tragédii, kterou jsem alespoň já srdceryvně oplakala. Chvílemi jsem si myslela, že seriál nedokoukám, protože se mé emoce střídaly jako na běžícím páse a nebyla jsem si jistá, s čím dalším mě tvůrci ještě dokáží šokovat. Nakonec se to ale vyplatilo a musím říct, že jsem byla svědkem jedné z nejepičtějších finálních bitev, jakou jsem kdy u animovaných seriálů viděla. Očekávejte při ní dávku nostalgie, ještě lepší efekty, skvělý doprovodný soundtrack a hlavně spoustu nápaditých upírských bojových technik, jež můžete vidět zkrátka jen v Castlevanii.

Seriál si podle mě svou poslední sezónou zaručeně spraví reputaci u všech fanoušků, jež byli zklamání třetí sérií. Kromě toho, že dá odpověď na všechny nezodpovězené otázky, tak se pyšní špičkovou kvalitní animací, ještě humornějšími scénami, skvělými dabérskými schopnostmi herců jako je Richard Armitage, James Callis nebo Bill Nighy a v neposlední řadě zkrátka perfektním zakončením příběhu, po kterém budete ještě pěknou dobu po zhlédnutí vstřebávat všechny emoce, jež ve vás tvůrci zanechali. Pro ty, kteří můžou být z ukončeného seriálu smutní, mám ale přeci jen na závěr dobrou zprávu. Castlevanie je sice uzavřená, ale Netflix se jí přeci jen nehodlá jen tak vzdát. Očekává se totiž, že se pustí do jedné z mnoha dalších dějových linek jejího videoherního univerza.

Hodnocení: 100 %