Když korupce zabíjí nevinné. Na Oscara nominovaný Kolektiv popisuje mizérii v Rumunsku, promlouvá ale ke všem

K požáru v bukurešťském hudebním klubu Colectiv došlo 30. října roku 2015. Metalcorová skupina Goodbye To Gravity zde hodlala pokřtít novou desku, ale jen pár minut po pyrotechnickém úvodu vzplála zvuková izolace, oheň bleskově přeskočil na strop a místo bylo za pár desítek vteřin v plamenech (děsivá událost je zaznamenána například zde). Zemřelo 26 převážně mladých lidí, ale celková bilance úmrtí se vyšplhala na 64 osob, když 38 popálených pacientů umíralo v rumunských nemocnicích ještě v březnu následujícího roku a dalších 163 lidí bylo vážně zraněno. Skupina Goodbye To Gravity ztratila čtyři z pěti členů, přežil jen zpěvák Andrei Găluț. Proč k tomu "muselo" dojít a co za tragickou bilancí stálo? Na to hledal odpověď režisér filmu Kolektiv Alexander Nanau spolu s hlavními aktéry - zástupci pozůstalých, jednou přeživší dívkou, investigativním novinářem sportovního deníku Catalinem Tolontanem a novým ministrem zdravotnictví Vladem Voiculescem, dříve aktivistou za práva pacientů.

Režisérovi se podařilo podat zprávu o stavu rumunské společnosti z nebývale nepříjemné blízkosti, z perspektivy několika do případu zaangažovaných osob. 109 minut dlouhý snímek nedisponuje přehnanými kamerovými kreacemi a výtvarnou originalitou. Je realistický, až důsledně odtažitý, tempo není překotné a na své si při jeho sledování přijdou vyznavači faktů, přehršle informací a dialogů.

Kolektiv by se dal rozdělit na dvě části - v té první je hlavním tahounem novinář sportovního deníku Catalin Tolontan, který postupně přichází na šokující zjištění. Vinou otálení šéfů rumunských nemocnic umírají pacienti, kteří by mohli být převezeni do rakouské Vídně, kde se na popáleniny specializují. Dezinfekční prostředky dodávané do nemocnic postrádají účinnost, neboť se přišlo na to, že byly dodavatelskou firmou ředěny v poměru 1:10. I z toho důvodu popálení pacienti umírají v nevyhovujících hygienických podmínkách na nemocničních lůžkách. V době vyšetřování této kauzy se navíc majitel firmy za nevyjasněných okolností zabije po střetu svého automobilu se stromem. Jedna z ošetřujících sester vydává šokující svědectví o pacientech prolezlých červy. A podobně.

Po novináři Tolontanovi přebírá hlavní roli v pomyslném druhém dějství nově nastoupivší ministr zdravotnictví Vlad Voiculescu, mladý člověk plný ideálů, který se na první tiskové konferenci odkazuje na to, že jeho úřad musí občanům především říkat pravdu. O tom, že to bude připomínat boj Dona Quijota s větrnými mlýny, není pochyb. Divák cítí beznaděj člověka, který se snaží pohnout s dekádami zatuhlým (zkorumpovaným) kolosem. Kolektiv se navíc hlásí ke slovu v době, kdy probíhá pandemie koronaviru a stav zdravotnictví se reviduje v každé zemi planety. Ačkoliv to ani u nás není bůhví jaké, buďme rádi, v jakém stavu naše zdravotnictví máme, chtělo by se dodat.

Kolektiv je z mnoha důvodů důležitým filmem. Dokládá, proč je důležité mít kvalitní nezávislou novinařinu. Upozorňuje na význam ideálů a obrody. Pomyslně zapaluje svíčku obětem požáru a pozůstalým. Na druhou stranu ale otevírá oči a neuhýbá před realitou (ne, tenhle film nemá happy end, naopak je plný beznaděje a zastrašování) a důsledně se věnuje tématu; ačkoliv možná až příliš na úkor diváckosti. Jen jedno bych autorům dokumentu vytknul, když už se zaměřili na korupci v nemocnicích, měli ve filmu upozornit na fakt, že lidé v klubu zemřeli především z toho důvodu, že v něm chyběly únikové východy a budova de facto nebyla legálně provozovatelná. Šlo tedy zase o onu všudypřítomnou korupci či laxnost, víru v to, že to přeci nějak dopadne (což rozhodně není něco, na co by měli Rumuni patent). Být autorem filmu, konfrontoval bych provozovatele klubu Colectiv, který dal dokumentu název. Minimálně pozůstalí po obětech a ti, co unikli smrti, by si to zasloužili.

Hodnocení: 75 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE