Recenze: Pod bodem mrazu - Přeprava vězňů se zvrhává v krvavý boj o přežití s nelítostným zabijákem

Španělská kinematografie se dlouhodobě řadí k těm vůbec nejzajímavějším a ne náhodou se mnoho jejích výtvorů dočkalo hollywoodských předělávek. Zatímco dříve ale mezinárodní pozornost přitahovaly zejména tamní festivalové snímky od osvědčených režisérů, s rozvojem streamovacích služeb se čím dál větší prostor otevírá také žánrovým projektům, které by jinak v celosvětové konkurenci nejspíše zapadly. Fenoménem se ostatně stal seriál Papírový dům, špatně si nevede ani první série 30 stříbrných a vysokou sledovanost zaznamenala také hororově laděná satira Díra. Na Netflixu zkrátka může získat věhlas i jinak nenápadné dílo od neznámých tvůrců a takovou stezkou se nyní pokouší vydat také novinka Pod bodem mrazu, která je v době psaní článku na streamovacím gigantovi dokonce nejsledovanějším titulem. Příběh o sabotované přepravě trestanců v obrněném transportéru, odehrávající se v průběhu jediné noci a uprostřed zasněžené divočiny, je koneckonců vysoce atraktivní látkou. Obzvláště pak v šikovných španělských ručičkách, které dokáží čas od času vyprodukovat podstatně originálnější dějové schéma než hollywoodská konkurence.

A rozdílný přístup vůči americkým produkcím je opravdu patrný od samého začátku. Zámořští tvůrci by si pravděpodobně dali záležet na představení osobního života hlavního hrdiny, jímž je policista Martin (Javier Gutiérrez), který se převozu šestičlenné skupinky vězňů účastní vůbec poprvé. Zde ovšem režisér a scénárista Lluís Quílez, jenž má dosud za sebou jediný celovečerní počin, rozehrává příběh na bázi 'rovnou k věci', a přestože film trvá něco málo přes 100 minut, uvnitř nedobytného transportéru se ocitáme už kolem desáté minuty. Ve chvíli, kdy zmizí doprovodné vozidlo a zazní první výstřely, tak o Martinovi s jistotou víme jen dvě věci - má manželku a dvě dcerky, což nám bylo sděleno v jediné krátké scéně v automobilu, a mezi pochybnou sebrankou trestanců a venkovním anonymním zabijákem představuje jedinou postavu, s níž se můžeme stoprocentně ztotožnit a považovat ji za morálně kladnou. V tomto ohledu jsem si dokonce vzpomněl na Věc Johna Carpentera, kde podobný stabilní bod v nepředvídatelné situaci ztělesňoval Kurt Russell.

Celkové schéma vyprávění je vůbec poměrně zajímavé a dá se připodobnit k

revenge thrilleru obrácenému naruby - v jiných filmech o pomstě přejímá divák perspektivu té postavy, která vendetu vykonává a je přitom v plném právu, minimálně tedy v očích publika. Pod bodem mrazu však upíná klíčové hledisko na neutrálního protagonistu, jenž se ocitá uvězněný v obrněném voze společně se zažitými záporáky (trestanci), zatímco pomstychtivý zabiják se transportéru zmocňuje a chladnokrevně si nárokuje vydání jednoho z převážených muklů, s nímž má evidentně nevyřízené účty. Jde o napínavě rozehranou a přímočarou partii, která od ryzího chlapského konfliktu nikam neodbočuje a může čerpat zvědavost z nepředvídatelných charakterů všech postav, vyjma zásadového Martina.

Jak to ale s pokusy o přechytralé vyprávění často bývá, tvůrcům postupně dochází dech a v poslední fázi se pozornost diváka snaží kypřit pouze tím, že oddalují vysvětlení pravých motivací anonymního mstitele. Jejich závěrečné odkrytí sice dává smysl a opět obrací rozvržení diváckých sympatií, ale současně zcela přepisuje dosavadní nátlak na diváka a poněkud neguje sílu, kterou film coby onen obrácený revenge-thriller měl. Jinými slovy - mnohem lépe by fungovalo, kdyby se vyprávění drželo perspektivy Martina a rozvíjelo jeho nucenou spolupráci s vězni, která se jevila jako nejatraktivnější motiv. Mohlo se dokonce gradovat přimícháním survival thrilleru v nehostinné divočině, v níž by svědomitý ctitel zákona prchal i s pochybnými společníky před neodbytným střelcem.

Jenže místo toho tvůrci zacílí někam do prostoru mezi našlapanou akční jízdou a psychologickým infernem v klaustrofobickém prostředí transportéru, kde se střetávají hned tři různě motivované skupinky postav - vězni chtějí utéci, neznámý vetřelec touží dostat jednoho z nich živého za každou cenu a jediný vykonavatel zákona je v pozici, kde nemá komu věřit. Jako strhující akční podívaná má však film příliš málo zajímavých atrakcí a dalo by se říci, že zdejší jedinou automobilovou honičku a opakované zápasení uvnitř jedoucího vozidla by s přehledem zvládla financovat i trochu odvážnější česká produkce.

Příběh ovšem nevyznívá dvakrát přesvědčivě ani z pohledu psychologie a protlačovaného morálního poselství. Zasazení různorodých postav do uzavřeného prostoru slibuje nepředvídatelnou hru s žánrovými klišé, ale v druhé polovině se úplně zanevře na moment překvapení a všichni aktéři začínají jednat v povážlivém rozkolu s logikou - a to včetně tajemné venkovní hrozby, která postupně nabírá jasnější obrysy. Tvůrcům se bohužel úplně nedaří zakamuflovat, kam vyprávění směřuje a v jakém světle bude chladnokrevný antagonista nakonec vykreslen. Na jeho nejednoznačnosti a silné motivaci přitom stojí celé emotivní sdělení - jenže forma příběhu ty závažné myšlenky o výkonu osobní spravedlnosti zkrátka neunese a film zanechá dojem spíše jako série poměrně atraktivních scén nežli jako duchaplné drama, které se snaží ospravedlnit drsné a nevybíravé vyřizování účtů.

Pod bodem mrazu se v mnohém vymaňuje ze standardů hollywoodských filmů o soběstačných potíračích bezpráví. Především pak tím, že doprostřed vyřizování cizích účtů staví zcela kladnou postavu, jejíž optikou divák vnímá původní anonymní hrozbu i finální myšlenky a dilemata. A zatímco obrácení rolí a vytváření nepravděpodobných skupinek aktérů lze považovat za příjemné zpestření, snaha o morální přesah moc nefunguje a scénář, který se dlouho snaží být podvratně superchytrý, upadá do bídně gradovaného a inscenačně nudného morálního argumentu. Sice se mi to příčí napsat, ale takový námět mohl být studnicí královské pokleslé zábavy, kdyby se zrodil v devadesátkách a hlavní roli si v něm zahrál třeba Jean-Claude Van Damme. Španělé se pokusili o temný a více naturalistický přístup, což na jednu stranu cením. V tom případě si ale měli lépe pohlídat soudržnost sdělení a nápaditěji využít natolik rozporuplných postav.

Hodnocení: 60%