Recenze: Palmer - Justin Timberlake jako bývalý trestanec a mentor opuštěného chlapce v hřejivém dramatu

Eddie Palmer (Timberlake) se právě vrací z dvanáctiletého pobytu ve vězení a hodlá žít spořádaný život na okraji malého města u své letité babičky Vivian (June Squibb). Hned za jejím domem ale stojí přívěs, v němž pobývá drogově závislá matka Shelly (Juno Temple) s jejím mladým synem Samem (Ryder Allen). Krátce po Eddieho příjezdu se Shelly na dlouhou dobu vytratí a poté, co babička Vivian vydechne ve spánku naposledy, musí se o opuštěného chlapce starat bývalý trestanec. Mezi drsným mužem a poněkud odlišným klučinou, který si nejraději hraje s panenkami a nosí dívčí šaty, pomalu vzniká silné pouto a jejich nepravděpodobné soužití je celkem příjemné sledovat, byť o jakékoli překvapení nebo příběhovou inovaci tady nikomu vůbec nešlo.

Palmer se místo toho zaměřuje na jasně srozumitelné dilema a diváka pozvolna tlačí k úvahám na téma adekvátní výchovy dosud zanedbaného dítěte. A takové téma je samozřejmě vděčné samo o sobě, obzvláště pak v případě, že titulní dvojici tvoří sympatičtí a dobře vykreslení protagonisté, s jejichž osudy se není těžké identifikovat. V tomto ohledu snímek sází na více rozporuplného hlavního hrdinu, jenž za sebou vláčí temnou minulost a nejprve je vylíčen způsobem, který naznačuje, že od něj můžeme očekávat kontroverzní rozhodnutí a náhlými emocemi motivované činy. Malý Sam je pro změnu přesně tím šikanovaným a politování hodným dítětem, které je celý život vláčeno okolnostmi a přirozeně si oblíbí spravedlivou autoritu v osobě Palmera.

O takových přátelstvích už pochopitelně existuje mnoho žánrově rozličných

filmů, přičemž si vybavuji hned několik, které se vydaly zajímavější a originálnější cestou než Palmer. Jen vzpomeňme na drama Clinta Eastwooda Dokonalý svět, v němž si kriminálník s tváří Kevina Costnera bere chlapce ze sociálně problematické rodiny jako rukojmí, načež spolu prchají před neodbytným zákonem. Český Kolja zase zabalil motiv klíčícího rodičovského pouta do tragikomedie o věčném sukničkáři, jenž se učí větší zodpovědnosti a trvalejším pocitům. A třeba Santa je úchyl dané téma víceméně vtipně parodoval a rozhodující autoritu učinil z vyloženě odstrašujícího případu a alkoholického ztroskotance. Palmer však žádné ozvláštňující žánrové vyhranění nemá a spoléhá takřka výlučně na empatie, které si divák směrem k dvěma hlavním postavám vytvoří.

Snímek trvá 110 minut a využitím krátkých scén a jednoduchých dialogů vlastně ani nestihne upadnout v únavnou sterilitu. Justin Timberlake předvádí uvěřitelný emocionální výkon a jeho hrdina nakonec působí jako správný chlap, jemuž za žádných okolností neschází cit pro spravedlnost. Navzdory tomu, že v úvodu je spíše málomluvným odpadlíkem, který marně hledá práci a na svého malého svěřence hledí přezíravě, je v součtu skrz na skrz pozitivní postavou, jejíž dávný hřích už v očích diváka nemá žádný negativní dopad. Příběh jakoby eliminoval většinu potenciálně silných konfliktů, které se přitom v úvodu naznačují, aby nic nestálo v cestě tomu jedinému správnému a hřejivému zakončení, jež lze bezpečně odhadnout dlouho dopředu - do prázdna tak míří motivy kolem podezřívavého ředitele školy, v níž je Palmer navzdory trestnímu záznamu zaměstnán jako školník, nebo dávných kumpánů, kteří se před 12 lety vyhnuli zatčení jen proto, že Palmer jejich spoluúčast zamlčel.

Snímek natočil relativně známý herec Fisher Stevens, jenž na sebe coby režisér upozornil zejména hvězdně obsazenou 'důchodcovskou' gangsterkou Jako za starejch časů. A nabízí zcela standardní a ničím nevybočující řemeslo, které se beztak opírá hlavně o dobře obsazené herce (vedle Timberlakea a debutujícího Rydera především Juno Temple jako matka narkomanka). Scénář od neznámého Cheryla Guerriera pak není vyloženě marný a na úrovni samotného vztahu dvou společenských odpadlíků funguje bezproblémově - jen je škoda, že si nikdo netroufl přitlačit na pilu, vydat se jen trochu nečekanými směry a v průběhu naladit depresivnější notu, která by zahnala dojem čistě vykalkulovaného a slabě gradovaného klišé. Tak jak se o to snažil například osm let starý Joe s Nicolasem Cagem, který představil o poznání rozporuplnější a současně úplnější aktéry v prostředí plném beznaděje.

Palmer servíruje osvědčený příběh o tom, kterak si k sobě sociálně znevýhodněná dvojice muž - chlapec najde navzdory všem pochybnostem cestu. Sleduje se veskrze příjemně a místy dokonce rozesmává kontrastem mezi bývalým vězněm a jeho chráněncem, který sleduje pohádky pro dívky a pořádá čajové dýchánky se svou jedinou holčičí kamarádkou. Jenže chce být zároveň uvědomělým sociálním dramatem, jehož motivační škála sahá až hluboko do minulosti a zahrnuje řadu vedlejších postav - a v tomto ohledu sám sobě nestíhá a potenciálně komplexní vyprávění osekává na prostý, leč sám o sobě jistě silný vztah dvou hlavních hrdinů s očekávatelným vyvrcholením. Z pohledu sdělení, podle něhož si každé dítě zaslouží výchovu v milující a zodpovědné domácnosti a každý chybující člověk má nárok na druhou šanci, nemám co vytknout. Z perspektivy filmařského uchopení a atraktivity samotného příběhu ale jde o čistokrevný průměr, jenž překvapí leda vlastní nepřekvapivostí.

Hodnocení: 60%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE