Recenze: Čističi vesmíru jsou pořádnou sci-fi podívanou plnou akce i humoru
Píše se rok 2092, ze Země se stala poušť, na níž se nedá dýchat bez přístrojů, rostliny zmizely a většina lidstva žije na prašné planetě v bídě a zoufalství. Život ve vesmíru na speciálně vybudované stanici jménem Ráj vytvořené společností UTC je jen pro vyvolené, stejně jako život na Marsu, z něhož se díky nanorobotům stala vegetací zarostlá planeta vhodná pro život. Nanoroboti jsou mocnou silou, kterou ovládá zakladatel společnosti UTC James Sullivan (Richard Armitage známý z Hobitači seriálů Hannibala Berlin Station).
Nanoroboti jsou jediným zdrojem života, díky nim rostou rostliny, stromy a geneticky upravené potraviny. Lidé na Zemi se snaží uživit, jak to jen jde a doufají, že se z planety dostanou. Jediným způsobem, jak ji aspoň na chvíli opustit, je stát se čističem vesmíru – členem posádky malých vesmírných lodí chytajících ve vesmíru šrot, který pak prodávají. Jejich povolání je nebezpečné a plné konkurence. Všichni mezi sebou o kousky šrotu bojují, neboť vyhrává ten nejrychlejší. Čističi vesmíru jsou i členové posádky lodi Victory. Pod vedením kapitánky Jangové (Kim Tae-ri) pracují pilot Tae-ho (Song Joong-ki), technik Tiger Park (Jin Seon-kyu) a robot Bubs. Tato posádka věčně zadlužených ztroskotanců je nejlepší, drzá a rychlá, není tedy divu, že právě oni se dostanou jako první k nejhledanějšímu objektu ve vesmíru – humanoidnímu robotovi jménem Dorothy, zbrani masového ničení. Teď je jen otázkou, jak poklad, který se jim dostal do rukou, využít a správně zpeněžit...
Režisérovi Jo Sung-heeovi se v Čističích vesmíru podařilo zkombinovat to, co máme na snímcích z vesmíru rádi – perfektní triky a akci doplněnou dramaticky laděnou orchestrální hudbou trošku ve stylu Johna Williamse. Smíchejte Červeného trpaslíka (posádku ztroskotanců a vzhled vesmírných lodí) se Star Wars (letecké bitvy, vizuál soubojů a orchestrální hudba), Pátým elementem (křehký element života, který musí hrdinové zachránit) a Equilibriem (nejvyšší vůdce hlásající dobro společnosti a vojáci vyhlazující ty, co se postavili proti režimu) a dostanete Čističe vesmíru.
Námět tedy není nijak originální a spojuje skutečně jednotlivé dějové prvky a nápady zmíněných děl, ale bere si z nich to nejlepší a spojuje je do fungujícího celku, jehož cílem je pobavit a přinést akcí nadupanou vesmírnou podívanou, která si dokáže udržet tempo po celou dobu. Což je skutečně výzva, neboť snímek má 136 minut! Daří se mu to ale hlavně chytrým střídáním žánrů, snímek plynule přepíná mezi komedií, dramatem, thrillerem a vesmírnou podívanou v kombinaci s rodinným filmem, neboť holčička Dorothy do snímku vnáší dětský aspekt, vtip i kouzlo rodičovství. Rozhodně to ale není film pro celou rodinu, neboť je tu dost vážných a násilných scén, které ukazují ty nejtemnější stránky lidské povahy. Nutno dodat, že toto střídání žánrů je pro jihokorejské filmy velmi typické. Za další jihokorejské sci-fi snímky mohu zmínit Save the Green Planet, Ledová archa, Okja či Jsem kyborg, ale to nevadí, které po diváky uvyklé na hollywoodskou přímočarost můžou být nesmírně osvěžující.
Ačkoliv jsou Čističi vesmíru asijským snímkem, nezapomínají na to, že jsou určeni pro publikum z celého světa. Etnické zastoupení je tedy kompletní, jelikož čističi vesmíru jsou ze všech koutů naší planety, posádky jsou tak složené z různých národností, běžně ve snímku hovoří svými rodnými jazyky a překlady nikdo moc neřeší, neboť si všichni za svou službu ve vesmíru zvykli na vícejazyčnou konverzaci. Ženy jsou tu zastoupeny drsnou kapitánkou a transgenderový robot vyvažuje zbytek. Každopádně je to ale všechno zobrazeno přirozeně a vůbec nemáte pocit, že by to tam bylo dodáno násilně.
Velmi sympatické jsou každopádně i herecké výkony. Hlavních rolí korejské posádky se ujaly hvězdy korejské kinematografie, v čele s populárním Song Joong-kinem (seriály Descendants of the Sun či Arthdalská kronika, či snímek A Werewolf Boy). Pokud ale tuto oblast nesledujete, budou pro vás jejich tváře neznámé a jediným slavným jménem je tak Richard Armitage, který svého padoucha zahrál skutečně skvěle, jeho Sullivan je démonický, záhadný, ale i vzbuzující přirozený respekt. Neokoukané tváře a trošku jiný přístup k sci-fi žánru, kde rodinný prvek uvnitř drsné akce není moc častý, je svěží a přidává na kvalitě. Na první pokus zdařilá práce. Pro mě jsou Čističi vesmíru pravou popcornovou zábavou, jak má být.