Srdcervoucí minisérie Bludné kruhy je plná lidského neštěstí i obdivuhodné obětavosti. Mark Ruffalo v ní předvádí životní výkon

Dominick Birdsey (Mark Ruffalo) má velmi těžký a nezáviděníhodný život. Jeho identické dvojče Thomas trpí závažnou formou paranoidní schizofrenie a Dominick je jediný, kdo se o něj skutečně stará, což ho ovšem stojí spoustu času a energie. Matka obou bratrů (Melissa Leo) je na tom zdravotně velice špatně, s tyranským otčímem (John Procaccino) ani jeden z nich příliš nevychází a Dominick se navíc stále nevzpamatoval z rozvodu s bývalou manželkou Dessou (Kathryn Hahn)...

Bludné kruhy jsou šestidílnou adaptací stejnojmenného knižního bestselleru Wallyho Lamba. Jde o epickou rodinnou ságu odehrávající se převážně na přelomu 80. a 90. let minulého století, během oněch šesti epizod se však pravidelně vracíme do různých období v minulosti, abychom nelehké osudy bratrské dvojice poznali co nejkomplexněji. Velmi hořký a depresivní příběh je vyprávěn z Dominickovy perspektivy, včetně jeho vzpomínek na (neméně složité) dětství a dospívání.

Hlavními postavami Bludných kruhů jsou lidé, jejichž životní osudy jsou definovány neštěstím, tragédiemi, hlubokými traumaty, fatálními volbami apod. Málokdo je v nich šťastný a spokojený, bez ohledu na to, zda si to zaslouží, či ne. Z takovéhoto letmého nastínění by se mohlo zdát, že jde o tzv. misery porn, tj. počin, v němž se hrdinům dějí za každou cenu pouze špatné věci, z čehož pak má divák leda tak pocity úmorné deprese. A v ještě horším případě možná i propadne zoufalství, že život je vlastně jen nekončící sérií utrpení...

Něco takového by platilo v případě, kdyby tato minisérie od HBO byla špatně napsaná, zrežírovaná a zahraná. Ona však není ani jedno z toho. Naopak se jedná o dílo, které ve všech klíčových aspektech mimořádně vyniká. Právě projekty jako je tento mohou sloužit jako prvotřídní ukázka toho, jak špičkové a plnohodnotné tituly ryze filmových kvalit dokáží v současnosti některé televizní či internetové platformy vytvořit a následně divákům v pohodlí jejich domova zprostředkovat.

Lambův román se zde povedlo překlopit do dějově i kvalitativně soudržného šestihodinového opusu, jenž nemá výrazných a snadno pojmenovatelných slabin. Zato chválit se něm dá téměř všechno. Nejsnadnější to bude asi v případě hereckých výkonů, jelikož kvalitní a plně uvěřitelné charakterní herectví zde předvádí prakticky každý zúčastněný. Skoro všichni ale mají navzdory svým záslužným výkonům v jednom ohledu tak "trochu" smůlu...

A ta smůla se jmenuje Mark Ruffalo (Zodiac, Avengers: Endgame). Současný představitel marvelovského Hulka zde totiž na plné obrátky demonstruje, co to vlastně znamená být excelentním filmovým hercem. Ztvárňuje zde ne jeden, ale rovnou dva (duševně i tělesně) vysoce odlišné a psychologicky složité charaktery - inteligentního a obdivuhodně obětavého drsňáka a zároveň politováníhodného, psychicky nemocného muže. Nejvíce fascinující na Ruffalově výkonu je uvědomění, že už během prvního dílu divák snadno získá podvědomý dojem, že nesleduje jednoho herce ve dvou rozdílných úlohách, ale dvě opravdové lidské bytosti... Je to asi jako kdyby v Rain Manovi Dustin Hoffman hrál nejen onoho geniálního autistu, ale současně i jeho zdravého bratra, jenž ho má na starost. Sledovat něco takového je nevídaný zážitek a Ruffalo by si za svůj výkon zasloužil získat všechna možná ocenění (Emmy už za něj naštěstí dostal). Neméně dobří jsou však i představitelé bratrů v jejich mladších verzích (ti akorát nemají tolik prostoru).

Ovšem ani sebelepší herecké výkony by ke skvělé podívané nestačily, kdyby nebylo Dereka Cianfrance (Blue Valentine, Za borovicovým hájem), talentovaného a velmi schopného autora zejména vypjatých vztahových dramat, jenž k Bludným kruhům napsal scénář a celé je i zrežíroval. Jeho tvůrčí ruka je od začátku až do konce pevná a neotřesitelná, každá scéna je zásluhou jeho umu nasáklá sugestivním realismem, jemnou melancholií a (nepříjemnou) životní zkušeností. A jako značně rozsáhlý a obsahově bohatý celek díky němu drží náramně pohromadě.

Pokud bych musel Bludným kruhům něco vytknout, pak asi jen to, že jsou kvůli své vysoké koncentraci lidských útrap, naprostému minimu optimisticky či katarzně působících scén a absenci jakýchkoliv odlehčujících prvků (humor, nadsázka) divácky těžko stravitelným dílem. Dívat se šest hodin na to, jak několik lidí dlouhodobě (a přesvědčivě) trpí, zkrátka není úplně pro každého... Jinak ale nelze než doporučit.

Hodnocení: 85%