Recenze: Kulky spravedlnosti - v postapokalyptické budoucnosti čelí lidé krvežíznivým prasečím mutantům

Snímek z dílny Valeriho Mileva (Pach krve 6) a zcela neznámého Timura Turisbekova byl původně zamýšlen jako pilotní díl k televizní sérii, ale tvůrci se prasečích mutantů na seriálové ploše zřejmě zalekli a nakonec materiál upravili do celovečerní podoby (79 minut), která se publiku poprvé představila na festivalech již v srpnu loňského roku. A v jistých diváckých kruzích se Kulky spravedlnosti staly okamžitým kultem, jemuž kromě bizarního konceptu, vystřiženého z amerických osmdesátek a protáhlého těmi nejabsurdnějšími inspiracemi z indických akčňáků či japonských hororů, dopomáhá i standardní krátká účast nestárnoucí béčkové ikony Dannyho Treja. Dá se na tenhle ironický mišmaš vůbec dívat a pro koho je primárně určený?

Opravdu moc rád bych nyní napsal, že byl určený přesně pro mě - nebráním se v podstatě žádnému odvětví kinematografie, a pokud dnes tvůrci s neskrývanou sebereflexí a nadsázkou vzdají hold byť i těm nejšílenějším a nejhloupějším vzorům, rád vypnu mozek a pobavím se. A Kulky spravedlnosti (už ten název musíte milovat) mají v tomto směru našlápnuto skutečně brilantně - v postapokalyptické budoucnosti se z troufalého armádního projektu vyklubala rasa krvežíznivých prasečích lidí zvaných Muzzles, kteří se ocitají na špičce potravního řetězce a náhle jsou to lidé, kdo končí napíchnutí na hácích a rozřezaní na dobytčích farmách. Vzdoruje už jen skupinka povstalců v čele s legendárním lovcem Robem, kterého pronásledují vize prohrané soutěže modelů, kvůli čemuž má až druhé nejhezčí pozadí na světě (pořád čtete správně), a vedle něj nechybí ani jeho sexy sestra s knírem, s níž má incestní poměr, teleporty, stroje na cestování časem, postava odkazující vzhledem i minulostí na Cristiana Ronalda, spravedlivé kulky, jež vás zabijí jen v případě, že si to zasloužíte, a samozřejmě šedá eminence příběhu Benedict Asshole, s nímž se Rob zoufale touží setkat (ale narazí jen na bratra Roberta Asshola - asi nemusím vysvětlovat, proč mají právě takovou přezdívku).

V tomhle bodě bych měl vlastně přestat psát a nechat každého, ať si sám vytvoří očekávání a sám si poté veškeré ty neutuchající šílené vjemy interpretuje. Přestože nebudu ani dále spoilerovat, tak čtenáři nyní přesto doporučuji, ať přestane číst a zkusí si bobříka odvahy jen s výše uvedeným popisem. Pro řadu diváků totiž Kulky spravedlnosti nejspíše bobříkem odvahy budou - ale zatímco mnoho z nich to bezpochyby vzdá už po pár minutách, někteří se mohou naopak beznadějně zamilovat.

Já sám po zhlédnutí zažívám smutný existenciální problém, neboť jsem se ocitl přesně na hraně - na jednu stranu jsem si opravdu užíval takhle zapálenou a vynalézavou glorifikaci estetické i tematické pokleslosti, která chvílemi vypadá skoro stejně zábavně jako Planeta Teror a vždy se snaží vydat cestou, jakou dopředu prostě nečekáte. Na druhou stranu jsem se v druhé polovině často chytal za hlavu a bědoval jsem, proč se to musí vydávat právě těmito cestami.

Příběh má opravdu závratný náboj guilty pleasure a entuziastičtí tvůrci ho dokáží celých 80 minut dojit měrou vrchovatou - v podstatě co scéna, to nějaká 'blbost', která vám připomene, že tady se nehraje podle žádných psaných pravidel, popřípadě vás třeba potěší odkazy na určité parodované žánry a postupy. Jenže společně se záměrně hloupými a podvratnými zvraty postupně nabobtnává i počet těch zvratů, které nedávají žádný smysl, a příběh se zamotává takovým způsobem, až úplně přestane existovat, a veškerá vytvářená pozornost míří do háje.

Místo aby film nepřetržitě šlapal na pedál a prokousával se hordami špinavých prasečích nepřátel až k jejich avizované královně (jak já jsem se těšil na řádně krvavou variaci Vetřelců!), ponořuje se do snad nejzbytečnějšího a nejzmatečnějšího cestování časem v dějinách, ignoruje většinu nastolených motivů a končí zvratem, který mě sice překvapil a trochu pobavil, ale zároveň mě naštval a nechal mě zklamaného - proč by vůbec někdo chtěl takhle nesvázanou přehlídku násilí, sexu, mutantů, neemocionálních postav a zase trochu odlišného postapokalyptického světa proměnit v takhle nesmyslně a falešně komplexní podvod? Ingredienci by byly a odvaha nechybí, jenže prostě blbé nápady nakonec bohužel vítězí nad těmi skvěle blbými nápady.

Kulky spravedlnosti částečně dostávají své okamžité kultovní pověsti a opravdu nabízejí podívanou, jakou si předem dokáží představit jen ti úplně největší znalci těch nejpokleslejších zákoutí kinematografie. K jejich docenění je rozhodně zapotřebí aplikovat zcela odlišnou hodnotící stupnici a k celému konceptu musí divák přistupovat s enormním nadhledem a s vědomím, že tvůrci vlastně mají nakoukáno a v mnoha případech vesele odkazují ke svým vzorům. V mém případě to stačí na upřímné docenění zábavně nekontrolované filmařiny, která přichází s vlastními nápady, ale nadšení mému okrajovému cinefilnímu já kazí šíleně chaotická a přitom nudná druhá polovina, kterou jsem si nebyl schopen ani bezmyšlenkovitě vychutnat a jejíž vyvrcholení bylo už jen hloupé a nesmyslné. Podobným projektům ale určitě fandím a proč ne, někdy s přáteli a po pár pivech to zase může být velká legrace.

Hodnocení: 60%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE