Recenze: Spontaneous - Vítejte ve světě, kde může člověk po chytnutí zvláštní nákazy samovolně vybuchnout

S žánrově rozdováděným námětem přišel spisovatel Aaron Starmer, jenž nechal ve své novele Spontánní nečekaně umírat teenagery již roku 2016. Práv na zfilmování se chopila společnost Awesomeness Films a režii i scénář dostal na starost Brian Duffield, jenž už má na kontě scénáře k Babysitter nebo k nedávnému monster-movie Pod vodou. Hlavní roli studentky Mary, která v šíleném kolotoči vybuchujících krvavých cákanců najde osudovou lásku i morální poučení, navíc ztvárnila sympatická Katherine Langford, přičemž první ohlasy i trailery slibovaly zdařilou satiru a kvalitní žánrové osvěžení. Velká škoda, že to nakonec platí je zčásti.

Spontaneous hned zpočátku zaujme svou přímočarou vypravěčskou strukturou a absencí seznamovacího prologu. Při vyučovací hodině vybuchuje první studentka a rychle se rozjíždí zvláštní středoškolská romance, která se nechce zdržovat vysvětlováním a na diváka jen sype vlastní nápady - a není to vůbec chaotické, naopak se skrze dynamické flashbackové montáže a nápaditý kompoziční střih udržuje dravé tempo, do něhož je smysluplně stlačena charakteristika hlavních aktérů.

Nadsazenost a lehká ironie jsou evidentní a nikdo nemá zájem vytvářet z

vybuchujících lidí znepokojivý horor a silnou generační výpověď. Sledujeme spíše opravdu tradiční obrázek dospívajících studentů, jemuž neschází postupy známé například z Protivných sprostých holek (krátké výpovědi postav přímo do kamery), přičemž až někde v pozadí nejprve vystupuje jistě nepřívětivá hrozba toho, že člověk asi může každou chvíli prasknout jako rajče. Do popředí vystupuje romantická linie, která je naštěstí příjemná stejně jako oba protagonisté - Langford i její protějšek Charlie Plummer jsou velmi sympatičtí a v těch nejistých dobách, jaké už samotné dospívání zkrátka představuje, jim jejich lásku budeme přát.

Příběh se postupně vyvíjí vstříc významnějšímu prostoru pro titulní 'výbuchové' ozvláštnění a docela zábavně reflektuje prchavost jednotlivých okamžiků z pohledu mladých lidí, kteří by správně měli mít život před sebou, jenže nástup závěrečné třetiny přináší zásadní vypravěčský i žánrový zvrat, který většinu dosud znázorněného docela úspěšně pohřbívá. Zpomalí se a do centra pozornosti vstupuje Mara, což bohužel také znamená, že děj velmi zevšední a ztratí své ojedinělé kouzlo, které ho celé první dvě třetiny posouvalo ze stínu teenagerských předchůdců. Náhle je vidět, že tvůrci si neví rady se samotnou podstatou sdělení, a závěr nabízí pekelně doslovná morální klišé, při nichž se vám bude chtít spát.

A to je opravdu škoda, protože předchozí rozvrstvení vyprávění, romance s nejistou budoucností a ten nedotěrný, byť neustále blikající alarm nad možným skonem jakékoli postavy fungovaly dohromady moc pěkně a rozhodně budily upřímnou zvědavost, co se v tomhle světě se značně povolenými pravidly možného a reálného odehraje v každé další scéně. To vše ale v poslední fázi ustupuje a vyjde najevo, že jen dobré dílčí nápady nedělají skvělý film - jakkoli je premisa ozvláštňující a zajímavá, v součtu vyznívá nedotaženě a vyloženě postrádá jakýkoli námět k zamyšlení, který se přitom snaží simulovat ze všech sil.

Máte-li rádi komedie z prostředí středních škol a nepravděpodobné romance mezi outsiderem a sympatickou dívkou, která nepatří k nafrněným primadonám, Spontaneous vám nabídne obojí a navrch přihodí krvavou zápletku, jejíž uchopení se napříč filmem pohybuje od skvělého přes nepřekvapivé až po bezradné. Režisér Brian Duffiled odvádí zkušenou práci a obzvlášť v první polovině zásobuje diváky vynalézavě natočenou dávkou zábavy, zatímco dva hlavní hrdinové jsou svou uměřeností a nerdovskými filmovými citacemi (dojde na E.T. a samozřejmě na Davida Cronenberga, nekorunovaného krále vybuchujících hlav) taktéž skvělí. Bohužel, v poslední třetině se nedaří dostát všem načrtnutým motivům a přichází dost rutinní vykrádačka stokrát viděné psychologické sondy do rozervané dospívající duše, která náhle neví, jak si zachovat vlastní tvář. Přesto ale palec nahoru a jsem rád, že i na první pohled absurdní žánrové mixování se dá ustát s relativní důstojností.

Hodnocení: 65%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE