Detox
D-Tox je jeden z těch filmů, které mají nepřehlédnutelný potenciál a nedopadlo to. Příběh agenta FBI Jakea Malloye, jehož osobní tragédie zavede do rehabilitační kliniky pro policisty a situace se brzy zvrtne, nabízí lákavé prostředí izolovaného místa uprostřed zasněžené přírody, hvězdné obsazení i nějaké ty nezpochybnitelné produkční kvality. Výsledek ale nepřesvědčil, snímek se zapsal do dějin jako propadák, diváci film označili nálepkou průměrného thrilleru, který se v určité chvíli nesmyslně zvrhne na vyvražďovačku a dnes už se k němu vyloženě vrací jen Slyovi fanoušci.
Původní záměr režiséra Jima Gillespieho byl ale jiný. A než se dostanu k porovnání verzí, připomenu komplikovanou historii natáčení filmu. Snímek byl hotov již v roce 1999, v Universal Studios uspořádali pár testovacích projekcí a ty nedopadly dobře. Následně došlo na přetáčky a změny v příběhu. I poté ale studio nemělo o uvedení velký zájem, snímek pustilo v Americe do omezené distribuci a ve zbytku světa putoval D-Tox většinou rovnou na video. Nálepku propadáku tak vesměs dodalo samo studio, které film ani do kin neposlalo (a to navzdory tomu, že byl rozpočet nemalých 55 milionů).
Když už jsme u té historie, přenechám ještě na chvíli slovo Slyovi: "Dá se snadno vysvětlit, proč D-Tox skončil v limbu. Film je velmi delikátní stvoření. Jakákoli nepříznivá reklama nebo interní problémy mohou reputaci snímku u diváků a studia uškodit. Z nějakého neznámého důvodu se původní producenti filmu vzdali a najednou byl za poškozené zboží: když jsme končili natáčení, byla atmosféra na place napjatá kvůli tomu, jak se studio s režisérem hádali o podobu filmu. Studio pak film nechalo ležet řadu měsíců a po více jak roce se rozhodlo pro dotáčky. Film jsme promítli a vedl si dobře, Ron Howard dohlížel na některé části post-produkce.... ale cejchu průšvihu už se zbavit nedokázal. Jedna věc k pobavení: Když na nás čekali z produkce na letišti, drželi v ruce ceduli s nápisem DETOX. Díky tomu jsme všichni vypadali, že se jdeme léčit na nějakou kliniku a ne natáčet film."
Ale zpátky k režisérskému sestřihu, který je uváděn pod prapůvodním názvem filmu Detox. Ten se radikálně obsahem od známé verze neliší (respektive sice nabízí jiné scény, ale motivace, smrti i vrah se nemění). Co je ale zajímavé, to je střih a celková práce s vývojem příběhu. Režisér Gillespie se k projektu dostal poté, co v roce 1997 zaválel s hororem Tajemství loňského léta. Není složité odhadnout, proč si ho studio pro Detox vybralo. A muselo být pro producenty veliké překvapení, když se Gillespie v odevzdaném sestřihu více věnoval dramatu než vražednému řádění.
Takže už konkrétně (a budou následovat spoilery). Ve filmu, který nakonec v roce 2002 vyšel, se úvod věnuje expozici Stalloneho postavy Jakea Malloye, který hledá vraha policistů a do toho žádá o ruku svou milou. Vrahova pozornost nakonec skončí právě u něj, budoucí manželku vrah zabije a následně spáchá sebevraždu. Respektive se tak film tváří, ale poměrně rychle odkryje karty v léčebně, kam Malloy putuje a divákům je jasné, že zabiják ještě neřekl poslední slovo a skrývá se někde mezi pacienty. Tolik ke kinoverzi (sice vesměs v kinech nebyla, ale pořád k ní to označení patří).
Nově uvedený režisérský sestřih nabízí podstatě odlišnější podívanou, co se struktury týče. Začínáme totiž rovnou v léčebně a Malloyův osobní tragický příběh se odkrývá během následující hodiny prostřednictvím flashbacků. To má několik nezpochybnitelných výhod. Snímek má vyváženější tempo ("statičtější" léčebna je pravidelně vyvažována akcí v terénu), pracuje s tajemstvím (v téhle verzi není hned jasné, co se hrdinovi stalo) a hlavně se okatě ihned nevyprofiluje, že vrah není po smrti. První hodinka díky tomu nabízí regulérní drámo chlápka, jemuž se stala příšerná věc a vůbec to nevypadá, že by měl v určitou chvíli začít řádit vrah (mnohem více se tu sází na herectví Stalloneho, který dostává více prostoru). Následná dramatická změna směru proto působí osvěžujícím dojmem a není to jen "čekání na Godota" (jak se jeví kinoverze, kde hned víme, že tam vrah někde číhá).
Co také mnohem lépe režisérská verze zvládá vykreslení prostoru. Je tu hned několik dlouhých nájezdů, kdy se kamera potuluje po klinice nebo v jejím okolí a upřímně nechápu, proč záběry studio ze své verze vyřadilo (nejsou jen užitečné z hlediska divácké orientace, ale i skvěle vypadají).
Pořád nicméně platí, že finální vyvražďování není moc zajímavé. Postav je příliš, aby přechod z "tajemného zabijáka" na Jasona Voorheese (pokud jde o bodycount) nepůsobil na sílu. A i v případě režisérské verze se karty vyloží na stůl (pokud jde o odhalení identity vraha) až moc rychle. Ve výsledku mám ale z režisérské verze mnohem lepší pocit a přijde mi škoda, že ho studio zařízlo. Svou skladbou a postupnou prací s informacemi jde o výrazně chytřejší podívanou, podstatně lépe zde vynikne Stalloneho dramatický výkon (režisérská verze má sice "jen" o pět minut více než kinoverze, ale neobsahuje závěrečné titulky, takže jsme ve skutečnosti na nějakých 10 minutách), nemluvě o přehlednějším představení vedlejších charakterů.
Bohužel i tak nelze režisérskou verzi doporučit, protože její kvalita je mizerná. Jde o přepis z VHSky a obraz je na hraně snesitelnosti. Svou cenu má tak především pro Slyovi fanoušky a zvědavce jako jsem já, kteří chtějí znát odpověď na otázku "co mohlo být". Jsem každopádně upřímně rád, že mi studio tu možnost poskytlo. Tak třeba to Horizontu události.
P.S. Pokud si chcete také "doplnit vzdělání", seženete Blu-ray s režisérským sestřihem zde. Jinde než v Americe disk bohužel nevyšel, naštěstí ale nemá regionální zámek, takže si ho přehrajete i na evropských přehrávačích.
