Recenze: Willoughbyovi - Rodiče padouši v hodně netradičním animáku

Tím zatím poslední animovaným filmem, který si Netflix pro své malé diváky připravil, jsou Willoughbyovi.

Hlavními hrdiny příběhu jsou členové jedné velmi dysfunkční rodiny, kde se sice děti rodí poměrně v hojném množství, ale nikdo se o ně nestará. Což je přesně ten důvod, proč se jednoho krásného dne čtyři sourozenci rozhodnou, že už rodiče nepotřebují a že lépe se jim bude žít bez nich. Připraví pro ně tedy nezvyklou cestu kolem světa a doufají, že konečně budou spokojení, nakrmení a volní. Jenže, ačkoli vše vypadá dokonale, něco se zvrtne...

Vítejte ve velmi zvláštní rodině Willoughbyových, kde mají všichni růžové vlasy a i dětem rostou vousy. Historie této rodiny je jednou velkou galerií obrazů při tradičních večeřích, kde se předvádí jeden krásnější knír než druhý. Jenže žádná tradice netrvá věčně a čtveřice dětí Tim, Jane a dvojčata s totožným jménem Barnaby mají tu smůlu, že vyfasovala ty nejhorší rodiče z celé historie Willoughbyových. Pro rodiče jsou jen otravnými spolubydlícími, které není třeba krmit a ani šatit. Dosti zajímavá zápletka, že? Na rodinný film vskutku netradiční. Hlavními padouchy celého příběhu jsou vlastní rodiče a to je vskutku více než originální, stejně jako animace, pro kterou se Netflix v případě tohoto filmu rozhodl. Postavičky jsou krásně barvené, vlasy vypadají jako z vlny a vypravěčem příběhu je nevrlý kocour. Tím ale všechno výjimečné na tomto filmu končí. Nechápejte mě špatně, dětem se bude pohádka s největší pravděpodobností líbit, ale když se nad tím zamyslíte, je to jedno velké ALE.

Pominu-li divný příběh, kde jsou děti od úplného narození podrobovány týrání ze strany rodičů, je až s podivem, že vůbec danou situaci přežily. Matka je nejspíš nikdy nekojila, krmí je s bídou ob den a dvojčata mají jen jeden svetr, který si pravidelně střídají, aby jim nebyla zima... Vlastně tedy ani netuším, co tímto filmem chtěli tvůrci dětem sdělit? Že proti týrání ze strany rodičů je nejlepší se rodičů zbavit, utéci padouchům ze sociálky a adoptovat si praštěnou rodinu na černo?! Protože rodina je tam, kde vás mají lidé rádi a kde se o vás postarají bez ohledu na to, zda máte nebo nemáte stejnou krev. To je sice pravda, ale po pravdě se upřímně divím, že po takovém zacházení jsou tyto čtyři děti ještě vůbec dětmi se svými sny, fantaziemi a touhou po lásce a ne narušenými podivíny.

Pokud si ale nebudeme hrát na psychologa a zaměříme se jen na pohádku, jsou děti skutečně skvělé. Jane je tak optimistická, až je na zabití. Tim je tak oddaný rodině, že je to hodno obdivu. Hlavními hvězdami jsou ale dvojčata; co slovo, to perla, a ty jejich povedené vynálezy... Kreativita jim všem rozhodně nechybí. Zato v příběhu je děr až moc, když pomineme skutečnost, že se o rodině Willoughbyových nic moc nedozvíme (vyjma toho, že byli slavní a výjimeční, nevíme třeba proč všem, včetně žen a dětí, rostou vousy nebo jak to, že jsou si rodiče dětí tak strašně podobní). Navíc jsou tu další klíčové postavy příběhu - chůva a velitel Melanoff -, u kterých je těch děr ještě víc. Melanoff má zvláštní továrnu na cukrovinky. Ale vůbec nevíme kým je, kolik je mu let a podobně. A co chůva? Víme, že prošla dětským domovem, přesto z ní vyrostla milující bytost s touhou pomáhat. Co je zač? Jako chůva viditelně nemá žádné zkušenosti... A co miminko, které Jane našla? Také vypadá spíše jako čert a ne obyčejné dítě. V jakém světě se tedy vlastně pohybujeme? Ve světě lidí? Nebo jde o nějaký fantastický svět s různými tvory?

Těch otázek je příliš, ale dobrou zprávou asi je, že na většinu z nich se děti ptát nebudou. Zkrátka se jen budou dívat na to, jak se hýbou barevné obrázky. Z jejich strany bude spokojenost, za mě ale příliš ne. Už jsem viděla hezčí a hravější příběhy.

Hodnocení: 60%