Recenze: Eurovize - Extravagantní komedie, která si svou naivitu dokáže obhájit
Eurovize, mluvíme-li nyní o extravagantní hudební show, je pro mne spíše španělskou vesnicí. Stačí se ale podívat na pár záznamů z vystoupení a obeznámit se s ohlasy, které soutěž doprovází, a všem je asi jasné, že samotný hudební přínos bývá v této souvislosti poněkud diskutabilní (byť jsme díky tomu poznali třeba ABBU, kterou si znehodnocovat rozhodně netroufnu). A když vyšlo najevo, že David Dobkin, režisér časem prověřených komediálních hitů jako Rytíři ze Šanghaje či Nesvatbovi, natočí o tomhle roztančeném blbnutí snímek podle scénáře Willa Ferrella, mohli jsme očekávat v podstatě cokoli. A ve značně svérázném duchu prezentoval film také první trailer, který ignoroval příběh a zaměřil se pouze na velmi bizarní a výstižně parodický hudební videoklip, v němž Ferrell v mimózním převleku křepčil se svou kolegyní Rachel McAdmas. A po zhlédnutí musím chtě nechtě konstatovat, že podobně laděnou a tematicky okázale sebereflexní komedii jsme tu neměli opravdu dlouho.
Trailer:
Eurovize je příběhem dvou věčných snílků, Larse Erickssonga (Ferrell) a Sigrit Ericksdottir (McAdams). Oba celý život nevytáhli paty z přístavního islandského městečka a oba milují hudbu a navzdory nepochopení ze strany okolí touží po účasti na prestižní pěvecké soutěži, která dala světu ABBU a Islandu by přinesla dlouho odkládanou slávu. Skrze sérii náhod a bizarních událostí se sympatická dvojice, která se zdá být příliš dětinskou, než aby mezi sebou udržovala romantický poměr, nakonec na Eurovizi dostává a předvádí show, jakou svět (ne)viděl.
Už od prvního nástřelu děje lze poznat, že tady se jede podle až nebezpečně
povědomé a neoriginální šablony 'jak odstrkovaný snílek nakonec ke štěstí přišel'. A skutečně, dlouho jsme nemohli vidět snímek s áčkovými tvůrčími parametry, který by tak okázale a především hrdě a uvědoměle prezentoval příběh plný klišé a sentimentu. Celý děj je slepě odhadnutelný, ale to tentokrát vůbec nevadí, neboť jeho hlavním posláním je zábavná a záměrně nadnesená 'reklama' na každoroční mezinárodní kontest, v němž mají bizár a extravagance vysoké postavení. Z dialogů čpí naivita a jednoduchost, ale nejsou trapné ani nechtěně blbé, a Dobkin jako tradičně nemá problémy s tempem, takže jednotlivé etapy příběhu přichází celkem plynule - a že je občas naruší nějaký absurdní zvrat jako z nevěrohodné pohádky, to se dá vzhledem k satiricky nastavenému zrcadlu snadno odpustit.
Na druhou stranu jde o film s Willem Ferrellem, tedy o skoro samostatný subžánr komedie, k němž se řada diváků již v posledních dvaceti letech naučila adekvátně přistupovat. A je zkrátka znát, že ten Ferrellovský humor se tu kříží s podstatně nevinnějším a univerzálním přístupem, který má cílit v podstatě na celou rodinu - a zatímco někdy to není škodu a přichází zcela nečekaný vtípek, jindy se upadá do stagnace a komik z Frat Packu je tlačen do serióznějších poloh, které mu s touto neurvalou postavou prostě nesedí. A vyloženě zvláštní je také sledovat Pierce Brosnana v úloze jeho otce a nerudného rybáře, který je těžce nevyužit, ale v součtu není divu, když podle všeho sám neví, do čeho se vlastně nachomýtl. Naštěstí je vedle nich ještě Rachel McAdams, která si svou roli ohromně užívá, i po čtyřicítce vypadá krásně, a když se příběh začal až moc plácat na místě a opouštět schéma naivní parodie, mohl jsem si alespoň představovat, jak ji za zvuků některé ze zdejších nakažlivých melodií navlékám snubní prsten.
Ano, také muzika se ve finále povedla, skvěle vystihuje atmosféru a náturu soutěže a závěrečný romantický slaďák možná nemá parametry Shallow a nebude vyskakovat z rádia každých pět minut, ale svůj účel plní a dostane diváka tam, kde ho mít chce. A velmi podobně je na tom ostatně celá Eurovize - místy sice selhává jako komedie, která má přinášet sled komických situací, a až příliš se poddává svým klišé, ale většinou přesně tuší, o čem a jak pojednává, tudíž jsem neměl problém přijmout její dětinský hravý nádech a bez přemýšlení nasávat její nakažlivou atmosféru. Will Ferrell možná občas působí až moc zvláštně, ale jeho vtipný vygumovaný výraz sem většinou skvěle pasuje, a McAdams je andílek, kterého chci vidět častěji a hlavně v kině. A David Dobkin potvrzuje, že umí točit zajímavé a neotřelé komedie, které asi nesednou každému, ale jedno se jim musí přiznat - jsou své a nestydí se za to.