Recenze: Capone - Když umírající gangster dostane místo doutníku mrkev a neudrží vlastní stolici

Teprve nedávno jsme na našem webu informovali o prvních kritických ohlasech na nový snímek režiséra Joshe Tranka, v němž herecký chameleon Tom Hardy nasazuje zjizvenou tvář Al Caponeho. Film s pracovním názvem Fonzo nakonec ucukl ke značně standardnějšímu titulu Capone a musel se rovněž rozloučit s uvedením v kinech, neboť roku 2020 zatím vládne koronavirus podobně, jako neurosyfilis sužoval tělo nechvalně proslulého mafiána na sklonku jeho života. A právě na tuto životní etapu po propuštění z vězení a poté, co se začaly razantně projevovat následky jeho pohlavního onemocnění, se snímek zaměřuje, přičemž už podle prvních ohlasů nebude sedět každému a jeho pojetí musí vzbuzovat názorové rozkoly. A rovnou mohu prozradit, že se poslušně řadím do té nespokojené kritické skupiny.

O režiséru Joshi Trankovi se toho v posledních letech napsalo poměrně dost - jeho celovečerní debut Kronika ukázal podle většiny recenzentů řemeslnou perspektivu a nadání, ovšem následující adaptace Fantastické čtyřky odešla od kritiků i diváků s výpraskem a Trankovi, který se však od výsledné podoby díla vehementně distancuje, zavřela dveře k případným áčkovým produkcím. Capone mohl znamenat velký autorský comeback - v hlavní roli s jedním z nejuznávanějších herců současnosti, s komornějším osobním laděním a s historickou figurou, která diváky stále přitahuje. Co by se mohlo pokazit? Evidentně víc věcí, než by si nezaujatý divák dokázal představit.

Příběh nás zavádí rovnou do honosného venkovského sídla na Floridě, kde

nemocný a zesláblý Al Capone se svou rodinou tráví veškerý čas po propuštění z vězení, kde strávil celkem 11 lat za obvinění z daňových úniků (přestože každý věděl, že prováděl mnohem horší zvěrstva). FBI ho má neustále pod dohledem a kypří se podezření, že Fonzo (jak Caponemu všichni v rodině říkají) stačil před svým uvězněním někde ukrýt 10 milionů dolarů. Je-li to pravda, na to si ale on sám úplně nevzpomíná. On si totiž nevzpomíná na většinu záležitostí minulosti a většinu stopáže zabírají halucinogenní sekvence, které mají minulost nějak reflektovat, ale bohužel nabízí jen sérii pravda atmosférických, leč příběhově prázdných a okázale nezajímavých záběrů, v nichž se nestane vůbec nic, co by nějak podněcovalo diváckou zvědavost a stupňovalo zájem o hlavní postavu.

Jde o film věnovaný psychickému a fyzickému rozkladu kdysi mocného jedince, který je ale chladně zapečetěný sám do sebe a opájí se vlastním autorstvím, které je možná místy cílevědomé a charakteristické, ale po většinu času se takříkajíc prdí do větru a absolutně se rezignuje na snahu za něčím směřovat nebo sledujícího něčím obohatit. O životě Caponeho se nedovíme vůbec nic nového a nečekejte, že byste dostali nějaký zásadní vývoj osobnosti, směřující k silnému prozření a uvědomění si vlastních hříchů, k čemuž by narace postavená na stále zoufalejším duševním propadu hlavní postavy mohla svádět. Je to celé jako depresivní čekání na smrt, u kterého jsem se ale místy bál, že umřu jako první - především nudou.

Z letargie vlastně vytrhují jen dvě věci - jednak dost samoúčelně násilné a temné momenty, které odkazují k té nechvalně známé historii Al Caponeho (a u nichž je už zase hvězda Jack staví dům Matt Dillon), jednak Tom Hardy. Ačkoli je mi líto, že ve finále mrhal svým časem v podobně bezcílném projektu s většinou televizními parametry (s několika digitálními výjimkami), opět musím obdivovat jeho odevzdanost své roli, s níž se dokázal probručet k divákovu nitru mnohem blíže, než to dokázal Trank svým vedením pozornosti a nezajímavým scénářem. Jeho namaskování je správně odpudivé, ale za jeho očima se skrývá nebezpečná hrozba i navztekaná křehkost a je to především jeho výkon, díky němuž se dá film bez úhony přežít a akceptovat pohled na šíleného umírajícího gangstera, jenž s mrkví místo doutníku pobíhá po zahradě s chromovaným thompsonem.

Bez jakýchkoli předsudků (doufal jsem v úspěch a těšil jsem se už kvůli Hardyho další lákavé transformaci) mohu konstatovat, že Capone je zklamáním, které svému tvůrci pravděpodobně prodlouží půst v rámci velkých hollywoodských produkcí. Kromě několika epizodních výjevů se nestane v podstatě nic, co by stálo za zapamatování, a se jménem Al Capone se nakládá jen jako s reklamní značkou, jejíž potenciál začíná i končí u pozoruhodného převtělení ze strany Toma Hardyho - on jediný dokázal vdechnout filmu život, přestože jeho charakter jen celou dobu vypouštěl duši a od diváka se očekávala automatická a silná spoluúčast. Velká zbytečnost a především pro Hardyho ztráta času.

Hodnocení: 40%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Nejlepší filmy a seriály s Tomem Hardym