Retro recenze: Hard Boiled - monumentální festival akce, který dodnes bere dech, ale opravdu není pro každého

Když jsem si tady náhodou všiml, že k Hard Boiled, jedné ze špiček akčního žánru, nemáme na Kinoboxu k dispozici ANI JEDNU recenzi, ihned jsem se rozhodl, že to prostě MUSÍM co nejdříve napravit...

Začnu trochu zostra - pokud jste nikdy tento film neviděli, či vám dokonce ani nic neříkají jména John Woo a Chow Yun-Fat, oficiálně nemáte právo se považovat za skutečné znalce akčního žánru. Můžete se zkusit všelijak vymlouvat - třeba že jste všechny díly Smrtonosných pastí, zbraní či Terminátorů viděli nejmíň desetkrát nebo že poctivě nakoukáváte veškeré úchvatné východoevropské novinky Stevena Seagala. Nepomůže vám to. Některé mezery ve vzdělání zkrátka okecat nejde...

Filmy Johna Woo s Chow Yun-Fatem jsou pro akční žánr srovnatelně zásadní jako třeba spolupráce Jamese Camerona s Arnoldem Schwarzeneggerem. Tito dva pánové spolu v Hongkongu v 80. a na počátku 90. let natočili celkem pět snímků: Lepší zítřek 1 a 2, Killer, Zloději a nakonec právě Hard Boiled (po něm už Woo začal natáčet v Hollywoodu). S výjimkou komediálních Zlodějů jsou zbylé čtyři snímky klíčovými představiteli akčních a gangsterských krimi filmů, pro něž se brzy vžilo souhrnné a velmi výstižné označení "heroic bloodshed" - "hrdinské krveprolití". Někdy bývají drsné hongkongské akční filmy označovány také jako "krvavý balet". Oba názvy přímo souvisí se specifickým pojetím akčních scén, v nichž se hlavní "hrdinové" vrhají do mohutných přestřelek (zpravidla v rámci finálních sekvencí), přičemž předem počítají s tím, že nemají téměř žádnou šanci z nich vyváznout živí. Sousloví "krvavý balet" se pak odvíjí od estetického dojmu, kdy během akce dochází k momentům, při nichž zastřelení (většinou spíš doslova rozstřílení) muži, ženy a někdy dokonce i děti v efektně zpomalených záběrech, nepostrádajících důrazné krvavé detaily, padají k zemi. Krvavý balet ale není tak úplně "vynález" hongkongských filmařů. Jeho zárodky můžeme spatřit už na přelomu 60. a 70. let např. v tvorbě Sama Peckinpaha (Divoká banda, Útěk).

O post absolutní špičky žánru heroic bloodshed spolu (mezi fanoušky) dodnes soupeří dvojice Wooových děl - Killer a právě Hard Boiled. Onen spor pak ale obvykle spočívá primárně v tom, že Killer je pro své zastánce lepší, protože sází hlavně na postavy a emotivní příběh o cti, přátelství a zradě, kdežto Hard Boiled staví na první místo jednoznačně akci jako takovou.

Popravdě si nedokážu moc představit, že by tenhle film měl někdo rád kvůli něčemu jinému, než jsou právě jeho velkolepé akční scény. Příběh by se dal shrnout do jedné věty (jeho podstatou je boj drsného svérázného poldy s triádami - nelítostnou hongkongskou mafií) a kromě jednoho zvratu, který dnes už asi málokoho zaskočí (což filmu a zážitku z něj naštěstí nikterak neubližuje), sám o sobě vlastně neobsahuje nic extra výjimečného, co by nebylo k vidění jinde (byť v horším podání).

Podobně jsou na tom i postavy, přesněji řečeno kvarteto ústředních figur. Máme tu jednoho typického ultra badass poldu (Chow), který padouchy kosí bez mrknutí oka, tajemného zabijáka s nejasnou motivací (Tony Leung Chiu-Wai), šéfa gangu/hlavního záporáka (Anthony Wong) a jeho málomluvnou, ale o to výkonnější pravou ruku, zabijáka přiléhavě přezdívaného "Mad Dog" (Phillip Kwok). Poslední dva zmínění, přestože stojí na stejné straně, ve filmu představují působivý kontrast (který vyjde plně najevo v jedné z nejlepších scén). Zatímco Mad Dog je zabijákem s alespoň částečným smyslem pro čest (je samurajsky oddaný svému 'pánovi' a není to psychopat, jenž zabijí zcela bezhlavě a bezdůvodně), jeho "nadřízený" je ukázkovým příkladem všehoschopného křiváka, pro nějž má hodnotu jen jeden lidský život. Ten jeho...

A teď už k té akci. Pardon, chtěl jsem samozřejmě napsat A-K-C-I. Wooův majstrštyk někdy bývá popisován jako film seskládaný z akčních sekvencí, přičemž každá další je větší a opulentnější než ta předchozí. Když pomineme jednu "drobnou" výjimku, skutečně tomu tak je. Hard Boiled obsahuje tři velké stěžejní pasáže, přičemž úvodní trvá pět minut (už ta je úchvatná a strhující), druhá přes čtvrt hodiny (tu mám možná úplně nejradši) a monumentální finále (odehrávající se v nemocnici), které je složené z mnoha "menších" grandiózně choreografovaných a komponovaných přestřelek (a je vlastně jakousi velmi osobitou variací Smrtonosné pasti), zabírá přibližně třetinu stopáže přes dvě hodiny dlouhého filmu. Veškerá akce pak nese všechny typické znaky Wooova jedinečného rukopisu (viz výše). Desítky stylových frajeřinek (jednou z nich je zhruba tříminutová scéna natočená zdánlivě na jeden záběr), stovky mrtvých, tisíce vystřílených nábojů... Zkrátka hotová akční apokalypsa, kterou v korektním a vyměklém Hollywoodu budete hledat jen velmi těžko. I když například tvůrci Johna Wicka se Wooově opojné (byť poněkud morbidní) poetice v některých ohledech minimálně přibližují (a nepochybně z ní čerpají inspiraci).

A proč tedy "jen" 95 %? Jak jste možná z předchozích odstavců pochopili, Hard Boiled opravdu není film pro každého. A tím nemyslím, že se asi nebude moc líbit vašim prarodičům, kteří v televizi sledují nejradši Ordinaci či reprízy Kolotoče na Nova Gold. Je totiž natolik "hard" a svůj (protože Hongkong), že nemusí sednout ani některým současným mladým fandům všeho, co zavání neohroženými hrdiny, masivní střelbou a obřími výbuchy. Obzvlášť, pokud jim "stará" akční škola už nic moc neříká a jsou příliš zvyklí na dokonale nablýskaný současný Hollywood v čele s novodobými komiksovkami, které v posledních letech definitivně převzali štafetu od klasických akčňáků, jejichž éra začala v novém tisíciletí rapidně upadat.

Hodnocení: 95%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Poznáte nejslavnější akční filmy?