Recenze: Fantasy Island - Máte přání? Bude vás to stát život! Dvě hodiny života...

Fantasy Island je vzácný film, který má slušný rozpočet a vznikl ve velkém studiu, ale je naprosto nepodařený ve všech ohledech, od základního konceptu, přes casting a scénář až po herecké výkony, režii a střih (který se jistě snažil zachránit mnohé z toho, co se nepovedlo v předchozích fázích natáčení). Fantasy Island je takový strašný bordel, že by mě upřímně zajímalo, jak vlastně vypadal jeho původní námět, kdo a proč ho schválil, a co přesně se kdy stalo, že výsledek vypadá takto.

Pro Čecha je veškerá bizarnost ještě umocněna tím, že jde o reboot u nás neznámého televizního seriálu ze 70. let, který nebyl horor. Tím se dají vysvětlit některé bizarnosti / archaismy (například historka s tetováním a vzhled ostrovní vily), ale obávám se, že by se můj názor na tento film nezměnil ani kdybych viděl všechny díly seriálu.

Na ostrov tedy přilétá pět hostů:

- Dva teenageři (běloch a miniaturní asiat), kteří si chtějí "mít všechno"

- Asiatka, která chce "změnit rozhodnutí před pěti lety", kdy odmítla žádost svého milujícího snoubence o ruku

- Drsňák, který chce "být vojákem", protože se mu to v reálném světě nikdy nepovedlo

- Studentka, která se chce "pomstít spolužačce, která ji ve škole šikanovala"

- Na ostrově je přivítá Roarkova černá asistentka a posléze i sám Roarke, který jim začne jejich sny plnit.

Od samého začátku se film pohybuje ve zvláštním vakuu, kdy žádný z hrdinů (a tudíž ani divák) netuší, jakým způsobem se vlastně ta jejich přání budou plnit. Je to magie? Jsou to hologramy? Je to divadlo s placenými herci? Jsou to drogy? Jsou nadhazovány všechny možnosti a to, co se ve filmu děje, odporuje všem z nich.

Dva teenageři jsou odvedeni k luxusní vile, kde je úžasná mega-party se stovkami mladých hezkých lidí. Běloch sbalí sexy Barbie v plavkách, asiat sexy gaye v plavkách (sám je gay). Druhý den do vily vtrhnou gangsteři v maskách klaunů, kteří chtějí od teenagerů vědět "kde jsou peníze a kokain", protože zřejmě vila patří nějakému zlému Kalašovi.

Asiatka je poslána do dveří, za kterými se skrývá exaktní rekonstrukce restaurace, kde před pěti lety došlo k žádosti o ruku (včetně všech hostů a žádajícího o ruku). Tentokrát Asiatka řekne ano, a druhé ráno se probudí v alternativní současnosti, ve které je už pět let vdaná a má dcerku (ale pořád je na ostrově a mluví o tom s Roarkem).

Drsňák dostane vojenskou výbavu a je vysazen do džungle, kde je po krátké době zajat několika vojáky, kterým velí drsňákův otec - ovšem když byl starý jako drsňák dnes. Otec se domnívá, že je právě na vojenské misi ve Venezuele a diví se, proč je mu ten zajatec tolik podobný a má v dokladech stejné jméno jako jeho (malý) syn. Posléze vyjde najevo, že drsňák "chtěl být voják" proto, že se chtěl vyrovnat svému otci, který dávno zahynul jako válečný hrdina.

Studentka je poslána do místnosti, kde je v křesle připoutaná její spolužačka (ve svém dnešním věku) a mačkáním tlačítek jí může různě ubližovat, včetně toho, že na ni přivolá sadistického doktora se zašitými ústy (protože kdysi chtěla nějakému doktorovi zašít ústa). Po chvíli studentku popadne lítost, takže spolužačku osvobodí z křesla a společně utíkají po ostrově před sadistickým doktorem.

Kromě toho je na ostrově také zarostlý detektiv, který zde vypátral, že celý ostrov je poháněn magickým krystalem v podzemí, který otravuje vodu a plní přání. A Roarke to (podle něj) všechno dělá proto, že dokud plní lidem přání, tak může být živá jeho manželka, která ve skutečnosti zemřela.

Pak se ty různé sny / vize prolnou, takže například vojáci z drsňákova přání mají přestřelku s gangstery ve vile dvou teenagerů a detektiv se obětuje při rvačce se sadistickým doktorem, aby ostatní hrdinové přežili.

Všechno je to strašlivě zmatené, protože se film vůbec nesnaží nějak etablovat na jaké úrovni reality / fantazie se to celé odehrává. Všichni se chovají překvapivě klidně a řeší problémy jako "jak utečeme těm gangsterům?", místo aby řešili důležitější problémy, jako "Co z toho kolem nás je realita?", "Jaké následky bude mít, když někdo umře?" nebo "Jaké přání jsem to vlastně měl a proč se plní tímto způsobem?" Přitom hrdinové opakovaně říkají těm okolo, že "jste jenom herci", jako kdyby bylo normální, že někdo pro splnění přání dvou teenagerů najme stovky herců, kterým nařídí se s nimi vyspat. (Podobných otázek nastoluje film desítky a na žádnou neodpovídá.)

Ah, a ještě jsem zapomněl zmínit, že se ve filmu se také různě náhodně objevují zombie, které zřejmě vznikají z "NPC postav", které jsou zabity a pak jim vyteče krev z očí. Ovšem tyto zombie se objevují od začátku filmu, ještě než se začnou plnit přání hlavních hrdinů, takže to asi mají být mrtvoly ze splněných přání nějakých předchozích hostů (o kterých se nikdy nic nedozvíme)...?

Film má skoro dvě hodiny a v předcházejících odstavcích jsem popsal jen přibližně jeho první polovinu! Děj se následně ještě mnohem více zkomplikuje a vyjdou najevo různá zásadní odhalení - například že všech pět hlavních hrdinů spojuje ještě jedna, dosud nezmíněná zásadní událost a nová postava, o které se předtím nemluvilo.

Ovšem v té druhé polovině filmu už nedává smysl vůbec nic, respektive cokoliv může dávat úplně jakýkoliv smysl si zamanete. Hrdinové chodí po ostrově, bafají na ně zombie nebo postavy z jejich přání, odhaluje se jaká traumata kdo má (a jak se zhmotňují na ostrově), a je to strašně nudné, laciné, trapné a ne dost špatné na to, aby to bylo zábavné.

Dojde mimo jiné k tomu, že:

- Spolužačka studentky (tedy postava z jejího přání) se stane plnohodnotným hrdinou filmu a začne mít své vlastní přeludy. Je ta spolužačka přelud? Je ta spolužačka přesnou kopií skutečné spolužačky? Je ta spolužačka reálná spolužačka, která byla unesena ze svého bydliště (jak je v jednu chvíli naznačováno)???

- Jeden z hrdinů (X) zemře, jiný z hrdinů (Y) ho svým přáním oživí, ale aby X mohl zůstat živý a vrátit se do skutečného světa, Y musí zůstat do smrti na ostrově.

- Jedna ze správkyň na ostrově je ve skutečnosti Roarkova žena, která zde znovu a znovu ožívá a umírá, aniž by si pamatovala svůj předchozí život

- Probíhají zásadní odhalení jako "X je ve skutečnosti matka Y, protože má podobné oči" (pak se ukáže, že není) nebo "Myslím, že teď jsme v přání někoho jiného".

Nejjednodušší vysvětlení by bylo, že všichni halucinují, ale film se neustále snaží to všechno nějak "logicky" vysvětlit pomocí všemocného krystalu a opakovaně se dějí věci, které mají všechny ty šílenosti nějak propojovat s reálným současným světem.

Je zajímavé, že všichni herci vypadají, jako kdyby sami neměli nejmenší tušení, co jejich postavy mají aktuálně cítit / prožívat, natož jaké mají být jejich motivace.

Fantasy Islandu se podařil husarský kousek. Když ho sledujete, máte úplně stejný pocit jako když se vám někdo (kdo není schopný vypravěč) pokouší odvyprávět svůj komplikovaný sen. Když se mu to zdálo, mělo to jistě nějakou atmosféru. Ale když to vyprávění posloucháte, atmosféra zmizela a zůstala jen snůška blábolů.

Hodnocení: 10%

P.S: Jediným slušnějším aspektem filmu je hudba Beara McCrearyho, která místy slušně bublá v pozadí a ve scénách s vojáky v džungli legračně imituje hudbu z Predátora (i když samozřejmě nevím, jestli to je McCrearyho humor nebo vážně míněný požadavek tvůrců).