Recenze #2: Gentlemani - příjemné setkání se starým přítelem

Slizký bulvární reportér / soukromý detektiv Hugh Grant navštíví Charlieho Hunnama, který je pravou rukou marihuanového bosse Matthewa McConaugheyho, a učiní mu nabídku, která spočívá v tom, že když dostane (Grant) hodně peněz, nezveřejní v novinách brutální odhalení o McConaugheym, které by zničilo připravovaný prodej jeho drogového impéria jinému "investorovi" (za 400 milionů dolarů).

To je ovšem velmi zjednodušené, neboť kromě samotné nabídky Grant Hunnamovi vypráví zapeklitou historii toho, co se dělo a děje, přičemž některé části té historie Hunnam zná, jiné ne, a některé zná jinak, než je Grant vypráví. Kromě toho je Grant filmový fanoušek, celou svou story už sepsal jako filmový scénář, a netají se tím, že některé věci vypráví záměrně tak, aby vypadaly filmověji.

Takže je velmi brzy po začátku filmu jasné, že způsob vyprávění je přinejmenším stejně důležitý jako zápletka. Možná důležitější. A že pokud něco na plátně vidíme, neznamená to, že se to opravdu stalo.

Časem se pochopitelně ukáže (především prostřednictvím flashbacků), že všechno je úplně jinak, než je naznačováno na počátku, a že různé boudy šili skoro všichni na všechny. Jedna z dobrých věcí na Gentlemanech ovšem je skutečnost, že naprostá většina zvratů je pochopitelná a dokonce dávají smysl i motivace většiny postav (i když jde třeba jen o motivaci "jsem kretén"). A to i navzdory často velmi kulometnému tempu a extrémně košatému slovníku (musím velmi pochválit české titulky Jiřího Šteffla). Například diskuse o tom, kdy je a kdy není rasistické oslovit někoho "černá kundo" obsahuje mnoho dobrého (pokud je oslovený černoch a současně kunda, je to jen objektivní konstatování, za patřičných okolností i přátelské oslovení).

Také je nutno zdůraznit, že někteří herci podávají opravdu kvalitní výkony a dávají svým postavám slušnou hloubku (samozřejmě často stylizovanou a nerealistickou). Kromě Granta mě potěšil především Colin Farrell jako trenér boxu, který neustále upozorňuje, že opravdu není gangster, přestože se přesně tak chová.

Gentlemani jsou něco jako příjemné setkání s přítelem, kterého jste dlouho neviděli. Nedočkáte se ničeho objevného, ale rádi si připomenete, proč vám s ním před lety bylo fajn.

Je možná poněkud ironické, že zatímco před 20 lety pro mě byly Ritchieho gangsterky něco téměř revolučního, dnes pro mě Gentlemani představují "film ve starém dobrém stylu" a něco jako bezpečný domovský přístav, kde se mohu ukrýt před Dolittlem nebo Příliš osobní známostí.

Hodnocení: 80%