Recenze: Amnestie aneb Disidenti, vězni a politici jdou vstříc svobodě
Režisérem Amnestie je Jonáš Karásek, který nedávno natočil film Kandidát (2014). Doporučuji vám přečíst si jeho zdejší recenzi, protože Amnestie na mě v mnoha ohledech působila stejně jako Kandidát.
Amnestie má skvělou řemeslnou stránku, přičemž "řemeslnou stránkou" myslím přesně to, co vysvětluji v recenzi Kandidáta. Jonáš Karásek jistě natáčí vynikající videoklipy a jistě by výborně natočil nový reboot Mortal Kombatu. Většina scén v Amnestii je působivá tím, že mají správnou vizuální atmosféru, střih a hudební doprovod, které vytvářejí patřičnou atmosféru. Ale u mnoha z těch scén je velmi nejasné proč postavy dělají to, co dělají, a proč je zrovna tato scéna smutná nebo hořce ironická nebo plná naděje. A především: Co má kurňa tato scéna společného s předchozími scénami s týmiž postavami!?!
Je to snad ještě horší než u Kandidáta, protože Amnestie by měla mít složitý děj s mnoha postavami (disidenti, vězni, politici), jejichž osudy se mají ke konci filmu velmi osudově protnout. Pointa filmu má být zřejmě v tom, že Sametová revoluce nic nevyřešila a mocní nadále zneužívají slabé pro cíle, ale přísahám, že jsem z filmové zápletky vůbec nepochytil, z čeho by to mělo vyplývat. Shodou okolností jsem na novinářské projekci dostal stejnojmenný comics a "filmovou povídku", po jejímž přečtení jsem pochopil některé podzápletky, které mi v kině zcela unikly, a odvážím se trvrdit, že informace nezbytné pro jejich pochopení ve filmu vůbec nebyly. Velký problém mají tvůrci filmu s představováním postav, kdy často dochází k tomu, že se někdo objevuje ve třetí, čtvrté, páté scéně, a pořád netušíme, kdo to je a proč by nás měl zajímat. Ale také za to možná může mix zvuku, protože (podobně jako v Kandidátovi) je některým dialogům velmi špatně rozumět.
Trailer:
Na druhou stranu je výrazným pozitivem, že v Amnestii nikdo není nadabován tak hrozně jako v Kandidátovi. Většina postav mluví svou rodnou slovenštinou (a není to otitulkováno do češtiny), casting je velmi zdařilý a když vidíme nějakou vězeňskou scénu na téma "život v lochu není vždycky fajn", je působivá jako máloco v české kinematografii (jen ta jedna osamocená scéna!).
Nejzajímavější postavou pro mě byla disidentova zmrzačená manželka (Aňa Geislerová), která byla nečernobílá, dobře vykreslená (tedy nejen dobře obsazená jako většina ostatních postav, ale i dobře zahraná) a celkově její jednání mělo většinu filmu jasný smysl.
Typickým pro dramaturgickou nezvládnutost tohoto filmu je fakt, že když ve třech čtvrtinách dojde k titulní amnestii, neodnese si z toho divák prakticky žádnou jinou informaci než "Nějací vězni odcházejí z vězení a nějakým jiným vězňům se to z nějakého nejasného důvodu nelíbí." Ale hrají k tomu Depeche Mode, takže to není nuda.
A při závěrečných titulcích hraje toto a byl jsem na pochybách jestli to má být sofistikovaná meta-ironie, nebo méně sofistikovaná normální ironie, nebo je to myšleno vážně. Ale nenudil jsem se.
Jonáš Karásek by měl opravdu prorazit v Hollywoodu a točit za (relativně) málo peněz efektně vypadající adaptace videoher. Nevím o nikom v Čechách nebo na Slovensku, kdo by pro to byl vhodnější.