Recenze #3: Nabarvené ptáče - po ódách je čas na jednu "hate" recenzi

Je ale možné, že to není neschopností Václava Marhoula (režie, scénář, produkce), ale tím, že Marhoul velmi cíleně a konzistentně stvořil něco úplně jiného, než bych v životě chtěl vidět. Důležitou informací pro vás může být, že Tarkovského filmy mi připadají velmi nudné (i když Tarkovského styl oceňuji a obdivuji) a Nabarvené ptáče mi připadá jako nevydařený pokus o jejich co nejpřesnější imitaci (a také o imitaci Vláčila, když už jsme u toho)...

Ale teď pár slov k ději: Film vypráví o cestě malého chlapce (odhadem dvanáctiletého), který někdy za druhé světové války putuje někde po Evropě a dějí se mu všemožné ošklivé věci. Víc bych o ději napsat nemohl ani kdybych chtěl, neboť v něm všechno je záměrně neurčité a nedořešené. Tudíž nevíme (a zřejmě nemáme vědět), zda celé putování trvalo půl roku nebo pět let, kolik km chlapec ušel, kolika zeměmi prošel, a za kým/proč vlastně putuje. Ve filmu se mluví několika jazyky, z nichž jsem pochytil (pravděpodobně) češtinu, polštinu, ruštinu a nějaký další slovanské jazyky/dialekty, které jsem nedokázal identifikovat. Scény, ve kterých se nemluví česky, jsou opatřeny českými titulky (s pravopisnými hrubkami, což pravděpodobně záměr není).

Je to ale celkem jedno, neboť ve filmu se skoro vůbec nemluví a konkrétně hlavní hrdina řekne během celého snímku asi 30 slov, z nichž většina jsou citoslovce, když se mu děje něco ošklivého. Což se mu děje pořád. Zajímavé je, že na protagonistu občas jiní lidé mluví různými jazyky, ale on na to většinou nijak nereaguje, takže není jasné, kterým z těch jazyků rozumí.

Hlavní hrdina je totiž celý film naprosto apatický. Pravděpodobně to má implikovat, že je vší tou brutalitou zcela otupen, ale vypadá úplně stejně otupeně i na začátku filmu, než se s nějakou pořádnou brutalitou setká. V jeho apatické tváři není možné vyčíst vůbec nic. Může být buď zničený hrůzami války, nebo po mozkové mrtvici, nebo Terminátor. Když má občas nějakou emoci předvést (například zlobu na kozla), nepůsobí jeho výkon příliš přesvědčivě.

Film je rozdělen do přibližně deseti kapitol, které jsou uvozené jmény jejich vedlejších postav, což nemá žádný zjevný důvod a občas je to překvapivé. Například se objeví titulek "Karel a Robert", pak chlapec přijde do nějaké vesnice, tam ho dvacet lidí zmlátí, opije a znásilní, a pak následuje další epizoda, aniž bychom měli tušení, kdo byli Karel a Robert. (Přesně doslova takto to není, ale snažím se navodit dojem.) To možná souvisí s tím, že jde o adaptaci stejnojmenné knihy, ve které ta jména asi mají nějaký smysl. Žádná z kapitol nemá žádný vztah k zápletce nebo hrdinům žádné jiné, a kdyby se jich část vypustila nebo přeházela, pro vyznění filmu by to nic neznamenalo (ani se nedá říct, že by se jejich brutalita nějak stupňovala).

I v rámci jedné "epizody" je ale děj většinou (záměrně?) zmatený. Konkrétně si vzpomínám například na to, že je protagonista zavřen v jakémsi dětském koncentráku, ze kterého zřejmě několikrát uteče a několikrát se do něj vrátí, a v průběhu toho zabije člověka, aniž bychom tušili, jestli byl potrestán za útěk nebo vraždu, a proč byl nakonec propuštěn. Opět, je možné (a dokonce pravděpodobné), že to Marhoul takto natočil záměrně, ale když jsem uprostřed drancování vesnice viděl zcela bez kontextu vteřinový záběr, ve kterém nahý kozák za jízdy na koni souloží s nahou vesničankou, musel jsem se zasmát. Ale podobných okamžiků bylo málo...

Film má na české poměry fantastickou černobílou kameru (Vladimír Smutný). Nejlépe si je možno si celý snímek vychutnat jako sérii syrových obrazů plných stylové špíny a správně obsazených špinavých lidí (casting, kostýmy a výprava jsou výborné). Ale následkem chaoticky náhodného střihu často mizí atmosféra, kterou kamera stylově navozuje. Většině oněch působivých obrazů chybí koncepce a soudržnost mezi jednotlivými záběry.

Ve filmu je obsazeno několik světových skorohvězd (Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Barry Pepper, Julian Sands), z nichž někteří mají jen camea a málokterý má šanci něčím zaujmout, protože žádná role (s výjimkou hlavní) nemá více než jednotky minut.

K oné tolik diskutované brutalitě jen podotknu, že ve filmu není naprosto nic, co byste nemohli vidět v italském art-hororu před 50 lety, a naprosto nic, co by mě vytrhlo z letargie.

A "letargie" je bohužel klíčové slovo, protože film má dvě a tři čtvrtě hodiny, nemá žádnou hudbu, minimum dialogů, a minimum objektivního děje. Od začátku filmu až do deseti minut před koncem se stále opakují variace na totéž a chlapec je tlučen, znásilňován, topen, zakopáván a zotročován ve všech variantách. Většina toho je velmi naivně ztvárněná, a pokud jde o věrnou adaptaci původní knihy, tak silně pochybuji o tom, že tato má jakýkoliv základ v realitě (například bulvy z hlavy se tímto způsobem skutečně vyndat nedají).

Dokážu si představit film, který by měl 20-25 minut a vyvolal by ve mně zcela exaktně stejné emoce jako Nabarvené ptáče. A dal bych mu více procent, protože bych si ušetřil 140 minut nudy k nepřežití.

Hodnocení: 30%