Retro recenze: Lord Jim - Ryzí velkofilm s hvězdou Lawrence z Arábie

Za příběhem Lorda Jima stojí uznávaný anglický spisovatel a dlouholetý námořník Joseph Conrad, mezi jehož nejslavnější díla patří mimo jiné i legendární Srdce temnoty, tedy předobraz kultovní Apokalypsy Francise Forda Coppoly. Prvně jmenovaný titul se mi dostal do ruky, ale pro dost nejasné zapojování flashbacků a náročné vyjadřování jsem se do něj nedokázal začíst, zatímco filmová adaptace od režiséra Richarda Brookse se sleduje skoro sama.

Jedná se o ten druh rozmáchlé dobrodružné výpravy, jakou v tehdejší době razil hlavně slavný David Lean se snímky jako Lawrence z Arábie nebo Doktor Živago. A stejně jako v případě těchto titulů, i Lord Jim se plně opírá o psychický a duševní vývoj silného hlavního protagonisty, jenž v exotickém prostředí čelí náročným životním zkouškám. V tomto ohledu je ihned potřeba vynést do nebes Petera O'Toola, jenž podává tradičně uhrančivý a přesný výkon, který zpětně jen podtrhuje to absurdní počínání filmové akademie, jež tomuhle hereckému velikánovi z osmi nominací nepřidělila ani jedinou zlatou sošku (kam se ve smolařství hrabe DiCaprio).

Lord Jim je v podstatě příběhem o vině a následném trestu, který nejprve zavádí diváka v duchu Conradových dobrodružství na širý oceán, kde Jim společně s důstojníky v bouři zbaběle opouští uvězněnou posádku. Následně je sžírán pocitem viny a vykoupení hledá v pomoci domorodému kmenu, který je sužován bandity v čele s chladnokrevným Generálem (Eli Wallach). Jim výrazně ovlivní život zdejší komunity a je oslavován jako hrdina (Lord), avšak boží mlýny melou jistě a minulost se ho nehodlá tak jednoduše pustit.

Brooks nedokáže vyprávět tak pompézně jen prostřednictvím obrazu jako

David Lean a ve stopáži přesahující 150 minut se najde několik prázdných pasáží, ale pořád jde o nádherně vypadající a znatelně gradované dílo, jemuž 70mm formát sedí jako ulitý a které umí věrohodně vykreslit psychologické pohnutky hlavní postavy i epické akční scény ve druhé polovině. Dohromady to sice trochu skřípe a divák si od Jimovy morální odysey občas odskočí k jinému, akčnějšímu filmu, ale v závěru do sebe přesto všechny motivy srozumitelně zaklapnou a podtrhují nevyhnutelnost a osudovost příběhu.

Filmu jinak jednoznačně dominuje modrooký O'Toole, protože vedlejší postavy jsou přeci jenom výrazně šablonovité a nejvíce z nich zaujmou dva rozdílní záporáci v podání westernové ikony Wallacha a britského gentlemana Jamese Masona. A zapomenout nesmím ani na čarokrásnou palestinskou herečku Daliah Lavi, která moc rolí za svůj život neztvárnila, ale zde si ji mužská část publika může užívat do sytosti.

Lord Jim je typickým příkladem velké produkce šedesátých let, která se opírá o hvězdnou image svých herců, krásně zarámované obrázky, exotické prostředí a striktně stanovený psychologický vývoj. Poutavý střet hrdinství a zbabělosti a jeho důsledků možná postrádá režijní vyrovnanost Lawrence z Arábie a některé zvraty působí nuceně, ale ve výsledku vítězí dojem rozmáchlé dobrodružné podívané s řadou výborně inscenovaných scén a se silným vyvrcholením, které poselství filmu vkusně podtrhuje.

Hodnocení: 75%