Recenze #2: Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw jsou Tango & Cash pro komiksovou generaci

Americký speciální agent Luke Hobbs (Dwayne Johnson) a zběhlý britský špion Deckard Shaw (Jason Statham) jsou poté, co spolu zažili v předchozích letech (viz Rychle a zběsile 7 a 8), nuceni spolupracovat, aby našli Shawovu sestru Hattie (Vanessa Kirby), které se podařilo získat smrtelně nebezpečný virus, jenž se snaží pro své soukromé účely ukořistit nebezpečná tajná organizace, jíž oddaně slouží technologicky vylepšený elitní zabiják Brixton (Idris Elba)…

Rychle a zběsile se po (v dobrém slova smyslu) zlomovém pátém dílu z celkem obyčejné akční závodnické série určené hlavně (duševně) pubertálním fandům tuningu proměnila v až absurdně velkolepé akční filmy s obrovskými rozpočty (a i rostoucími tržbami), které tvůrcům umožnily natáčet skutečně masivní akční sekvence, srovnatelné svou monumentalitou a efektností s nejspektakulárnějšími bondovkami (zejména „mooreovky“ a „brosnanovky“) či novodobými komiksovými adaptacemi. V pětce se zničila půlka Ria de Janeira během krádeže obřího trezoru, v šestce došlo na dálniční honičku s tankem, v osmičce ve finální scéně hrdinové v autech už museli čelit dokonce atomové ponorce… No a ve stejně extrémně přepáleném duchu se nepřekvapivě nese i aktuální novinka Davida Leitche (John Wick, Atomic Blonde, Deadpool 2).

Hobbs a Shaw měli skvělou reklamní kampaň v podobě naprosto bombastických trailerů, které ve fanoušcích (nejen série, ale akčních filmů obecně) zákonitě musely vzbudit očekávání jedné z největších letošních žánrových událostí. A jen málokdy se u velkých a očekávaných filmů stává, že jsou PŘESNĚ takové, jaké jsou jejich upoutávky. Leitchův snímek je ale naneštěstí důkazem, že to samo o sobě automaticky neznamená výhru…

Ano, Hobbs a Shaw je rychlý a zběsilý (mrk) adrenalinovo-explozivní macho výplach plný hlášek, tedy zhruba to, co tvůrci slibovali a fandové očekávali. Háček je ovšem v tom, že pokud jste trailery viděli, film samotný už nic lepšího nenabídne, což je bohužel celkem běžná potíž s filmy, jejichž upoutávky jsou vynikající a budí obrovské natěšení – a často je to (logicky) z důvodu, že v nich vidíme všechny vrcholné momenty. A nové Rychle a zběsile nepatří mezi těch pár vyvolených, které své úžasné upoutávky dokázaly dorovnat, či dokonce překonat (z poslední doby např. Šílený Max nebo Logan: Wolverine).

Leitch se svým ansámblem sice nabízí téměř nonstop akci (jsou zde minimálně tři skutečně velké a několikaminutové akční sekvence, z nichž se každá odehrává v jiné specifické lokalitě, a mezi nimi nabízí několik menších akcí), ale SKORO VŠECHNY nejlepší a nejefektnější momenty z nich už jsme zkrátka mohli vidět dávno před premiérou. Druhý zásadní problém s akcí tkví ve filmu samotném. Jelikož se jedná o film, jehož hlavními hvězdami jsou v současnosti absolutní žánrové ikony, které by se jistě neztratily ani v 80. a 90. letech, kdy akčním filmům nekompromisně vládli Schwarzenegger, Stallone či Willis, určitě nebylo od věci čekat, že film bude k prasknutí naládovaný tučnými kontaktními souboji s náležitě propracovanou choreografií, z nichž bude divákům samovolně padat čelist k zemi. Výsledek? Spousta šíleného digitálního blbnutí (byť řemeslně solidně zvládnutého), úsměvných bondovských sci-fi serepetiček (samojezdící a transformující se motorky), sem tam nějaká ta zpomalovačka – ale to pravé drsné chlapské fyzično v podstatě nikde. Nejvíce to zamrzí při finální konfrontaci, jež proběhne v módu ‚dva slabší proti jednomu silnějšímu‘ - z té mohla klidně vzejít labužnická podívaná srovnatelná s obdobně zinscenovanými (dodnes strhujícími) souboji, jako jsou na konci Smrtonosné zbraně 4 nebo v prvním Zátahu. Jenomže nevzešla. Protože je úplně obyčejná. Ne špatná, ale zkrátka neobsahuje snad jediný zapamatovatelný cool moment…

To, že tu nikoho nic nebolí (jako v superhrdinských komiksech), hlasitě nepraskají zlámané kosti, neustřelují se nejrůznější části těl a další podobné oblíbené žánrové laskominy, by se určitě dalo částečně vyčítat nízkému ratingu, ale stačí si vzpomenout na výtečnou bitku Diesela s Rockem v pětce, popřípadě střety Stathama s oběma jmenovanými v sedmičce, a rázem víte, že problém zřejmě bude někde jinde...

Zmiňovaná relativní matnost a nedotaženost akčních scén je smutnější o to víc, že Johnson, Statham i "černý Superman" Elba si své jednorozměrné drsňáky viditelně užili, a to i navzdory tomu, že všichni tři nepochybně moc dobře věděli, jak moc jsou zápletka a děj nekompromisně stupidní a že občas musí pronášet křečovitě tvrďácké a nepříliš vtipné repliky a hlášky (naštěstí humoru a nadsázky je ve filmu tak moc, že alespoň občas se nějaký vtípek zákonitě povést prostě musí).

Leitch po rozporuplné Atomic Blonde svou rychlou a zběsilou odbočkou potvrdil, že na svého kolegu Chada Stahelskiho (John Wick 1-3) jako režisér zatím stále nemá. Zatímco letošní John Wick překypuje, stejně jako jeho dva předchůdci, oslňujícími nápaditými akčními scénami (a navíc velmi konzistentní stylovou atmosférou), Hobbs a Shaw se o totéž pokoušejí s velmi proměnlivým výsledkem. Těžko říct, jak velký vliv na konečnou podobu snímku měli jeho producenti, respektive jak moc volné ruce Leitch při natáčení (ne)měl. Jisté je to, že dosáhnout na největší klasiky buddy movie subžánru (Smrtonosná zbraň, Poslední skaut, Tango a Cash) se mu sice nepodařilo, nekoukatelnou katastrofu ale také určitě nestvořil...

... tedy za předpokladu, že nejste zapřísáhlý milovník festivalových artovek, opovrhující jakoukoliv podobou komerční zábavy. Pak budete trpět.

Hodnocení: 65%