Recenze #2: Pokémon: Detektiv Pikachu - Dětinštější verze Smrtonosné zbraně?

Pokusy o převedení videoher na plátno se začaly objevovat v 90. letech a od premiéry otřesných Super Mario Bros. (1993) jich tu nebylo málo. Drtivá většina z nich dopadla hrozně a jen několik málo dosáhlo průměru či lehkého nadprůměru. Za první kategorii stačí zavzpomínat na Mortal Kombat (1995), Laru Croft s Angelinou Jolie, sérii Resident Evil, celovečerní paskvily od legendy špatných filmů Uwe Bolla nebo novější projekty jako Princ z Persie (2010), Assassin´s Creed (2016) či libovolný Hitman.

Těch pár snímků, které dopadly obstojně - Warcraft (2016), Tomb Raider (2018) - však stále nebylo vysloveně dobrými filmy a od opravdového úspěchu je dělilo hodně. Ale pořád to byl překvapivý nárůst kvality oproti letům předešlým.

Nezmiňuji filmy o videohrách, protože tam se povedených kousků objevilo o dost více - Ready Player One (2018), Jumanji (originál i remake) i Raubíř Ralf (2012) jsou nadprůměrné snímky, které dalece přesahují kvality přímých adaptací.

A stejně jako tomu bylo například u superhrdinských filmů, Hollywood se nevzdává a znovu a znovu to zkouší, hledaje ten jeden snímek, který to změní. A všechno čím dál víc naznačuje tomu, že se takový film blíží.

Je tím filmem Detektiv Pikachu? Na to odpověď nemám. Je, není, to ukáže až budoucnost. Jedno ale je jasné už teď, snímek o žlutém Pokémonovi se rozhodně zařadí na vrchol žebříčku nejlepších filmových adaptací videoher. (Pro ty z vás, kteří nejsou obeznámeni s fenoménem, Pokémon: Detektiv Pikachu je původně hra na japonskou konzoli Nintendo.)

Snímek ale jako klasická adaptace videohry nepůsobí, protože zatímco se všichni ostatní snaží do dvouhodinové stopáže vměstnat co nejvíc notoricky známých prvků z předlohy, pokémoní detektivka buduje plnohodnotný snímek. Díky tomu při odchodu z kina cítíte, že jste viděli film a ne prostoduchou přehlídku fan service gagů.

Celý je vybudován tak, aby si ho užil i úplný neznalec Pokémonů, ale čím více jste s celým tím světem obeznámeni, tím lepší a bohatší to pro vás bude zážitek. A teď nejde jen o občasná pomrknutí a easter eggy, ale o celou hromadu pomrknutí a easter eggů skrývajících se ve všech koutech živého, barvitého a tepajícího světa Ryme City. To zde ovšem na rozdíl například od Avengers: Endgame (2019), kde to je koncipováno tak, že filmaři počítají se základními znalostmi univerza, funguje jako přidaná hodnota. Všechny informace potřebné k pochopení příběhu, motivací postav a pravidel světa se nenásilnou formou dozví divák v průběhu filmu.

Zmíněný worldbuilding (výstavba světa) a celkově vizuální stránka dominují celému snímku. První, co bije do očí, je volba barev a prostředí, Ryme City totiž mnohem víc než klasické seriály Pokémon připomíná výsledek spojení Blade Runnera (kyberpunkové město plné neonů a moderních technologií), Jak vycvičit draka (vztah postav) a Příšerek s. r. o. (vizáž postav). Městské prostředí, stejně jako v nedávné Alitě (2019), dýchá životem, má hloubku a detail. Díky tomu působí ve své nerealističnosti naprosto uvěřitelně. Vrcholem této iluze jsou však Pokémoni samotní. To, co trikařské oddělení dokázalo, je dechberoucí. A v čele toho všeho je Pikachu, bez diskuzí nejlepší CGI postava tohoto roku. (Ani fialový plešoun nemá šanci.) Jeho srst je propracovaná do posledního detailu a komplexně reaguje na okolní vlivy jako je déšť, špína, prach, vítr apod. To do takové míry, že místy člověk zapomíná, jak těžké muselo být to dokázat, a když si to uvědomí, rozum zůstává stát. Nominace na Oscara za Nejlepší efekty by měla být naprostou samozřejmostí.

Totéž se bohužel nedá říci o příběhu. Ten je místy až moc jednoduchý, předvídatelný a přímý. Snaží se sice o mysteriózní zápletku, ale ta moc nefunguje, stejně jako úhlavní záporák. Bohužel hlavní protagonista Tim na tom není o moc lépe. V jeho případě to ale zachraňuje vztah mezi ním a Pikachuem, který působí jako taková dětinštější PG-13 verze Smrtonosné zbraně (1987).

Vedlejší postavy většinou nevystoupí ze svých archetypních rolí a z hereckého obsazení stojí za zmínku jen Bill Nighy a Ken Watanabe. Jejich účast působí tak nějak podivně, protože to je přece jen adaptace videohry o Pokémonech a na rozdíl od Ryana Reynoldse se k takovýmhle projektům obvykle neupisují. Rozhodně to ale není na škodu.

Sečteno podtrženo je Detektiv Pikachu zdaleka nejlepší adaptací videohry, která funguje jako samostatný plnohodnotný film. Příběh je sice jednoduchý a předvídatelný, s archetypními postavami, ale zato snímek mnohem víc sází na parťácký vztah mezi Timem a Pikachuem ve stylu Smrtonosné zbraně, úchvatné CGI a detailní worldbuilding. Zabaví děti (viděno na premiéře, kde se ratolesti rozhodně bavily), ale nebude nudit ani dospělé. Nabízí kombinaci silné, relativně dospělé atmosféry a dětinské komedie. A pokud máte rádi Pokémony v jakékoliv z jejich mnoha podob, návštěva kina by měla být samozřejmostí. Pro zbytek to bude příjemný film o malých příšerkách, který odsýpá, baví a zanechá ve vás příjemný pocit po odchodu z kina.

Hodnocení: 75%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE