Recenze: Iron Sky: The Coming Race - Hitler se nevzdává a osedlává Tyranosaura

Pokračování podle všeho nevznikalo nijak hladce a tvůrci vedle finančního příspěvku od Finské filmové nadace spoléhali i na pomoc samotných fanoušků skrze portál Indiegogo. Promo video bylo za tímto účelem vypuštěno do světa již před pěti lety a od té doby příznivci originálu napjatě očekávali vytoužený celovečerák, v němž si nesmrtelný Hitler osedlá místo koně Tyranosaura Rexe. A jakkoli já osobně podobně nezávislým nadšeneckým projektům fandím a původní Iron Sky se mi velmi líbilo, při sledování sequelu se místo nadšení dostavoval syndrom plácaní po čele a zmraženého úsměvu.

Planeta Země se po vypuknutí nukleární války stává v budoucnu neobyvatelnou a poslední hrstka přeživších lidí se skrývá v bývalé nacistické pevnosti na temné straně Měsíce. Mezi nimi i neohrožená a chytrá Obi Washington (Lara Rossi), dcera dvou hlavních hrdinů původního příběhu, která se přimluví za ubytování nové skupinky zemských uprchlíků. Společně s nimi však přicestuje i bývalý nacista Wolfgang (Udo Kier), který před Obi odhaluje tajemství nesmrtelnosti a vypráví jí o legendárním podzemním městě Agatha, v jehož centru leží ohnisko všemocné energie, samotný Svatý grál. Obi v tom spatřuje jedinou šanci na záchranu chátrající a hladovějící vesmírné stanice a se skupinou přátel se do bájného města vydává. Tam ji ale čeká série nelidských a dinosauřích překvapení.

U sequelů úspěšných filmových značek se většinou říká, že musí být větší, dražší a v případě béčkových sci-fi také šílenější a odvázanější než originál. V případě Iron Sky to vypadá, že Timo Vuorensola se přesně o něco takového pokusil, ovšem v jeho podání se výsledek protáčí o 180 stupňů směrem k mottu "dražší, stupidnější a trapnější". Nějaké to solidní výpravné měřítko sice filmu místy zůstává a vedle obstojně zvládnutých efektů potěší pár popkulturních referencí a nápadů (sekta na měsíční základně uctívající Steva Jobbse × Steve Jobbs jako jeden z historických zlosynů přežívajících v podzemí), ovšem jinak je Iron Sky: The Coming Race hořkým zklamáním.

Příběhu schází tempo a spád a vyprávění působí tentokrát dost amatérsky a odflákle, takže zase musíme přetrpět vysvětlující voiceovery z úst hlavní hrdinky, která je navíc, podobně jako takřka všechny zbylé postavy, šíleně nevýrazná a nesympatická. Celé to vypadá, jako kdyby parta nadšených patnáctiletých dětí koukala týden na všemožně kvalitní sci-fi snímky a poté podle nich dala dohromady scénář, v němž se najde snad všechno a zároveň nic. Jednička fungovala jako čistá žánrová reference a politická satira, která dobře gradovala a vtipně své aktéry rozvíjela, dvojka je dobrodružný fantasmagorický paskvil, který si otevřeně utahuje z náboženství a kulturních tradic, aniž by to nějak systematicky dokázal zužitkovat.

Celé by to možná docela dobře fungovalo jako počítačová hra, protože hráč by mohl nejprve pronásledovat nepřítele ve vesmírné základně, pak utíkat v džungli před dinosaury a nakonec si i zablbnout s kosmickými loďmi. Film však s jeho dětinským smyslem pro humor a trapnými zvraty, které charakter klišé spíše posilují než aby jej zesměšňovaly, musí každého diváka, který má jen trochu nakoukáno, hrozně prudit a otravovat. Nechce se mi věřit, že za tímhle neuspořádaným a nudným bordelem opravdu stojí stejný tvůrčí tým, který před sedmi lety dokázal vykouzlit tak zábavný a vynalézavý trash výplach.

Překvapivý úspěch originálu se neopakuje, měřítka vypravěčské kreativity a cinefilní zábavy zamrzla až nehezky blízko filmařské úrovně Uwe Bolla. Iron Sky: The Coming Race je hrdě předkládaným dobrodružstvím od fanouška pro fanoušky, jenže s jeho tematickou rozsáhlostí se současně smršťuje okruh diváků, kteří těmi požadovanými fanoušky ještě budou. Párkrát se u toho dá zasmát a vizuál neurazí, ale film spojující nacisty, dinosaury a vesmír má prostě vypadat úplně jinak - lépe, mnohem lépe.

Hodnocení: 30%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE