Recenze: The Beach Bum - Matthew McConaughey utržený ze řetězu, nehezká ženská ňadra a černý humor!
Pak se stane cosi tragického, Moondog přijde o přísun peněz a je nucen okolnostmi, aby se aspoň trochu sebral a něco se svým životem udělal. Udělá?
The Beach Bum je zatím nejvíce mainstreamový film Harmonyho Korina (Spring Breakers). Znamená to, že v něm není téměř žádné nastavování zrcadel a žádný sofistikovaně skrytý hlubší smysl (nebo je skrytý tak sofistikovaně, že jsem si ho nevšiml). Nekritizuje žádnou část společnosti, chce jen bavit. Tedy, pro někoho útlocitnějšího to může být až příliš intenzivní (občasné násilí i smrt, nehezká ženská ňadra, nehezcí lidé, sprostá slova), ale mně to přišlo příjemně černohumorové. A originální!
Totiž, kdybych vám nějaké scény filmu detailně popsal (čistě fakticky popsal, co se v nich děje), mohlo by vám připadat, že popisuji nějakou strašlivou nekomedii s Adamem Sandlerem. Scény v tomto filmu totiž většinou nejsou vtipné tím, co se v nich děje, ale tím, jak je to natočeno a jakou to má atmosféru. Přebarvená kamera v malebných i nemalebných zákoutích Floridy, pseudochaotický střih a velmi pečlivě zvolená hudba přispívají k tomu, že jsem občas měl vyloženě labužnické pocity (například při důležité smrti, která je současně smutná i legrační).
The Beach Bum mě zaujal podstatně více než Gilliamův trochu podobný Strach a hnus v Las Vegas (1998). Obecně nemám moc rád filmy, které nemají žádnou pořádnou zápletku, ale v případě tohoto díla se jedná o velmi snesitelný zážitek. I díky tomu, že má sympaticky střídmých 95 minut.