Recenze: Unicorn Store - Co se stane, když Captain Marvel usedne do režisérského křesla?

Unicorn Store je natočen v souladu se sociální angažovaností Brie Larson. Její zřejmě dobře myšlené, leč nešťastně formulované a naivní pokusy o větší diverzitu nejenom na novinářském poli (kde dominantní zastoupení patří bílým mužům) až překvapivě korespondují s jejím režisérským debutem, poprvé uvedeným už na festivalu v Torontu v roce 2017 a v současné chvíli distribuovaný Netflixem. I tady se Brie Larson vyznačuje snahou podpořit jedinečnost individuality, která bývá mnohdy tlumena nepochopením ze strany okolí, i tady ale pohříchu naráží na limitované možnosti přímo a trefně artikulovat své myšlenky.

Bylo by nespravedlivé připisovat vinu jen režisérce a nutno podotknout, že patřičný vliv na ztroskotání nese i scenáristka Samantha McIntyre. Základní příčinou neúspěchu v příběhu o udržení si unikátního zření na svět je jakákoliv absence takové vlastnosti. Rozpor umrtvující unifikace a osvobozující osobitosti je redukován na kontrast barev a oblečení – tedy mdlé šedi pracovníků firmy a rozbujelé barevnosti hlavní hrdinky, jejímiž největšími zbraněmi jsou třpytky a duhy. Banalita zprostředkování společně s vyprahlostí nápaditosti se projevuje i v laciných dialozích. Ty jsou naladěny na vlně absurdní komiky směřující k trapnosti, což je jediný fungující záměr scenáristky, umně realizovaný především hereckou dvojicí Brie Larson a Hamish Linklater. Jinak scénář bezradně tápe ve snaze cokoliv působivě zprostředkovat obecenstvu, od drobného sociálního apelu (obtěžování na pracovišti) až k primární myšlence.

Kit nelze odepřít podstatný rys dětskosti, která se však projevuje nejhoršími možnými charakteristikami. Neoplývá prozíravým pohledem dětí, jež ve své nezatíženosti konvencemi mimoděk pronášejí fascinující moudra. Zdůrazněna není ani bezelstnost, s kterou děti upřímně vyslovují i nejtrpčí pravdy. Naproti tomu je Kit akumulací negativních vlastností bohorovného mileniála. Je sobecká, občasně až zlá, přestože její trpkost postrádá řádného opodstatnění.

Její egocentrická povaha a touha po instantním štěstí v podobě jednorožce jsou (včetně výše načrtnutého) tématickým jádrem filmu, který postupně spěje ke katarzi, procitnutí. Kit se musí ze své dostředivosti otevřít světu, nalézt opravdové hodnoty, dospět a zároveň zůstat věrná sama sobě. Celé tohle hledání vlastní identity okořeněné špetkou magie ale stojí na vratkých základech a je prezentováno nanejvýš nezpůsobile. Extrémní nesympatičnost ústřední postavy vybízí (i přes univerzálnost tématu) k totálnímu odcizení diváka. Navíc, jak již bylo řečeno, její konflikt je uměle vystavěný. Nečelí žádným reálným peripetiím a (nezáměrně?) připomíná jeden z typů dnešní nejisté mládeže, jejichž jediným úkolem je naleznout sama sebe v překotném světě nekonečných možností. Nehledě na to, že proživatelkou tohoto stavu, povětšinou spojeného s pubescentním a adolescentním věkem, je postava ztvárněná devětadvacetiletou Brie Larson.

Přes celkovou plytkost lze hodinu a půl dlouhou, neplodnou snahu autorů zhlédnout vcelku pohodlně (hlavně díky povedenému castingu), nesmíte ovšem příliš přemýšlet. Pokud to totiž učiníte, vyjeví se vám bezobsažnost pečlivě kamuflovaná za mlhou barevných konfet. A budete uvrženi do tragického paradoxu nutkavé potřeby světu něco sdělit, aniž bychom věděli jak.

Hodnocení: 40%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE