Recenze: Mirai, dívka z budoucnosti - když do života malého chlapce vstoupí sestřička
Do toho se nějak záhadně aktivuje magický strom na zahradě a začnou se pod ním objevovat různé magické postavy, včetně budoucí verze Mirai (asi patnáctileté). A ty berou Kuna na magické výlety, které mu snad odhalí smysl života, vesmíru a rodiny. Slovní hříčka v původním názvu spočívá v tom, že japonské slovo "mirai" (které se píše jinak, než vlastní jméno Mirai), znamená "budoucnost".
Z předchozích odstavců (a z prvních pár desítek minut filmu) si pravděpodobně uděláte docela přesný obrázek, co se na plátně bude dít, jaké vyznění to bude mít a jakým způsobem vás to bude chtít chytit u srdce. Jinými slovy, i když se v tomto filmu Kun setkává s bizarními postavami a vydává se na bizarní výlety mimo naši realitu (dost podobně jako v mém oblíbeném Hřišti snů), většina z toho je vlastně hodně předvídatelná a když to na konci filmu všechno do sebe očekávaným způsobem zapadlo, příliš velké dojetí jsem necítil a měl jsem spíš pocit "no zaplaťpánbůh, konečně".
Animace je většinou velmi příjemná (včetně občasného citlivě použitého CGI) a po technické stránce prakticky není filmu co vytknout. Ovšem několikrát mě značně iritovala hudba, která mi připadala k dané scéně naprosto nevhodná a zabíjející její atmosféru (např. při prvním setkání s antropomorfním psem pod stromem).
Trailer:
Ale hlavní je, že to dějově / emocionálně celé drží pohromadě jen tak tak a že mi značné procento scén (například těch prvoplánovitě humorných) připadalo dost zbytečných. Nejvíce mě vlastně na filmu zaujalo, že jsem trochu nahlédl do těžkého života mladých rodičů v současném Japonsku (tedy ty nefantaskní scény).