Recenze: Leaving Neverland - smutná výpověď o lidské lhostejnosti a odkazu, za který si Jackson může sám

Dokument Leaving Neverland je osobní zpovědí dvou již dospělých mužů (Wadea Robsona a Jamese Safechucka), kteří tvrdí, že je Michael Jackson sexuálně zneužíval od jejich sedmi let. Snímek se opírá čistě o jejich tvrzení. Nepředkládá nové forenzní důkazy (jak by ostatně po tolika letech mohl) a celkový obrázek doplňují osobní zpovědi rodinných příslušníků. V rámci podpoření rekonstrukce je pak využita řada dobových záběrů (a několik moderních leteckých, který vznikly za pomoci dronů a do celku se hrozně nehodí).

Hybatelem "dění" je sice obvinění Michaela Jacksona z pedofilie, ale o tom dle mého Leaving Neverland primárně nevypráví (ostatně, koho to může ještě dnes překvapit - vtípky na tohle téma jsou v étery od nepaměti). Mnohem důležitější je omáčka okolo, která zpovídané rámuje.

Řada věcí je samozřejmě sporná. Je sice zajímavé slyšet o tom, že měl Jackson údajně důmyslný bezpečnostní systém v chodbě vedoucí k ložnici, aby s předstihem věděl o každém příchozím, ale nevidíme ho, nemluví o něm konstruktér, je to zkrátka jen jedna z mnoha nepodložených informací, jež lze lehce napadnout. Stejně jsou na tom zpovědi Robsona a Safechucka. Ti dříve nejednou vypovídali ve zpěvákův prospěch. Jejich "nové" verze sice podporují příbuzní, ale i tady jsme v kategorii "jedna paní povídala".

Něco jiného jsou samozřejmě emoce. Jsou opravdu zainteresovaní tak dobří lháři a herci, aby dokázali ustát všechny ty nálady? Na to často dokument mluví málo v jejich prospěch. Ale stále jsme v rovině spekulací, kterým se budou fanoušci zuby nehty bránit - protože kdo by chtěl o svém idolu podrobně slyšet, jakým způsobem si za zavřenými dveřmi své malé Země Nezemě užíval s nezletilými chlapci? Jenže nejde o to, co nám dokument konkrétními slovy říká. Jde o to, co přímo ukazuje. A tady padá kosa na kámen.

Na ploše čtyř hodin prezentují autoři nejen řadu rozhovorů, ale též dobových záběrů, kde je Jackson doslova obklopený dětmi. Dotýká se jich, laškuje si nimi, evidentně si užívá jejich společnost. A tady už jsme v rovině, kdy si snadno můžeme dohledat, že skutečně v tu a tu dobu byl rok viděn s tímto chlapcem, později s jiným a tak stále dokola. Také se Jackson netajil tím, že děti u něj skutečně spaly s ním v jeho ložnici sami, aniž by na tom komukoli (včetně jejich rodičů) přišlo cokoli divného. A v ten moment začíná z dokumentu mrazit. Případ Jacksona totiž není jako u Harveyho Weinsteina, kde vše probíhalo za zavřenými dveřmi. U Jacksona se celý svět díval, ohromen jeho slávou, která se zpětně jeví téměř nadpozemská (dnes už podobné hvězdy zkrátka nevznikají) a nepokládal otázky. Můžeme se bavit o mistrné vypravěčské manipulaci, ale při sledování se nejde zbavit pocitu, že přesně tak, jak si Jackson vodil svůj doprovod, vodí jiné hvězdy své milence a milenky. Jen u Jacksona tomu doprovodu nikdy nebylo víc jak deset let.

Čím více dokument postupuje, tím je jasnější, že vypráví hlavně o lidské lhostejnosti a traumatu, která si s sebou neseme po celý zbytek života. I kdyby šlo o pouhou fikci, dobře by odpovídala na otázku, proč oběť zneužívání tak často brání svého trýznitele. Jak daleko je třeba zajít, aby si člověk řekl "není to moje chyba". O tom, jak fatálně mohou selhat rodiče, pokud se nechají opít pozlátkem moci. Kdybychom Jacksona z rovnice vyňali a naslouchali pouze příběhu dvou mužů, kteří vypráví o překonání nejtěžšího období svého života, zůstal by silný obrázek o tom, jak může zneužívání nadobro někoho poznamenat. A že ne vždy lze dělit na černou a bílou.

Leaving Neverland je možná neuctivý k odkazu Michaela Jacksona jako člověka, ale přiznejme si to - tím, jak žil, si za to do určité míry může sám. A že na tom celém nebylo něco v pořádku, to bychom neměli ignorovat...

Hodnocení: 70%