Recenze #2: Captain Marvel - Další z produktů pásové výroby filmů MARVEL/Disney

Avengers: Endgame (2019) ještě daleko, tak je potřeba, aby MARVEL představil v sólo filmu hlavního nováčka univerza - Captain Marvel aka Carol Denvers (Brie Larson) - a důležitou hráčku v další týmovce proti fialovému plešounovi. A přesně to je celý film. Dvě hodiny dlouhé představení hrdinky, bez opravdového zájmu splněný krok ve formuli na vydělávání peněz a vata, která vyplňuje mezery mezi jednotlivými díly Avengers. Nemá to svěžest Spider-Man: Homecoming (2017), styl Iron Manů či libovolného Captain America. Spíš to připomíná Ant-Man a Wasp (2018). Bohužel jen v tom špatném.

Celý film se točí kolem hlavní hrdinky hledající svou minulost. Bohužel to, co mělo být odrazovým můstkem k příběhu á la Agent bez minulosti (2002), skončilo jako hodně slabý odvar zmíněného, kde absence vzpomínek a minulosti postavy způsobuje nemožnost se s ní doopravdy sžít. Většina zvratů je totiž špatně provedených - dají se čekat nebo působí nevěrohodně vzhledem k dosavadnímu vývoji postav.

Navíc ne nadarmo se říká, že hrdina je jen tak silný, jako jeho záporák. A ten chybí. Hlavní antagonista tady totiž není pro hrdinku opravdovou výzvou a celý její souboj s ním tak působí jen jako další odškrtnuté políčko v receptu, na jehož konci čeká origin story.

Výsledkem je, že ani jedna z dějových linií není zajímavá, překvapivá nebo napínavá. Všechno se to děje, jak jsme to už viděli dít se tolikrát, jen s jinými obličeji. Jenže například takový Doctor Strange (2016) měl alespoň zdařilou vizuální stránku a charismatické hlavní postavy.

Tenhle snímek postrádá oboje. Jak jsme již zvyklí, akce spěje k počítačem vygenerované bitvě na konci třetího aktu. Všechno je to barevné, přehledné a protažené stejným barevným filtrem jako zbytek MCU. Jenže občas se uprostřed toho objeví záběry, které vypadají skvostně a nepříjemně tak kontrastují s převažujícím zbytkem.

Charismatičtí jsou tady všichni okolo, jen ne Carol Denvers, která by chtěla být cool, fresh hrdinkou trousící drsné hlášky, ale nedaří se jí to. Nick Fury (Samuel L. Jackson) konečně dostal prostor, a navíc v období, které předchází zbytku MCU. Díky tomu máme šanci ho vidět v jeho veselejším období života, s vlasy a oběma očima. A stojí to za to, protože pokud jít na Captain Marvel (2019), tak kvůli vedlejším postavám a tomu obrovskému objemu fan servis (informace a pomkrnutí, jenž pochopí jenom fanoušci) momentů, které dále odhalují mytologii MCU včetně toho, jak přišel Fury o oko. Jako parťáka dostane ředitel S.H.I.E.L.D.u kocoura Goose. Ten si drze přivlastňuje všechny scény, v nichž se ocitá, a společně s jednookým (ve filmu dvouookým) agentem kralují. Jude Law jako Yon-Rogg nezklame a podává standardní fajn výkon.

A i když je většina CGI průměrná, tak Furyho omlazení vypadá dokonale a dá divákovi téměř okamžitě zapomenout, že pod ním je sedmdesátiletý herec bez vlasů. Totéž ale neplatí pro agenta Coulsona (Clark Gregg), který se tady objeví taky, ale vypadá přinejmenším odbytě.

Další faktor, napomáhající průměrnosti filmu, je hudba. Ta totiž přesně spadá do šuplíku MARVEL hudba. Nevýrazná, stavějící na stejných nástrojích a sloužící jen a jen jako pozadí pro děj. Ano, občas se objeví výjimky - Iron Man (2008), Black Panther (2018) atd. -, ale jsou to jen výjimky.

Často probíraným tématem ohledně filmu byl silný, v Americe výrazněji rezonující feministický tón. Captain Marvel je totiž první MARVEL superhrdinkou, co dostala celovečerák a Anna Boden je první ženskou režisérkou. A tam nastává další problém. Snímek totiž nezvládá uchopit myšlenku tak, aby zapadla do příběhu, což způsobuje nejeden křečovitý moment. Tím získává DCEU první vítězství nad svým sokem. Wonder Woman (2017) s Gal Gadot v hlavní roli a pod režijní taktovkou Patty Jenkins to totiž dokázala. Nepomáhají tomu ani prohlášení herečky Brie Larson o rasové a pohlavní diverzitě mezi filmovými kritiky, které nepotěšily ani hlavouny Disneyho - liberálně smýšlející, dušínovsky se prezentující společnosti fungující na principech totalitních režimů. Tady je záznam.

Film stejně tak obsahuje několik zbytečných a zápletku neposouvajících momentů a postav. Například Ronan - ten z jedničky Strážců Galaxie (2014) - se jenom ukáže a odletí.

Celkový dojem je tak přinejlepším průměrný. Je to jako katalog IKEY. Otevřeli jste ho pod dojmem vábivé reklamy na něco nového, svěžího. Už vás několikrát překvapil svou nápaditostí, a tak doufáte. Místo toho ale najdete tu stejnou skříň HURDAL za tutéž cenu jako minule. Jenže v ní objevíte něco, co vás příjemně potěší. A co to je? Na to už analogie s IKEOU nestačí, ale myšlenka je snad jasná.

Na Captain Marvel se totiž nevyplatí chodit kvůli tomu, co je vidět na povrchu, v trailerech a reklamách, ale kvůli tomu „zbytku“. Kvůli příjemnému ponoření do mytologie univerza, které si většina z nás oblíbila, kvůli skvělému Furymu a obecně velmi povedeným vedlejším postavám, kvůli propojení s Infinity War, potažmo Endgame. Ale ne kvůli origin story, která má vyvolat zájem o postavu a nějaké větší a hlavně hlubší sympatie. V tom Captain Marvel selhává na většině front. Film to není vysloveně špatný, jen je takový nevýrazný a přehnaně bezpečný.

Závěrem: pocta, kterou snímek vzdává Stanu Lee, je tak nedostatečná, neupřímná a odbytá, že to až bolí. Není ani z poloviny srovnatelná s tou z Rychle a zběsile, patřící Paulu Walkerovi, a jestli to MARVEL nenapraví, fanoušky to asi příliš nepotěší, protože ikona, jako byl Lee, si zaslouží víc...

Hodnocení: 50%