Recenze: Mary Poppins se vrací - jak si u Disneyho poradili s pokračováním klasiky?

K Mary Poppins mám vřelý až religiózní vztah. Velmi doporučuji přečíst si mou starší retro-recenzi, kde to vysvětluji. Pak vám možná bude jasnější, proč mě Mary Poppins tolik zklamala. Ale nejdříve k ději:

Mary Poppins se vrací se odehrává přibližně čtvrt století po původním filmu, t.j. někdy ve 30. letech minulého století, za dob hospodářské krize. Manželé Banksovi jsou dávno mrtví. V jejich původním domě žije jejich syn Michael (nyní Ben Whishaw), kterého často chodí navštěvovat jeho sestra Jane (Emily Mortimerová), aby mu pomáhala s výchovou jeho tří malých dětí (manželka mu loni umřela). O všechny se stará jejich služka Ellen (Julie Waltersová), která asi má být ta samá Ellen jako v prvním filmu.

Film začíná tím, že je na dům Banksových uvalena exekuce bankou, ve které Michael na poloviční úvazek pracuje (stejnou bankou, ve které pracoval jeho otec). Aby byla exekuce zrušena, musí Banksovi do páteční půlnoci najít doklad, potvrzující, že vlastní akcie oné banky (které exekuci bez problémů pokryjí). Jelikož je toho na Bena všeho nějak moc, vznikne rodinná krize, a opět se zjeví Mary Poppinsová (tentokrát Emily Bluntová), aby prováděla skopičiny a všem pomohla.

A ještě jsem se zapomněl zmínit o lampářovi Jackovi (Lin-Manuel Miranda), který se s celou rodinou kamarádí, dlouho zná Mary Poppins, a je druhou hlavní postavou příběhu.

Ano, na druhou hlavní postavu příběhu jsem si vzpomněl až nakonec a nepamatuji si, že by pro film byla nějak důležitá...

Abych mohl film pořádně ohodnotit, musím nejdřív vzít v úvahu, co vlastně chtěli tvůrci natočit. A musím říct, že v tom nemám úplně jasno.

Kdybych byl Disney a natáčel pokračování Mary Poppins (po více než 50 letech), asi bych se rozhodl co nejvíce imitovat křiklavě barevnou stylizovanost původního filmu, kýčovitou muzikálovost, naivitu a bezbřehý optimismus. Ale nic z toho v nové Mary Poppins není!

První, co mě praštilo do očí, byl Londýn. Londýn v nové Mary Poppins vypadá (většinou) realisticky, šedivě a nezajímavě, a klidně bych věřil, že se natáčelo v dnešním skutečném Londýně (což skoro určitě není pravda, ale dost záběrů tak vypadá). Kouzlo původní Mary Poppins pro mě spočívá i v tom, jak studiově, stylizovaně a nerealisticky v ní všechno vypadá. Podobné kouzlo se v novém filmu vyskytuje jen velmi sporadicky.

Dále bych očekával, že půjde o muzikál a že aspoň některá jeho čísla budou velkolepá. I v tomto ohledu mě film těžce zklamal. Především jsem nucen konstatovat, že ze všech použitých písniček (je jich asi 10) mě ve filmu nezaujala ani jedna. Což je pro mě velmi překvapivé, neboť jejich autorem je Marc Shaiman, od kterého se mi extrémně líbily písničky v South Parku nebo v Hairsprayi. V hudbě je mnoho odkazů na původní písničky z roku 1964, které jsou dojemné, ale jde pouze o melodické odkazy v instrumentální hudbě, kterých si málokdo všimne. Všechny písničky jsou kompletně originální.

A přestože se při některých hudebních číslech dějí na plátně výpravné věci (lampáři předvádějí na kolech BMX triky!), režisér Rob Marshall je všechny natáčí zmateně, nebo spíš "lajdácky". Velmi rychle se stříhá a kamera většinou zabírá zpěváky a tanečníky v nepřehledných detailech, kdy pořádně nevidíme ani jednu celou postavu, natož abychom si mohli vychutnat celkový záběr s nějakou promyšlenou choreografií, kompozicí nebo kamerovou jízdou. Za zmínku stojí, že snad všechny trochu epičtější scény filmu jsou vidět v traileru.

Mnoho prvků nové Mary Poppins je zjevně inspirováno věcmi v prvním filmu: kominíci -> lampáři, kreslený svět v obrázku na chodníku -> kreslený svět v porcelánové míse, trhlý strýček -> trhlá sestřenice, dětská nechuť uklízet -> dětská nechuť koupat se, důchodkyně s holuby -> důchodkyně s balónky. Ale je to většinou jen otrocké kopírování, kdy na sebe scény nemají žádnou návaznost (ani tu pohádkovou) a neustále jsem měl nutkání hledat v nich další a další logické nesmysly (což asi u filmu o nestárnoucí létající chůvě není dobře).

Nicméně, co se týče děje: Mary Poppins se vrací má na rozdíl od prvního filmu jasného prvoplánovitého záporáka (Colin Firth jako zlý bankéř), který Michaelovi sadisticky komplikuje jeho nezáviděníhodnou situaci, do které se dostal zcela vlastní vinou (vzal si půjčku, tři měsíce ignoroval upomínky, někam zašantročil důležitý dokument). Protože Colin Firth je zlý kapitalista. Zatímco Jack a Jane spolu roznášejí letáky a organizují odborářské průvody, o čemž se bohužel pouze mluví a žádné epické písničky o Karlu Marxovi se nedočkáme. Zlí bankéři se také objeví v podobě zlých animovaných zvířat ve fantastickém světě uvnitř mísy, což vzbuzuje dojem, že nejde o magický svět Mary Poppinsové, ale o nějakou freudovskou interpretaci reálných snů traumatizovaných dětí (které se pak skutečně dostanou zpět do normálního světa tím, že se s křikem probudí ve svých postelích). Tedy opět něco, co je pro mě na hony vzdáleno bezelstné atmosféře původního filmu.

Mary Poppins se vrací obsahuje pár vtipných narážek na originál, včetně camea Dicka Van Dykea, které představuje vrchol filmového meta-humoru. Tentýž herec vypadá ve filmu z roku 2018 úplně stejně jako ve filmu z roku 1964. A hraje syna té postavy z prvního filmu (ve kterém hrál mimo jiné i hlavní roli). It's complicated...

Další povedený meta-humor (nevím zda záměrný) spočívá v tom, že dementního admirála od vedle hraje tentýž David Warner, který hrál kapitána v Cameronově Titanicu. (Drobné upřesnění: Nehrál)

Všem těmhle narážkám jsem se od srdce zasmál. Stačí mi málo. Ale nová Mary Poppinsová pro mě se svými dvěma hodinami byla podstatně nesnesitelnější, než první film. Je pro mě dost k neuvěření, že jde o film s rozpočtem přes 100 milionů dolarů, a přitom vypadá jako taková ta laciná pokračování, co Disney natáčí s nižšími rozpočty a pak je dává přímo na BluRay. Nemám nejmenší chuť vidět ji kdykoliv znovu. Což se mi u mnoha muzikálů nestalo.

Hodnocení: 40%

P.S: Existuje dabovaná i titulkovaná verze. Viděl jsem titulkovanou.