Recenze: Vdovy - seznamte se s jedním z nejlepších filmů roku 2018

Dál sledujeme jejich vdovy (Viola Davisová, Michelle Rodrigeuezová, Elizabeth Debickiová), které na tom nejsou moc dobře (psychicky a většinou ani finančně). A také osudy několika méně souvisejících lidí, jako například černého gangstera, kterému patřily ty ukradené (a shořelé) peníze, nebo mladého bílého politika (Colin Farrell), který v městských volbách kandiduje proti tomu gangsterovi a nesnáší svého otce - také politika (Robert Duvall).

A až po několika desítkách minut začne krystalizovat, o čem vlastně film bude. Asi.

Při sledování filmu Vdovy Stevea McQueena (toho co nezávodí a je živý) mi myslím dost pomohlo, že jsem o jeho ději předem nevěděl vůbec nic a na základě plakátu jsem pouze tušil, že půjde o nějaké seriózní psychologické drama. To sice nakonec nebyla úplně pravda, ale ve filmu jsou od jeho počátku velmi dobře napsané a natočené scény se skvělými hereckými výkony, které by každému serióznímu psychologickým dramatu dělaly čest.

V jakékoliv kombinaci se jakékoliv jeho postavy setkaly, vždy to mělo skvělé tempo a skvělou atmosféru, někdy tragickou, jindy napínavou, a jindy dokonce komediální. Každá z postav měla hloubku a motivaci a u každé mě zajímalo, co bude dál. Vůbec mi nevadilo, že nemám nejmenší tušení, o čem ten film vlastně bude (pokud o něčem). A přesně ve chvíli, kdy mi to trochu vadit začalo, to do sebe postupně začalo zapadat.

Hlavní zápletka je o tom, že přeživší vdovy jsou nakonec okolnostmi donuceny provést loupež, kterou jejich manželé plánovali. Aniž by (ty vdovy) měly jakoukoliv zkušenost se zločinem a aniž by se předem znaly. Ale na rozdíl od většiny filmů s podobným námětem jsou Vdovy zajímavé všemi svými odbočkami a podzápletkami, i když s tou plánovanou loupeží souvisí jen minimálně. Ony totiž mají Vdovy skutečně blíže k vážnému dramatu, než k zábavným produktům jako třeba Debbie a její parťačky. Nejde o to, že nervózně čekáme "kdy už teda konečně sakra začne ta loupež". Jde o to, že většina scén je zajímavá třeba jen tím, že každá žen je z jiné sociální vrstvy a z toho vznikají různé zajímavé / zábavné dialogy a momenty.

Film má velmi složitou strukturu. Děj chvílemi skáče časem zpět, občas jsou uvedeny do děje zcela nové postavy (u kterých se až o dost později ukáže, co mají s příběhem společného), a dojde k několika originálním a nečekaným zvratům, za které by se nemusel stydět ani Tarantino (v době, kdy ještě točil dobré filmy). To, že se většinu filmu divák v tom všem orientuje (s výjimkou okamžiků, kdy se záměrně orientovat nemá), a že to nakonec všechno do sebe skoro dokonale zapadne, je důkazem toho, jak dobře byl napsaný scénář (velmi volně podle stejnojmenného britského seriálu), a jak dobře fungovala dramaturgie.

Kromě toho McQueen skvěle režíruje (nejlépe ze čtyř jeho filmů, které jsem viděl) a herci výborně hrají. Audiovizuálně je film záměrně spíše tlumený (působí spíše dojmem excelentního televizního počinu) a atmosféru buduje především sugestivním střihem a Zimmerovou hudbou. Ta je velmi minimalistická, částečně rytmy jako v Dunkirku, částečně jednoduchá smyčcová melodie v Morriconeho stylu, ale atmosféře pomáhá skvěle.

Jedinou námitku mám proti úplnému závěru filmu, kdy je všechno uzavřeno až příliš rychle a některé potenciálně zajímavé podzápletky zůstanou nevyřešeny. Nebo jsem některé ne úplně správně pochopil... Ale atmosféra jednotlivých scén je téměř neustále téměř dokonalá.

Takhle vypadá film, na kterém se před kamerou i za kamerou sešli extrémně talentovaní lidé a ukázali, co se dá natočit i když nemáte 100 milionů dolarů a vybuchující roboty.

Hodnocení: 90%