Recenze: První člověk - Ryan Gosling letí do vesmíru

Asi nejpřekvapivější na Chazelleově novém filmu je skutečnost, jak je konvenčně natočený. Nechci tvrdit, že by snad byl nudný, ale po úžasných předělech a mistrných zkratkách Whiplashe a La La Landu je inovativních momentů v Prvním muži méně, než bych od tohoto tvůrce očekával.

Ale pořád tam jsou.

Nejvíce mě potěšila Chazelleova snaha natočit vesmírné scény způsobem, který co nejvíce zprostředkovává vjemy, které při nich měla posádka. To znamená, že vše je velmi klaustrofobické, z majestátního vesmíru je vidět jen malý kousek dvaceticentimetrovým okýnkem, a někde v hloubce lodi něco pořád vrže, škrundá a dělá jiné strašidelné zvuky, jako by se to všechno mělo každou chvíli rozpadnout. Především kvůli těmto zvukům má smysl jít na film do IMAXu. Kvůli obrazu ani ne, protože i když dojde později na velkolepější záběry, jsou záměrně zrnité a ne úplně ostré, aby vyvolávaly dojem podobný skutečným dokumentárním záběrům z 60. let.

Přestože je První člověk především příběhem jednoho muže a jeho rodiny, dozvíme se toho hodně i o kosmickém programu a o dalších mini-dramatech, která přispěla k tomu, že se na Měsíc jako první podíval právě Armstrong. Zde musím pochválit scénář, který velmi nenásilně a přitom pro laika pochopitelně vysvětluje základní technické věci (například jak přesně bude mise Apollo technicky probíhat, a proč). Nejsem zrovna raketový expert, ale nevšiml jsem si ničeho, co by působilo dementně / nesmyslně. Jen by mě docela zajímalo, proč byly všechny přístroje a páčky v kabině Apolla tak omlácené / ošoupané. Z předešlého výcviku?

V souvislosti s filmem se také objevila jistá kontroverze, spočívající v tom, že v něm neuvidíme zapíchnutí Americké vlajky na Měsíci a že tudíž nedostatečně upozorňuje na to, jak jsou Američani super. S tím nemám nejmenší problém, neboť je v průběhu děje několikrát velmi jasně řečeno, že se na Měsíc letí především proto, aby se světu ukázalo, jak jsou Američani super. A vlajku na Měsíci v něm zřetelně uvidíme, takže nevidím důvod ještě otrocky popisovat, jak tam byla zapíchnuta.

Proč tedy "jenom 70 procent"? Ze dvou důvodů:

1) Film mi připadal místy až zbytečně pomalý. Má 140 minut, většinu dějových zvratů většina diváků zná předem, a rozhovory Armostronga s rodinou a s přáteli nejsou vždycky dostatečně zajímavé.

2) Film je příliš "standardně" natočen a nebylo v něm dost dramaturgických / audiovizuálních nápadů na to, abych při něm byl stále v plném střehu. Občas uvidíme zajímavě koncipovanou scénu se zajímavým svícením (nejen na Měsíci), občas uslyšíme netradičně použitou hudbu Justina Hurwitze (La La Land)... ale vždy to jsou jen takové menší ostrůvky v profesionálně nevzrušivém moři.

A Ryan Gosling mi připadal jaksi příliš gay křehký na to, aby hrál astronauta, který musí mít naprosto top fyzickou i psychickou odolnost.

Hodnocení: 70%