Recenze: Neposlušnost - nejvíce sexy film roku?

Komorní drama talentovaného chilského režiséra Sebastiana Lelia, jehož chválenou Fantastickou ženu si hodlám pustit v nejbližší době, je přesně tím prototypem filmu, který lze trvale ocejchovat přívlastkem herecký. Na malé příběhové ploše se setkávají tři hlavní a několik vedlejších postav, přičemž v centru stojí intimní vztah dvou žen, které se potýkají s nedostatkem životní svobody v zásadové náboženské společnosti. Těmi ženami jsou jednak Ronit Krushka (Weisz), dcera uznávaného vůdce židovské komunity, která po smrti svého otce přijíždí po velmi dlouhé době mezi "své", jednak její kamarádka z dětství Esti Kuperman (McAdams), jež je vdaná za Dovida (Alessandro Nivola), učedníka a chráněnce zesnulého rabína. Židovská obec vyčítá Ronit její nepřítomnost během posledních dnů otcova života, její svobodomyslné názory nenachází pochopení a v atmosféře nulové tolerance vzplane dávno zažehnutá náklonnost mezi ní a podobně utlačovanou Esti.

A moc hezky se na to kouká. Lelio si počíná suverénně ve vykreslení postav a znázornění jejich nenaplněných tužeb, takže divák jen s trochou vrozené empatie bude chtít vědět, jak to s nimi dopadne. Mezi aktéry to jiskří a velice citlivě je nastavena hranice mezi vyřčeným a nevyřčeným - scénář není přesycený dialogy, nýbrž ponechává místo pro gesta a povzdechy vynikajícím hercům, což bravurně funguje v průběhu celého filmu, ale především pak v intimních, potažmo přímo sexuálních scénách. Ta je zde sice všehovšudy jediná, ale dlouhá a explicitní a obě Rachel to rozbalí v takovém stylu, jaký určitě kdekoho zaskočí (osobně nepamatuji, kdy jsem naposledy viděl áčkové herce takhle odvážné). Avšak právě tahle scéna hraje klíčovou roli, neboť posouvá vztah obou protagonistek do požadovaných výšin vzhledem k emocionálnímu vývoji příběhu. Zde se musím ještě naposledy pozastavit u hereckých výkonů, protože Weisz i McAdams doslova mačkají ze svých postav maximum a režisérovi všechno strašně usnadňují.

Co se mi dále líbilo, bylo i samotné téma filmu. Náboženství jako zdroj k odpuštění, ale zároveň jako nepřátelské vězení, do něhož se člověk narodí a musí přijímat morální zásady nebo činit životní kroky, které by on sám nejraději neuznával, respektive se jich vyvaroval. "It is easier to left, isn´t it?" je otázka, která nejlépe náladu a vyznění snímku vystihuje. Bohužel, a tady se dostáváme k prvním výtkám, zazní příliš dlouho před závěrem, ke kterému se prokousáváme zdlouhavě jen proto, abychom pocítili nabízenou a jedinou správnou odpověď: "It isn´t".

Je snadné všechno opustit, ale člověk musí bojovat, má možnost volby, může být neposlušný. Ve finále je toho příliš málo, o čem chce snímek polemizovat, a závěr nerezonuje tak silně, aby mě přinutil o něm přemýšlet dlouhodobě. Oceňuji, že Lelio jde více do hloubky a současně udržuje věrohodnost postav i popisované komunity, ale na druhou stranu schází nějaké ozvláštňující vedení příběhu nebo výraznější režijní nápady. Vzhledem ke zmíněné sexuální scéně působí zbytek filmu přeci jen příliš obyčejně a nesnaží se diváka něčím překvapit, přestože si zachovává inteligentní osobnost a charisma.

Neposlušnost není až tak pronikavě přemýšlivá a nezávislá, jak jsem doufal, a spoléhá možná až příliš na přítomné herecké osobnosti, ale pořád se jedná o velmi chytrý a sympatický doplněk mainstreamových programů kin. Mě osobně moc těší, že se tak skvělé herečky jako Weisz a hlavně McAdams neváhají upsat takhle nenápadnému, ovšem maximálně náročnému projektu, kde mohou naplno projevit svůj talent a možná si i říkat o příslušná ocenění. Jestli máte rádi trochu erotického ovzduší v poctivém řemeslném hávu, nebudete zklamaní. Chvílemi je to vážně hodně sexy.

Hodnocení: 70%