Recenze: Foxtrot - když je samopal ženou a válka marností

Foxtrot (2017) na domácím poli vzbudil rozmanité reakce. Izraelskou vládu pobouřil, zato akademiky nejen izraelské potěšil a vysloužil si spousty ocenění – oba přístupy jsou odůvodněné. Přestože je film v mnoha pasážích unylý a možná až přemrštěně dlouhý, témata zprostředkovává důsledně. Během sledování a také několik hodin po něm jsem na Foxtrot nazíral jako na vyprázdněný produkt samoúčelné umělecké produkce, který je pro diváka neoprávněně těžko stravitelný. S odstupem ho vnímám až téměř protichůdně. Stále je divácky náročný a mnohdy zdlouhavý, opodstatněnost již ale nacházím a jednotlivá témata postupně krystalizují, pojí se s novými, dosud neobjevenými, čímž dokazují svou závažnost a pravdivost. Právě to zřejmě izraelskou vládu nejvíce pobuřuje. Jak jemně, bez přímé kritiky názorně pojmenovává skutečnost skrze minimalistické projevy.

Kompozičně lze děj rozdělit do tří částí. V první se rodiče dozvídají nejistou pravdu o smrti svého syna, v druhé mladí muži hlídají opuštěný checkpoint, ze všech stran obležený pouští, třetí pasáž předchozí dvě propojuje a finalizuje drama odehrávané na několika frontách.

První kapitola koncentrovaně zabírá otce, jemuž byla právě oznámena smrt jeho syna. Znázorňuje neproniknutelné osamění otce, který se snaží vnitřně vypořádat s nenadálou ztrátou dítěte. Do kontrastu se mu staví další protagonisté, kteří splňují stejně jako otec své nepříjemné povinnosti (strýc sepisující oznámení, voják organizující pohřeb), avšak nemají možnost pomoci či snad chápat otce, izolovaného neprůstupnou bariérou. Vše je teď bezvýznamné a tak i splnění základních vegetativních funkcí musí být otci nařizováno formou alarmu, který každou hodinu vyžaduje vypití sklenice vody.

Čtyři mladí muži nedobrovolně uvrhnutí do neméně izolovaného prostředí, to je jádro nadcházející části počínající výjevem tančícího vojáka se samopalem. Už tato prvotní symbolika zobrazuje absurdnost situace, kdy mladík náruživě tančí, objímajíc přitom samopal namísto ženy. „Oni jsou všude,“ naráží jeden voják na bezútěšnost zapomenutého místa, kde jedinou dynamiku představují ojedinělí projíždějící, alegorický velbloud a postupné potápění kontejneru představujícího obydlí. Přestože vojáci nebezpečí potopy zaznamenají, nic neučiní (mohou vůbec?) a dotváří tak rozpornou situaci, kdy jsou branci vyzbrojení samopaly bezbrannější než kdy dřív. Marnivost války parodicky komentuje další voják slovy: „Bojovat s neznámým. K čemu to je?“ Náhlá intenzivní scéna pak diváka i vojáky vytrhne z letargie a tragicky odkazuje na snové „kdyby“, kde by válka lidi nestavila do opozice, jejíž smysl jim samotným uniká.

Závěrečná scéna uzavírá příběh a zároveň vytváří paralelu dějové cykličnosti (např.: smrt, velbloud, láska) s tancem foxtrot, při němž, ať už se vydáte kamkoliv, se zákonitě vrátíte na to samé místo. Dvě vybočující a úzce souvislé scény - komiksová animace a pubertálně milý vtip - přibližují rysy izraelské kultury, založené a možná také udržované už jen na základě tradice, a také neúprosnou determinaci, které se nelze vyhnout.

Foxtrot je skvělý film. Jen mějte tu trpělivost a neodsuzujte ho dřív, než vám naplno rozkryje své kvality.

Hodnocení: 85%