Recenze: Hastrman - pohřbil swingař Ondřej Havelka výborný filmový námět?

Netrvá dlouho a baron se zakouká do zdejšího děvčete jménem Katynka. Katynka je sečtělá, pohledná a pohrdá organizovaným náboženstvím, což ji činí pro barona zajímavou. Naopak zdejší farář i učitel Katynku nenávidějí, neboť jim nedala.

No a tím započne drama lásky, touhy a tření.

Film Hastrman (2018) je celovečerním hraným režijním debutem Ondřeje Havelky (ano, toho swingaře) a vznikl podle stejnojmenné velmi oceňované knihy Miloše Urbana (hádejte, jestli jsem ji četl). I kdybych to nevěděl, velmi brzy by mi při sledování filmu došlo, že jde o adaptaci nějakého rozsáhlého díla. Bohužel.

To je tak: Nebojím se říci, že Hastrman má skvělý námět. Sledujeme osud osamělého vodníka, který se kamarádí jen se svým sluhou (Jiří Lábus) a ví, že láska mu může přinést pouze problémy - ale citům neporučíš. Sekundárním motivem pak je konflikt tradičního náboženství oné doby (pastor) s pohanskými zvyky (vesničané) a racionalismem (baron), přičemž Katynka si nedokáže vybrat, k čemu z toho se nejspíš přiklonit.

To vše (spolu s výše zmíněnou žárlivostí učitele a pastora) by mohlo vytvořit správně hutný temný příběh s hororovými motivy a záblesky ironie. Kdyby to někdo s dobrými herci dobře zrežíroval.

Nejdřív k těm hercům: Karel Dobrý v titulní roli je nejen dobrý, ale téměř bezchybný. Jeho casting i herecký výkon ideálně odpovídá tomu, jak bych si já ztvárnění takové role představoval. Je démonický, strašidelný, ironický, černohumorový. Bezvadný. Bohužel, Simona Zmrzlá (jejíž jméno je současně spoilerem, což je superlišácké!) rozhodně není ošklivá, ale její postava zdaleka nefunguje tak dobře. Měla asi být typově něco jako Belle z Krásky a zvířete, kombinovaná s Divou Bárou, ale náhodně přeskakuje mezi několika hereckými polohami, takže až do konce filmu zůstane opředena záhadami a nepodařilo se mi nijak rozklíčovat smysl této postavy nebo důvod její existence v příběhu (kromě toho, že s ní všichni chtějí souložit a ona je neustále různě provokuje).

A tím se bohužel dostáváme k naprosto zásadnímu problému tohoto filmu. Je na něm velmi jasně patrné, že jde o adaptaci něčeho komplexního a mnohovrstevného, ovšem v průběhu oné adaptace mnohé z těch vrstev byly zmrveny nebo tak zredukovány, že jejich existence přestala mít důvod.

Takže například celý motiv s pohanskými zvyklostmi vesničanů je zredukován na to, že předvedou pár lidových happeningů a písniček, které působí pouze bizarně a nepochopitelně: V jednom z nich brutálně poníží Katynku, v následujícím ji naopak oslavují a hraje v něm hlavní roli, bez jakéhokoliv vysvětlování. Ve třetím buď zesměšňují nebo naivně oslavují Ježíše a farář na to kouká s takovým výrazem, že jsem netušil, jak mám chápat jeho chápání toho, na co se kouká. Každopádně z žádného z těch rituálů nevyplyne nic signifikantního pro zápletku nebo duševní rozpoložení hrdinů.

Podobné nedostatky se projevují i v dalších podzápletkách filmu, kdy opakovaně dochází k tomu, že divák, neznalý literární předlohy, postrádá nějakou zásadní informaci, kterou čtenář předlohy (a scenárista) pravděpodobně má a bere ji za samozřejmou. Takže se třeba celý film nedozvíme, zda baronův sluha věděl, že je baron hastrman, a co vlastně baron dělal všem svým krátkodobým láskám, že "vždycky když se zamiloval, museli jsme se brzy stěhovat". Zabíjel je? Bál se zamilovanosti? Utíkal před rodičovskou zodpovědností? Něco jiného? Pokud bychom tyto odpovědi znali, pomohlo by nám to možná lépe pochopit vyústění filmu, kdy dojde k jistým velmi dramatickým událostem.

Včetně toho, že jinak hodný a prostý lid milující baron bez jakéhokoliv důvodu zabije nějakého náhodného vesnického hocha, se kterým neměl nikdy předtím v průběhu filmu nic do činění.

V jinou chvíli jistá postava X baronovi řekne "takže teď od nás odjedete?" a divák ví, že je to narážka na skutečnost, že "když se baron zamiluje, vždycky krátce poté odjede", což říkal baronův sluha postavě Y. Ovšem když to postava Y od sluhy slyšela, nebyl u toho nikdo jiný, a ani Y ani sluha neměli nejmenší důvod svěřovat se s tím postavě X!

A poslední příklad: Ze závěru filmu vyplyne (nepřímo), že hastrmani buď jsou nesmrtelní, nebo aspoň žijí podstatně déle než lidé. Což je zcela nová zásadní informace, kterou jsme se celý film nedozvěděli, a na konci filmu je použita pouze k prapodivné pársekundové ne-pointě. (Zde bych si dovolil upozornit, že i když se film tváří jako ucelený příběh, úplně v něm chybí celá druhá polovina knihy, takže to skoro vypadá, že se plánuje pokračování.)

Moc nepomáhá ani Havelkova režie, která je nejsilnější ve vypjatých scénách bez dialogů. Pokud se baron zlověstně kouká, chodí po skalách nebo se tře pod vodou s kapry (ano, opravdu), tak to má jistou slušnou červenoknihovnovou, hororově-zábavnou atmosféru. I dronové záběry na českou přírodu a mlhy nad blaty jsou docela působivé a mají atmosféru. Čím víc se ale mluví a čím víc se má odvíjet nějaká konkrétní zápletka (která se odvíjet začne), tím slabší je výsledek. S přibývajícími minutami filmu je to bohužel čím dál horší a vede to až k tomu, že v závěrečných scénách jsou některé zvraty zcela nepochopitelné a / nebo nechtěně směšné. Jasným projevem zoufalství tvůrců jsou časté baronovy voiceovery, které nám mají pomoci pochopit to všechno, co se nepodařilo sdělit nám jinými filmovými prostředky.

Při sledování Hastrmana jsem si opakovaně říkal, jak super mohl tenhle film dopadnout, kdyby ho režíroval mladý Juraj Herz, někdy v 70. letech. Tomu by se mohlo podařit správně vybalancovat horor i záměrný humor, osudovou lásku i sebeparodii. Nebylo by to snadné, ale člověku, který natočil Spalovače mrtvol (1968), Morgianu (1972) a Deváté srdce (1979) by se to mohlo podařit. Havelkovi a jeho spolupracovníkům se to bohužel moc nepodařilo.

Už dlouho mi nebylo u českého filmu takhle líto toho, jak dopadl a jak byl pohřben výborný námět.

Hodnocení: 50%