Dnes v televizi: Pepa - Hodný podpantoflák Suchánek hledá cestu ke vzpouře

Ale trailer ukazoval podstatně lepší kameru, než jsem čekala, zajímavé retro a hlavně - ať se vám toto prohlášení líbí, nebo nelíbí - Michal Suchánek umí hrát. Když má co a někdo ho dobře vede, tak rozhodně. Takže do kina jsem na Pepu šla vyloženě s lehkým srdcem a pocitem, že "třeba bude českému filmu zase líp".

Ale ono není. Tedy takhle: já jsem ze sálu odešla s pocitem, že jsem právě viděla velmi wtf a spíše nepovedené, ale upřímně snaživé hořkobolné drama, které se pokoušelo být českým ekvivalentem filmu Opilí láskou (nebo, jak řekla Mirka Spáčilová, Americká krása), a jako takový jsem film považovala za zajímavý úkaz. Ale posléze jsem ze všech mně dostupných informací zjistila, že film Pepa měl být komedie. Nebo prostě humorný film. Což se ovšem hrubě nepovedlo. Příběh o nešťastníkovi jménem Pepa Novák, který se protlouká životem snad jen proto, aby ostatním umožňoval si o něj otírat boty a klepat mu popel do pusy, je totiž jako komedie opravdu hodně nepovedený. A Pepovým "trampotám" spočívajících v tom, že věčně jen na někoho nešťastně kouká a většinou u toho navíc ještě nic neříká, se v kině, kde jsem byla, nesmál opravdu nikdo. Maximálně došlo občas k mírnému pousmání, ale i to bylo rychle zaplašeno úlekem z nešťastného záběru typu: obzvláště nechutně se pářící Jakub Kohák nebo intrikující Alice Bendová.

Ale i tak, když jsem se o filmu pak zpětně bavila s kolegou, psala jsem mu, že "až na ten příšernej scénář to nebylo tak strašný". Ano, nebylo. Mělo to třeba místy vyloženě dobrou kameru. Občas zajímavou výpravu. Místy se Václavu Noid Bártovi povedla hudba a pomocí té navodit i ten "filmově americký" moment. Petra Špalková je skvělá herečka. Michal Suchánek je také dobrý. Tak proč režisér dovolil, aby točili podle tak nemožného scénáře? Jsou tři možnosti. Buď ten problém ve scénáři režisér, který se na něm podílel, sám neviděl, a pak mu není pomoci. Nebo ho viděl, ale nedokázal si prosadit změny proti producentovi nebo nějakému jinému externímu vlivu. Nebo se hodně a na poslední chvíli přepisovalo a kvůli tomu se celkově naprosto rozpadlo nebo změnilo poselství filmu.

Protože to, co tam zůstalo nyní, je: "chcípák bude až do chcípnutí chcípákem", ale já se domnívám, že tam mělo být: "hodný podpantoflák hledá cestu ke vzpouře a divák mu má u toho fandit". Tak, jak to divák dělal u Americké krásy nebo Opilí láskou, kde "chcípák" Adam Sandler byl submisivní podpantoflák celý život, ponižovaný skvadrou složenou z rodinných příslušníků i okolí. Osamělý zoufalec neschopný se vzepřít čemukoli a komukoli. Stejně jako Pepa.

Ale Sandlerovi divák fandil. Proč? Protože sám jeho Barry Eagan se o něco aspoň snažil. Nebyl to naprosto pasivní nesympatický nanicovatý trumbera jako tady Pepa. Barry se snažil mít svůj podnik, měl nějaké plány. Měl nějaké zájmy. Měl nějakou osobnost, která nesestávala jen z pasivního přijímání šikany. A měl i způsob, jakým ventiloval svoji frustraci/vzdor, a ten jednak plnil to, po čem divák toužil, aby se stalo (Barry aspoň nějak rebeloval), a druhak generoval humor. Vymlácení toalet v restauraci nebo porcelánu u sestry na návštěvě považuji v Opilých láskou za jedny z nejlepších scén. Barry se prostě za něco rval, a když potkal svoji lásku (a nebylo to 2 minuty před koncem filmu!), tak se rval o ni. Se vším, co měl k dispozici.

Kdežto Pepa je od narození naprosté nanicovaté poleno, které nemá žádné koníčky, nepočítáme-li občasné šmírování nesympatických sousedů, nemající žádnou uchopitelnou osobnost, natož takovou, s níž by se dalo sympatizovat. I ti největší outsideři v každé škole mají někde alespoň jednoho kamaráda nebo někoho, kdo je na ně hodný. Vytvořit dojem, že Pepa žije v naprosto absurdním světě, kde jsou na něj všichni JEN zlí, byla velká chyba. Z Pepy je díky faktu, že nadále v takovém prostředí setrvává i v dospělosti (a neodejde z práce, nekopne kamaráda, co ho využívá, do "prdele", nekopne mezi nohy ani manželku, která se po něm vozí, prostě neudělá nikdy nic a ani v soukromí nerebeluje, jen neustále pasivně trpí), prostě jen odsouzeníhodný "dement".

A to nemám nic proti dementům, ani hodným chlapům. Naopak. Režisér ale prokázal svůj netalent ještě rozhodnutím nechat po většinu filmu Suchánka předčítat, co si jeho postava zrovna myslí. Jako dementa, který zřejmě v očích režiséra také dementnímu divákovi didakticky vysvětluje, co Pepa cítí. A to i v situaci, kdy by divák ten pocit poznal pouze z obrazu. Což je nesmyslné. A dělat to po dobrých 75 % času filmu je navíc ještě šíleně otravné a režisérsky naprosto mimózní rozhodnutí. A na humoru to filmu rozhodně nepřidalo, protože generovat ve svých scénářích humor Jánu Novákovi ani Jaroslavu Sauerovi brutálně nejde.

Přes to všechno ale nemůžu Pepovi dát tak špatné známky, jako jsem dala třeba Špindlu, protože u toho jsem se styděla od začátku do konce a nenašla na něm skoro nic pozitivního. U Pepy to ale bylo jinak. Dobře udělaných scén, které byly atmosférické a fungovaly, tam bylo hned několik, dvě dokonce extrémně povedené (příchod Petry Špalkové na scénu a závěr filmu v koupelně, pokud si odmyslíme ten naprosto dementní dovětek poté). Ale hlavně, po většinu filmu jsem se nestyděla, jen nechápala. Nechápala jsem, že ještě pořád Suchánek čte ten voiceover, i když je hodina filmu pryč.

Nechápala jsem, že je hodina pryč a pořád mám z filmu pocit, že zatím se jen dělá expozice pro příběh, který přijde později (nepřišel). Nechápala jsem, že do toho filmu nedal nikdo ani jedinou sympatickou postavu. Nechápala jsem, že režisér a spoluscenárista skutečně nechali ústřední postavu být jen pasivní nesympatickou loutkou a její "rebelii", na kterou jedinou se může divák u filmu těšit, ukážou v jedné miniscéně přesně 3 minuty před koncem filmu. Nechápala jsem, že si nikdo neuvědomil, že jako komedie to prostě nemůže fungovat. Nechápala jsem, že dramaturg nezasáhl do stavby příběhu a nezkusil to nějak překopat. A už vůbec jsem nechápala, jaké měl mít film poselství, a doufám, že ten ezoreligiózní žvást, který zazněl na konci, se mi jen zdál.

Spoiler: O převtělování, naprosté rezignaci na pokus vzít osud do svých rukou a spoléhání na to, že možná to příště vyjde lépe.

Ale z kina jsem přesto neodcházela znechucená. Odcházela jsem z něj s pocitem, že by z toho materiálu šel určitě sestříhat lepší film. Kdyby se z něj třeba vyhodil ten voiceover a nesnesitelní Bendová a Kohák a kdyby se dotočily aspoň 2-3 scény se Suchánkem, kde ukazuje, že se sám o něco někdy pokusil a že má nějaké zájmy mimo pasivního šmírování sousedů. A kdyby se to přestříhalo do melodramatu, tak by z toho podle mě opravdu mohlo být něco zajímavého, protože vizuálně to nevypadá nejhůř a Michal Suchánek má rozhodně své plusy a přála bych mu lepší, o mnoho lepší, scénář i režiséra.

Co se mi na filmu nelíbilo? Hrozivý scénář, který zklamal jak v tradiční stavbě příběhu a dramatického oblouku, tak v ambicích vystavět sympatickou hlavní postavu nebo postavu, vůči které by šla během filmu aspoň udržet empatie. Nelíbilo se mi, jak groteskní a "ploché" byly všechny postavy ve filmu. Ženy zásadně příšerné semetriky nebo trpitelky, muži idioti, nebyl tam prostě nikdo nejen normální, ale hlavně uvěřitelný. Hudba od Noida mě místy dost otravovala, protože jí tam bylo stejně jako toho voiceoveru prostě moc. Voiceover sám byl velké šlápnutí do louže.

Co se mi na filmu líbilo? Petra Špalková hraje skvěle a v první půlce svého působení na plátně, než se projevilo to, jak absurdně byla napsaná její postava, byla nejsvětlejším bodem filmu. Ale světlým bodem byl i sám Suchánek. Jedna zrzka tam měla velmi hezké vlasy a ukázala hezká prsa a tak si mne docela získala. Byť její postava byla napsaná fakt špatně. Pár záběrů působilo vizuálně poutavě. Kamera určitě film vynášela o několik bodů výš. Stejně jako pár hudebních motivů ke konci filmu. Dětští a dospívající herci byli většinou také dobří.

Pro koho ten film je? To právě netuším. Pro lidi, co se chtějí zasmát, snímek není určitě. Humor tam vůbec nefunguje (a podle mě tam ani prakticky není). Pro lidi, co si chtějí říct "někdo je na tom ještě hůř než já"? Možná. Pro lidi, kteří jsou zvyklí v životě vše svádět na krutý osud a chyby ostatních a sami se nepokusit o jakoukoli změnu něčeho u sebe? Pro lidi, kteří chtějí díky hlavní postavě hodinu a půl sledovat naivistický (Nebo ironický? Těžko říct) a až chorobně znějící pasivní optimismus hraničící s demencí? Protože jinak se pozice vypravěče popsat asi nedá. Ale třeba je to film pro lidi, kteří chtějí v kinech v kategorii český film vidět "něco jiného než obvykle" a vědět, že jiné to opravdu je a byť ta jinakost je možná výsledkem náhody a ne řízené snahy o ní, tak se to alespoň částečně počítá.

Hodnocení: 37%